1 VSPH 986/2013-A-52
KSPH 39 INS 25923/2012 1 VSPH 986/2013-A-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudc JUDr. Ivy Novotné a Mgr. Luboše Dörfla ve vČci dlužnice Eleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Nuice, U Hájeku 533, zast. JUDr. Lucií Horikovou, advokátkou, sídlem Praha 6, Jedno adá 1051/53, zahájeném na návrh navrhovatelky QI investiní spolenost, a.s., sídlem Praha 1, Rybná 682/14, IýO 27911497, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou, sídlem Olomouc, Legioná ská 797/3, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. b ezna 2013, .j. KSPH 39 INS 25923/2012-A-32,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. b ezna 2013, .j. KSPH 39 INS 25923/2012-A-32, se v bodČ I. výroku p o t v r z u j e ; v bodČ II. výroku se zrušuje a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužnice Eleny anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku), insolvenní správkyní ustanovil Mgr. Gabrielu Švecovou (bod III. výroku; dále jen správkynČ) a stanovil, že úinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zve ejnČní usnesení v insolvenním rejst íku (bod IV. výroku). V navazujících výrocích vyzval vČ itele, kte í dosud nep ihlásili své pohledávky, aby tak uinili do 30 dn ode dne zve ejnČní usnesení. VČ itele též vyzval, aby správkyni neprodlenČ sdČlili, jaká zajiš ovací práva uplatní na vČcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky v i dlužníkovi, uložil, aby nap íštČ plnČní neposkytovaly dlužníku, ale správkyni. V usnesení souasnČ stanovil termín p ezkumného jednání, svolal sch zi vČ itel , uložil správkyni a dlužnici ve výroku uvedené povinnosti, uložil navrhovatelce QI investiní spolenost, a.s. (dále jen navrhovatelka) poplatkovou povinnost a konstatoval, že v p ípadČ nezbytnosti mohou být jeho rozhodnutí publikována v Obchodním vČstníku. V od vodnČní usnesení soud I. stupnČ zejména uvedl, že mu byl dne 22.10.2012 doruen insolvenní návrh navrhovatelky, jímž se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice s tvrzením, že má za ní splatnou úvČrovou pohledávku v celkové výši 5.176.169,56 K s p íslušenstvím zesplatnČnou ke dni 1.9.2011 a zajištČnou nemovitostmi dlužnice (pohledávka p vodnČ svČdila vČ itelce Raiffeisenbank, a.s, jež ji dne 9.3.2012 postoupila na spolenost IT credit, s.r.o. a tato spolenost ji dne 12.3.2012 dále postoupila na navrhovatelku), kterou dlužnice neuhradila, a že dalším vČ itelem dlužnice je VZP ýR, z ehož usuzovala na úpadek dlužnice.

Usnesením ze dne 25.10.2012, jež jí bylo dorueno dne 1.11.2012, vyzval soud I. stupnČ dlužnici, aby se vyjád ila k insolvennímu návrhu a aby p edložila seznamy svého majetku, závazk a zamČstnanc ; k její žádosti prodloužil soud I. stupnČ dlužnici lh tu ke splnČní uložené povinnosti usnesením ze dne 22.11.2012, jež jí bylo dorueno dne 30.11.2012. Dlužnice se bránila tím, že nesouhlasila s výší svého závazku, že navrhovatelka není oprávnČna poskytovat penČžní služby vetnČ úvČr v ýR a že p vodnímu vČ iteli splatila ást poskytnutého úvČru, avšak v d sledku vážného úrazu svého manžela se stala doasnČ neschopnou splácet splátky úvČru. MČla za to, že zde nejsou d vody pro uplatnČní sankcí, nebo nezavinila nemožnost plnit podmínky úvČrové smlouvy. Tvrdila, že sv j dluh v i VZP ýR pravidelnČ splácí a že nemá více vČ itel se závazky splatnými déle než 30 dn . K d kazu p edložila úvČrovou smlouvu ze dne 30.6.2008 vetnČ dodatku ze dne 6.1.2009, oddací list, usnesení Krajského státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou o trestním stíhání osoby, která zavinila dopravní nehodu, p i níž trpČl její manžel tČžkou újmu na zdraví, a dohodu o splátkovém kalendá i ze dne 29.11.2012.

Soud I. stupnČ vyšel ze zjištČní, že navrhovatelka doložila svoji splatnou pohledávku za dlužnicí zejména smlouvou o úvČru ze dne 1.7.2008, smlouvou o z ízení zástavního práva, výzvou k jednorázovému splacení hypoteního úvČru ze dne 1.9.2011, obchodními podmínkami Raiffeisenbank, a.s., smlouvami o postoupení pohledávky vetnČ oznámení o postoupení, výzvou k úhradČ, nepravomocným platebním rozkazem Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 25.6.2012, .j. 5 C 109/2012-45, p ihláškou pohledávky a výpisem z katastru nemovitostí.

Z vyjád ení VZP ýR a soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové, jenž provádí exekuci ve prospČch tohoto vČ itele, soud I. stupnČ zjistil, že dlužnice stále dluží na pojistném na ve ejné zdravotní pojištČní ástku 25.424,-K, když dlužnice splatila sv j dluh v i VZP ýR jen zásti, p iemž výše dosud nesplacené ástky iní 9.124,-K + náklady exekuce ve výši 7.865,-K.

Soud I. stupnČ tak uzav el, že navrhovatelka doložila své splatné pohledávky za dlužnicí a osvČdena byla též splatná pohledávka dalšího vČ itele VZP ýR, tedy že dlužnice je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 a odst. 2 insolvenního zákona (dále jen IZ), nebo má více vČ itel , penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a evidentnČ je není schopna plnit po dobu delší než t i mČsíce po lh tČ splatnosti. Nadto dlužnice nesplnila povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Navrhovatelka uhradila zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 10.000,-K.

K obranČ dlužnice soud I. stupnČ konstatoval, že je nepochybné, že dlužnice nesplácí poskytnutý úvČr, že navrhovatelka, která nabyla pohledávku z úvČru v rámci opakovaného postoupení pohledávky, je oprávnČna k jejímu vymáhání, aniž by musela spl ovat podmínky pro poskytování finanních služeb. Relevantním neshledal ani tvrzení dlužnice, že její dluh v i navrhovatelce je ve skutenosti nižší nebo že dlužnice má uzav ený splátkový kalendá s vČ itelem VZP ýR. Pro posouzení vČci je podstatné jen to, že dlužnice není schopna splácet své závazky v i dvČma vČ itel m. Na tom nic nemČní to, že její splatný, vymahatelný a bagatelní dluh v i VZP ýR je realizován prost ednictvím exekutora formou splátkového kalendá e.

Proto soud I. stupnČ postupoval podle § 136 IZ, rozhodl o úpadku dlužnice (bod I. výroku usnesení) a na její majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku usnesení), nebo dlužnice návrh na povolení oddlužení nepodala a ešení jejího úpadku reorganizací je vyloueno.

Proti bod m I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice vas odvolala (A-35) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a insolvenní ízení zastavil, nebo mČla za to, že její úpadek nebyl osvČden a že nebyla ádnČ pouena o možnosti podat návrh na oddlužení.

V doplnČní odvolání podáním ze dne 6.7.2013 (B-14) dlužnice uvedla, že pohledávky dvou ze t í p ihlášených vČ itel ýEZ Prodej, s.r.o. ve výši 3.088,-K a RWE Energie, a.s. ve výši 5.346,23 K za ní uhradila t etí osoba, z ehož dovozovala, že již není naplnČna existence více vČ itel , tedy že není v úpadku. K tomu p ipojila potvrzení o vkladu hotovosti na úet ze dne 18.6.2013 a požadovala, aby se odvolací soud dotázal uvedených vČ itel na stav jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotených bodech I., II. výroku p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející (§ 212 a § 212a o.s. .) a dospČl k závČru, že odvolání proti rozhodnutí o zjištČní úpadku (bod I. výroku) není opodstatnČno.

Podle § 136 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) vydá insolvenní soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvČdením nebo dokazováním zjištČno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více vČ itel , penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li p edlužen, tj. má-li více vČ itel a souhrn jeho závazk p evyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím zp sobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho p edlužením, p iemž k vydání rozhodnutí o úpadku postauje zjištČní, že dlužník je buć insolventní, nebo že je p edlužen, jinými slovy, zjištČní úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domnČnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud. Pokud bude zjištČno naplnČní nČkteré z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepoda í nČkterou z nich vyvrátit, platí, že je platebnČ neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základČ insolvenního návrhu vČ itele m že odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemČlo být vydáno proto, že úpadek není osvČden, nebo proto, že tomu brání p ekážka stanovená v tomto zákonČ. Ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupnČ, se v odvolacím ízení nep ihlíží. Je-li osvČden úpadek dlužníka, není d vodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo zmČnil rozhodnutí o úpadku, skutenost, že insolvenní navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutenost, že insolvenní navrhovatel ztratil v pr bČhu odvolacího ízení zp sobilost být úastníkem ízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužnice mČl soud I. stupnČ za osvČdený z d vodu její platební neschopnosti a též z toho, že dlužnice nep edložila seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ, p iemž tento stav z stal nezmČnČn i za odvolacího ízení.

Odvolací soud p edevším konstatuje, že se zcela ztotož uje se skutkovými zjištČními a právními závČry soudu I. stupnČ, jež mají v obsahu insolvenním spisu pot ebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího ízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit.

Pokud jde o úpadek dlužnice ve formČ platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodnČ se závČry soudu I. stupnČ rovnČž za osvČdený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z d vodu její platební neschopnosti již jen z toho, že navrhovatelka doložila své splatné a zajištČné úvČrové pohledávky za dlužnicí v celkové výši 5.176.169,56 K s p íslušenstvím (A-1) listinami p ipojenými u insolvennímu návrhu, jimiž soud I. stupnČ provedl d kazy na jednání konaném dne 15.3.2013 (A-28), a z existence dalšího navrhovatelkou oznaeného vČ itele VZP ýR (A-24, A-27) se splatným zbytkem pohledávky ve výši 9.124,-K + 7.865,-K (náklady exekuce). Existence tohoto vČ itele s neuhrazenou a splatnou pohledávkou v dobČ rozhodování soudu I. stupnČ byla ovČ ena k dotazu odvolacího soudu podáním VZP ýR ze dne 1.7.2013 (A-42) a podáním JUDr. Hany Šajnerové, soudní exekutorky ze dne 15.7.2013 (A-44).

Soud I. stupnČ správnČ usuzoval na úpadek dlužnice též z domnČnky uvedené v § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužnice nesplnila povinnost p edložit seznamy svého majetku a závazk dle § 104 odst. 1 IZ, kterou jí uložil insolvenní soud usnesením ze dne 25.10.2012 (A-7) dorueným dlužnici dne 1.11.2012.

T eba zd raznit, že byl-li osvČden úpadek dlužnice (v dané vČci se tak stalo p edevším existencí navrhovatelky a dalšího jednoho vČ itele a výší jejich pohledávek, jakož i naplnČním jedné z vyvratitelných domnČnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužnice), nebylo by lze napadený výrok o zjištČní úpadku zrušit nebo zmČnit jen proto, že by obrana dlužnice zpochyb ující p íp. aktivní legitimaci navrhovatelky byla jinak úspČšná, tedy že by dlužnice prokázala, že navrhovatelka v i ní nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutenost, že insolvenní navrhovatelka ztratila v pr bČhu odvolacího ízení zp sobilost být úastníkem ízení. OstatnČ na p ezkumném jednání konaném dne 21.6.2013 (B-5) nikdo nepop el (tedy ani dlužnice) zajištČnou pohledávku navrhovatelky, jež tak byla zjištČna a po zrušení konkursu lze pro ni na základČ upraveného seznamu pohledávek vést výkon rozhodnutí nebo exekuci (§ 312 odst. 4 IZ). Proto není opodstatnČná obrana dlužnice zpochyb ující jen výši pohledávky navrhovatelky.

Pokud jde o p ihlášené vČ itele ýEZ Prodej, s.r.o. s pohledávkou ve výši 3.088,-K splatnou dne 12.4.2013 (P2) a RWE Energie, a.s. s pohledávkou ve výši 5.346,23 K, jež nebyla splatná v dobČ rozhodnutí soudu I. stupnČ (P3), odvolací soud k nim nep ihlížel, nebo z krátké doby splatnosti uvedených pohledávek nelze usuzovat na platební neschopnost dlužnice. Pro rozhodnutí o odvolání tak není významné, že tyto pohledávky byly uhrazeny t etí osobou až po zjištČní úpadku dlužnice; ostatnČ k takové skutenosti by odvolací soud stejnČ nemohl p ihlédnout (§ 141 odst. 1 IZ).

Sluší se p ipomenout, že dlužnice ani v odvolání niím nevyvrátila domnČnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když v insolvenním ízení neosvČdila ani neprokázala svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky tČch vČ itel , jež mČl insolvenní soud pro úely rozhodnutí o vČ itelském insolvenním návrhu za osvČdené (blíže k tomu srov. opČt shora uvedené R 83/ 2012).

Úpadek dlužnice vyplývá konenČ též i ze zprávy správkynČ ze dne 4.6.2013 (B-2) o jeho dosavadní innosti, dle níž dlužnice vlastní jen zastavené nemovitosti (zatím bez ocenČní) a movité vČci (vČci osobní pot eby nebo vČci nepodléhající exekuci), má istý mČsíní p íjem z pracovního pomČru ve výši 9.400,-K (pracuje jako zdravotní sestra), je vdaná a má vyživovací povinnost k nezletilému dítČti. Do insolvenního ízení se p ihlásili 3 vČ itelé s pohledávkami v celkové výši p es 6,1 mil. K.

ZávČrem shrnuto, soud I. stupnČ mČl úpadek dlužnice správnČ osvČden podle § 3 odst. 1 IZ a lze na nČj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora dospČl též odvolací soud k závČru, že v ízení bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formČ insolvence, nebo je po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti (v daném p ípadČ po dobu nČkolika let) v prodlení s plnČním svých splatných závazk ve výši nČkolika milión K v i více (2) vČ itel m, p iemž niím neosvČdila, že má (a mČla) k dispozici finanní prost edky pot ebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužnice ve formČ insolvence byl nepochybnČ osvČden, zatímco žádná p ekážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištČna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s. . a usnesení soudu I. stupnČ v napadeném bodu I. výroku o zjištČní úpadku dlužnice jako vČcnČ správné potvrdil.

Pro posouzení d vodnosti odvolání dlužnice proti napadenému bodu II. výroku usnesení o ešení jejího úpadku konkursem, je dle odvolacího soudu podstatné posouzení toho, zda a jak byla dlužnice pouena o možnosti podat návrh na oddlužení.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, m že insolvennímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek ešil oddlužením. Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenním návrhem. Podá-li insolvenní návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozdČji do 30 dn od doruení insolvenního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník p i doruení insolvenního návrhu pouen.

Dle právních závČr vyjád ených v usnesení Nejvyššího soudu ýR ze dne 26.6.2012, .j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSýR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotož uje, smysl pouení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k nČmuž je insolvenní soud povinen p i doruení vČ itelského insolvenního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž spl uje zákonné p edpoklady tohoto sananího zp sobu ešení svého úpadku, mČl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenní ízení zahájeno insolvenním návrhem vČ itele. Povinnost insolvenního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenním navrhovatelem, p i doruení vČ itelského insolvenního návrhu pouení o možnosti podat v zákonem stanovené lh tČ návrh na povolení oddlužení, není splnČna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit nap . pouením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že spl uje podmínky pro ešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, m že podat do 30 dn od doruení insolvenního návrhu na p edepsaném formulá i, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ýR, návrh na povolení oddlužení. PozdČji podaný návrh na povolení oddlužení insolvenní soud odmítne .

Z výše podaného výkladu plyne, že pot eba pouit dlužníka p i doruení vČ itelského insolvenního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvennímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto zp sobu ešení svého úpadku vylouen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v dobČ doruování vČ itelského insolvenního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v p ípadech, kdy insolvenní návrh vČ itele smČ uje proti dlužníku-fyzické osobČ), lze mít pouení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitČ konkrétní, jen obsahuje-li souasnČ (nejménČ) p edpoklad vyjád ený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Z obsahu usnesení ze dne 25.10.2012 (A-7) plyne, že soud vyzval dlužnici k písemnému vyjád ení k insolvennímu návrhu a k p edložení seznam uvedených v § 104 odst. 1 IZ. V pouení soud I. stupnČ zejména odkázal na p íslušná ustanovení insolvenního zákona, vetnČ zákonné citace § 390 odst. 1 IZ o možnosti podat návrh na oddlužení, jež však neodpovídalo požadavk m na nČ kladeným právČ ve shora zmi ovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR.

Odvolací soud má ve shodČ s Nejvyšším soudem ýR za to, že pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 IZ, obsažená ve zkoumaném usnesení ze dne 25.10.2012 (A-7) nebyla dostateným pouením dlužnice o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Již proto ne, že obsahem ustanovení § 390 odst. 1 IZ se podoba požadovaného pouení nevyerpává.

Ze shora uvedených (procesních) d vod má odvolací soud za to, že napadené rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je p edasné, nebo dlužnici dosud neuplynula lh ta k podání návrhu na povolení oddlužení. Proto usnesení soudu I. stupnČ v napadeném bodČ II. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s. . zrušil a vČc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s. . soudu I. stupnČ k dalšímu ízení.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 5. zá í 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva