1 VSPH 992/2015-A-34
MSPH 77 INS 25722/2013 1 VSPH 992/2015-A-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha, nám. 14. října 1381/4 (adresa pro doručování: Praha 8, Bínova 534/12), zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 77 INS 25722/2013-A-29 ze dne 1. dubna 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 77 INS 25722/2013-A-29 ze dne 1. dubna 2015, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením z 1. 4. 2015 uložil dlužníkovi zaplatit zálohu 30.000 Kč na náklady insolvenčního řízení do 5 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona s tím, že soud ukládá navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vždy, považuje-li to vzhledem k povaze dané věci za nezbytné, a to ve výši, která odpovídá účelu zálohy tj. zajistit proveditelnost insolvenčního řízení a úhradu alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení. Povinnost zaplatit zálohu je navrhovateli ukládána ve fázi řízení, kdy není jisté, zda bude oddlužení povoleno a následně schváleno, nebo zda bude návrh na povolení oddlužení zamítnut a na majetek dlužníka prohlášen konkurs, či zda nedojde po schválení oddlužení k jeho zrušení a přeměně v konkurs podle § 418 insolvenčního zákona.

Podle soudu dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a jeho přílohách uvedl, že vlastní majetek v celkové hodnotě 12.000 Kč, jenž je tvořen toliko mobilním telefonem a televizí pořízenými v roce 2011 a oblečením pořízeným v letech 2007-2012. Dále uvedl, že jeho bankovní účet je exekučně blokován a disponuje pouze finanční hotovostí ve výši 2.000 Kč. Vůči 32 věřitelům má peněžité závazky v celkové výši 1.341.000 Kč, které vznikaly v průběhu roku 2012 a první polovině roku 2013; žádný ze závazků není zajištěn. Ke vzniku závazků dlužník uvedl, že v roce 2011 si půjčil peníze pro kamaráda, který se mu zavázal s úhradou jednotlivých splátek dluhu pomáhat. Ten se však odstěhoval na neznámé místo a úhrada veškerých splátek zůstala na dlužníku. V témže roce uzavřel další dvě smlouvy o úvěru s tím, že těmito finančními prostředky chtěl pomoci rodičům ve finančních těžkostech. Ke zhoršení dlužníkovy situace pak přispělo i zesplatnění jednoho ze závazků, načež byl dlužník nucen okamžitě uhradit jistinu s příslušenstvím. Než začal své finanční problémy řešit, vytloukal klín klínem tak, že každá další půjčka měla sloužit k úhradě předchozích půjček.

Soud prvního stupně po posouzení věci shledal skutečnosti odůvodňující závěr o nepoctivém záměru dlužníka, který musí vést k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Vycházel z toho, že podáním ze dne 23. 9. 2013 (A-10) dlužníkův věřitel INFRACO, s. r. o. (dále jen věřitel č. 1) navrhl řešení úpadku dlužníka konkursem s námitkou, že se vůči němu dlužník dopustil trestného činu podvodu, když ve své žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 31. 1. 2013 nepravdivě uvedl, že nesplácí žádné své závazky, ani není ručitelem za závazky třetí osoby. Kdyby dlužník uvedl pravdivé údaje, úvěr by mu poskytnut nebyl. V tomto jednání spatřuje věřitel č. 1 nepoctivý záměr dlužníka, a to i s ohledem na velké množství přihlášených věřitelů, které svědčí o dlužníkově snaze uzavřít, co nejvíce úvěrových mluv, své závazky řádně nesplácet a následně využít institutu oddlužení k poškození věřitelů. Skutečnost, že dlužník pracuje u Policie ČR, činí jeho jednání o to závažnějším.

Obdobnou námitku nepoctivého záměru dlužníka uplatnil podáním ze dne 17. 9. 2013 (A-11) i věřitel RILEX TRADERS, a. s. (dále jen věřitel č. 2) s tím, že ho dlužník úmyslně uvedl v omyl, když ve své žádosti o půjčku ze dne 28. 5. 2012 uvedl nepravdivé údaje o svém majetku a závazcích (jejich rozsahu, výše, míře splácení a rozsahu závazků po datu splatnosti). Z jednání dlužníka věřitel č. 2 dovozuje spáchání trestného činu úvěrového podvodu, příp. jiného trestného činu majetkové povahy. Obává se, že jím poskytnuté prostředky měly dlužníku sloužit toliko ke krytí výdajů spojených s insolvenčním návrhem, jelikož dlužník půjčené prostředky nevrátil a místo toho podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení.

Soud z dlužníkova návrhu zjistil, že se dlužník v letech 2011 až 2013 soustavně zadlužoval, přičemž v jednom dni (27. 9. 2012) přijal i několik závazků u různých věřitelů (vůči věřiteli č. 17 Tommy Stachi, s. r. o. a věřiteli č. 18 Collect partner, s. r. o.). Půjčené finanční prostředky nepoužil pro svou potřebu, ale poskytl je třetím osobám ke zhodnocení majetku, k němuž sám dlužník-a ani jeho věřitelé-nemají žádná práva. S ohledem na absenci reálně zpeněžitelného majetku se tak v případě povolení oddlužení mohou věřitelé dlužníka domoci uspokojení svých pohledávek pouze měsíčními splátkami v rámci splátkového kalendáře. Vedle lehkomyslného, až nezodpovědného přístupu dlužníka k jeho majetkovým poměrům (kdy si bral další závazky, ačkoli předchozí dosud uhrazeny nebyly) shledal soud v jednání dlužníka nepoctivý záměr také proto, že za účelem získání dalších finančních prostředků uváděl svým věřitelům nepravdivé údaje o stavu (neexistenci) svých závazků. První z dlužníkem uváděných nesplacených závazků vznikl již dne 6. 12. 2011, další pak ve dnech 18. 12. 2011, 19. 4. 2012 atd. Přesto však dlužník dne28. 5. 2012 věřiteli č. 2 prohlásil, že nemá žádný závazek vůči třetím osobám, a stejně postupoval i u věřitele č. 1 dne 31. 1. 2013.

Soud dospěl k závěru, že dlužník svým jednáním předcházejícím podání insolvenčního návrhu, jakož i jednáním v průběhu insolvenčního řízení, nesledoval poctivý záměr. Předmětné jednání dlužníka spočívalo v převzetí závazků ve vyšší míře, než v jaké by je byl schopen podle svých objektivních možností a schopností svým věřitelům splácet, v nezodpovědném nakládání s finančními prostředky poskytnutými věřiteli v dobré víře, že tyto jim budou dlužníkem v plné výši vráceny (což dokládá snaha věřitelů získat před samotným poskytnutím půjčky od dlužníka informace o jeho majetkových poměrech a existenci případných dalších závazků dlužníka prostřednictvím dotazu ve formuláři žádosti o spotřebitelský úvěr) a zejména a především pak v uvádění nepravdivých a neúplných informací věřitelům, jakož i insolvenčnímu soudu. Neexistence poctivého záměru dlužníka je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkurzu na majetek dlužníka (viz § 395 odst. 1 písm. a/ a § 396 insolvenčního zákona).

V souladu s § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona soud uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jak uvedeno ve výroku, když měl za to, že z důvodu nepoctivého záměru dlužníka nelze jeho úpadek řešit oddlužením, ale toliko konkursem. V případě řešení úpadku dlužníka konkursem pak hotové výdaje správce a jeho odměna činí nejméně 45.000 Kč a DPH 21%. Insolvenčnímu správci dále náleží odměna z počtu přezkoumaných přihlášek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky částku 1.000 Kč. Výše uložené zálohy je odůvodněna skladbou, stářím a hodnotou majetku dlužníka, který vlastní pouze věci osobní potřeby nízké hodnoty. Výše průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka za rok 2014 činila 19.713 Kč. S ohledem na charakter, skladbu, a hodnotu majetku dlužníka má soud pochybnost o tom, že se jedná o majetek zpeněžitelný alespoň v takové výši, která by pokryla (byť jen částečně) budoucí náklady řízení, a to minimálně ve výši odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, včetně odměny plynoucí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek. Proto soud rozhodl o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení v celkové výši 30.000 Kč, z čehož prostředky ve výši 10.000 Kč připadají na prvotní náklady spojené s insolvenčním řízením (spojené se zjišťováním a zajišťováním majetku dlužníka, přezkoumáváním přihlášených pohledávek, prověřováním možnosti uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka) a prostředky ve výši 20.000 Kč budou sloužit na část odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Zbytek odměny a náhrada hotových výdajů bude uhrazena z příjmu dlužníka, neboť finanční prostředky na bankovním účtu či finanční hotovost (vyjma částky 2.000 Kč ke dni 1. 10. 2013) dlužník nemá.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl usnesení změnit a zálohu neuložit, případně ji snížit s ohledem na finanční situaci dlužníka. Odvolání odůvodnil tím, že se vždy snažil dostát svým závazkům a nikdy neměl v úmyslu jakkoliv se na úkor věřitelů obohatit, poškodit je nebo některé z nich zvýhodňovat. V roce 2011 uzavřel s Českou spořitelnou, a. s. dvě smlouvy za účelem finanční pomoci rodičům, s nimiž bydlel ve společné domácnosti. Tyto prostředky sloužily jako kompenzace za poskytnuté bydlení, stravu a další péči rodičům, kteří byli v těžké finanční situaci. Ze strany dlužníka se tedy nejednalo o dar bez protiplnění. Ani v případě kamaráda, kterému poskytl finanční prostředky získané půjčkou, nešlo o dar, ale o půjčku, bohužel sjednanou jen ústně, na základě které se mu kamarád zavázal hradit jednotlivé splátky. Byla to chyba, dnes již by dlužník jednal opatrněji. V průběhu let se pak snažil kamaráda kontaktovat s výzvou k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.

K podání věřitele č. 1 dlužník uvedl, že nepoctivý záměr nelze odvozovat pouze od množství závazků, většinou šlo o menší půjčky za situace, kdy žádná bankovní instituce už dlužníku nebyla ochotna poskytnout větší finanční obnos pro refinancování jeho stávajících závazků. S tím souvisí značná nevýhodnost takto uzavřených smluv o půjčkách a úvěrech. Celková dlužná částka se ale nevymyká rámci jiných insolvenčních řízení, v nichž dlužníci žádají soud o povolení oddlužení. Ohledně tvrzení věřitele č. 2 uvedl, že je uplatnil podáním formulářového typu, které nereflektuje skutečný skutkový a právní stav a jež tento věřitel užívá ve stejném vyhotovení v mnoha dalších insolvenčních řízení. Odmítl věřitelovu spekulaci, že od něj půjčené prostředky použil na úhradu nákladů spojených s vyhotovením insolvenčního návrhu, když mezi půjčkou a podáním návrhu byl značný časový odstup. Všechny finanční prostředky dlužník spotřeboval na úhradu běžných životních potřeb. V době sjednání závazků s věřiteli č. 1 a č. 2 se nacházel v těžké finanční situaci, pod velkým psychickým tlakem a se sníženou rozhodovací schopností. Jakkoli se dlužník nechce zříkat své odpovědnosti vůči těmto věřitelům, má za to, že jako podnikatelé poskytující nebankovní půjčky a úvěry (profesionálové ve svém oboru) měli s odbornou péčí zvážit poskytnutí půjčky jeho osobě. Z dlužníkem podaných návrhů je zřejmé, že se nachází ve vážné finanční situaci a je nepochybně v úpadku, neboť není schopen hradit jednotlivé splátky svým věřitelům. Výše závazků stoupá a bylo jen otázkou času, kdy jednotliví věřitelé přistoupí k vymáhání závazků soudní cestou a poté i exekučně. Proto se rozhodl řešit svou bezvýchodnou situaci insolvenčním řízením s návrhem na povolení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Jak plyne z poslední věty uvedeného ustanovení, pro povinnost zaplatit zálohu má podstatný význam okolnost, zda lze úpadek dlužníka řešit oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje. Dlužník nepochybně úmyslně nesděloval svým věřitelům pravdu o svých majetkových poměrech a o existenci svých předcházejících závazků. Je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení stanovený v § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, přichází proto v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona), nikoliv oddlužením. Je proto namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Eventuální okolnost, že dlužník nemá dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

V konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit v plném rozsahu, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 30.000 Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně posoudil správně podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. října 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková