1 VSPH 980/2015-A-15
KSPL 51 INS 7395/2015 1 VSPH 980/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužnice Lucie Šebešové, bytem Nejdecká 213, Rotava, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 7395/2015-A-10 ze dne 20. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 7395/2015-A-10 ze dne 20. dubna 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh Lucie Šebešové n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 51 INS 7395/2015-A-10 ze dne 20.4.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Lucie Šebešová (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 20.3.2015 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice, přestože byla soudem vyzvána k doplnění seznamu závazků, tento seznam nedoplnila. Seznam závazků nesplňuje zákonné náležitosti, neboť data splatnosti jednotlivých závazků nebyla řádně doplněna u všech závazků uvedených v seznamu. U některých závazků jsou data splatnosti uvedena pouze označením měsíce a roku, což je však údaj nedostatečný, neboť se jedná pouze o údaj orientační, nikoli o přesné datum splatnosti. U dalších závazků není datum splatnosti uvedeno vůbec. Proto soud prvního stupně podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že insolvenční návrh obsahuje všechny podstatné náležitosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 7 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Dále uvedla, že je v úpadku z důvodu platební neschopnosti, neboť má třináct závazků vůči deseti věřitelům v celkové výši 211.000,-Kč, tyto závazky není schopna splácet, dále věřitele řádně označila, uvedla výši jejich závazků, u dvou závazků uvedla datum poslední splátky, u ostatních uvedla spisovou značku rozhodnutí, jímž jí bylo uloženo zaplatit uvedený závazek či spisovou značku exekučního řízení zahájeného za účelem vymožení těchto závazků. V bodě č. 17 insolvenčního návrhu dlužnice označila čtyři nevykonatelné závazky, věřitele řádně označila a uvedla jejich výši, v bodě č.18 uvedla devět již vykonatelných závazků, uvedla jejich výši a věřitele řádně označila a uvedla spisové značky exekučních řízení zahájených za účelem vymožení těchto závazků rozhodnutí. Shodné údaje rovněž uvedla i v seznamu závazků, kde řádně označila své věřitele, uvedla výši jejich závazků a uvedla datum poslední splátky, u ostatních uvedla spisovou značku rozhodnutí, jímž jí bylo uloženo zaplatit uvedený závazek či spisovou značku exekučního řízení zahájeného za účelem vymožení těchto závazků.

Ze skutečnosti že dlužnice má vůči devíti věřitelům vykonatelné pohledávky, když rozhodnutí, kterými byla dlužnici uložena povinnost uvedené závazky uhradit, nastala v průběhu roku 2011, a z toho ohledně osmi závazků je vedena za účelem jeho vymožení exekuce, není z povahy věci pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Za situace, kdy příjem dlužnice činí 14.300,-Kč a výše jejích vykonatelných závazků činí cca 211.000,-Kč, je zřejmé, že není schopna své závazky plnit. Proto je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že dlužnice v insolvenčním návrhu popsala skutečnosti, jež osvědčují její úpadek ve formě platební neschopnosti. Proto insolvenční návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnout a podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná