1 VSPH 996/2013-A-15
KSPH 41 INS 2820/2013 1 VSPH 996/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 46394486, s místem podnikání Dvouletky 927, 281 63 Kostelec nad Černými Lesy, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013, č.j. KSPH 41 INS 2820/2013-A-10

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013, č.j. KSPH 41 INS

2820/2013-A-10, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil dlužníku Jiřímu anonymizovano (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o svém úpadku, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že vyhláškou Krajského soudu v Praze ze dne 1.2 2013 (A-3), bylo zahájeno insolvenční řízení. Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty a současně zajistit záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Soud prvního stupně vycházel zejména z úvahy, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem by odměna správce představovala podstatnou část nákladů a podle vyhl. č. 313/2007 Sb. by činila nejméně 45.000,-Kč. Protože dlužník nevykazuje žádný majetek, jehož zpeněžením by bylo možno zajistit plnou úhradu nákladů insolvenčního řízení, dospěl soud k závěru, že je záloha stanovená ve výši 45.000,-Kč přiměřená.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a dlužníku zálohu vyměřil jen do výše 5.000,-Kč. V odvolání poukazoval na to, že dlužník nemá žádné prostředky, z nichž by bylo možné úhradu zálohy uskutečnit, a očekávané výdaje insolvenčního správce by neměly být vysoké s ohledem na to, že všichni dlužníkovi věřitelé jsou organizačními složkami státu. Dovozoval z toho, že není nutné, aby záloha byla navrhovateli vyměřena v téměř polovině maximální zákonné výše.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v seznamu svého majetku prohlásil, že je nemajetný. Výše jeho závazků vůči 3 věřitelům přesahuje 1.660.000,-Kč a jako způsob řešení svého úpadku navrhuje dlužník prohlášení konkursu.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě je zřejmé, že v majetku dlužníka nejsou žádné prostředky. V případě zjištění jeho úpadku proto bude insolvenčnímu správci třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené s probíhajícím insolvenčním řízením. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě.

Z insolvenčního spisu se zatím jeví jako důvodný předpoklad, že nebude zjištěn žádný majetek dlužníka, a že odměna insolvenčního správce bude (v případě řešení jeho úpadku konkursem) určena s přihlédnutím k tomu, že nedojde ke zpeněžování majetku v majetkové podstatě dle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. dle uvážení insolvenčního soudu a hrazena ze složené zálohy. Proto se odvolacímu soudu jeví výše zálohy stanovená soudem prvního stupně jako přiměřená.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. července 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová