20 Cdo 100/2008
Datum rozhodnutí: 04.12.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 100/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné K., p., a. s., V. I. G., proti povinnému V. K., zastoupenému advokátem , pro částku 1.353,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 Nc 1163/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 13. 9. 2007, č. j. 6 Co 1773/2007-18, ve znění doplňujícího usnesení z 15. 10. 2007, č. j. 6 Co 1773/2007-26, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím z 13. 9. 2007, č. j. 6 Co 1773/2007-18, krajský soud změnil usnesení soudu prvního stupně z 1. 12. 2006, č.j. 11 Nc 1163/2006-4, tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce (vykonatelného platebního rozkazu z 19. 7. 2004, č. j. 31 Ro 609/2004-12) zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).



K návrhu pověřeného soudního exekutora JUDr. M. R. krajský soud vydal dne 15. 10. 2007 usnesení č. j. 6 Co 1773/2007-26, kterým své usnesení č. j. 6 Co 1773/2007-18 doplnil o výrok III., jímž povinného zavázal k úhradě nákladů exekuce.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu z 13. 9. 2007, č. j. 6 Co 1773/2007-18, ve znění doplňujícího usnesení z 15. 10. 2007, č. j. 6 Co 1773/2007-26, napadl povinný dovoláním (jehož přípustnost dovozuje pouze z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), které směřuje výhradně do výroku III. o náhradě nákladů exekuce. Podle dovolatele neobstojí názor odvolacího soudu, že náklady exekuce musí uhradit povinný, i když návrh na její nařízení byl zamítnut; povinný žádné náklady exekuce nezavinil .

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, neboť usnesení o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu