1 VSPH 98/2013-A-12
KSCB 28 INS 28990/2012 1 VSPH 98/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Trhové Sviny, Žár 19, zahájené na návrh věřitelky Private Capital Invest, a.s., IČO 24784877, sídlem Praha-Nové Město, Štěpánská 539/9, zast. JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou, sídlem Olomouc, Tomkova 57/27, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. ledna 2013, č.j. KSCB 28 INS 28990/2012-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. ledna 2013, č.j. KSCB 28 INS 28990/2012-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil věřitelce Private Capital Invest, a.s. (dále jen navrhovatelka), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že se navrhovatelka podáním ze dne 19.11.2012 domáhala zjištění úpadku Jarmily anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek s tvrzením, že má za ní splatné pohledávky ve výši 613.250,27 Kč zajištěné nemovitostmi dlužnice. Soud I. stupně cituje § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedl, že mezi náklady insolvenčního řízení patří i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, přičemž v případě konkursu činí odměna minimálně 45.000 Kč. Vysvětlil, že záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Z vyjádření dlužnice a z předloženého seznamu majetku a závazků zjistil, že majetek dlužnice tvoří nemovitosti-bytová jednotka v Žáru u Nových Hradů zatížená zástavním právem ve prospěch navrhovatelky a movité věci pořízené v letech 2006-2010 za cenu 34.000 Kč a že její splatné závazky činí cca 670 tis. Kč. Konstatoval, že výši výtěžku zpeněžení majetkové podstaty nelze odhadnout, přičemž v případě zastavené bytové jednotky lze od výtěžku zpeněžení odečíst (bez souhlasu zajištěného věřitele) nejvýše 5 % nákladů souvisejících se zpeněžením věci a 4 % na náklady spojené s její správou (§ 298 odst. 3 IZ) a odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., a že při nesložení zálohy na náklady insolvenčního řízení by musela být odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů hrazena podle § 38 odst. 2 IZ státem. Pokud navrhovatelka podala insolvenční návrh, pak musela být srozuměna se všemi podmínkami insolvenčního řízení, včetně povinnosti zaplatit zálohu na jeho náklady. S ohledem na to, že dlužnice má pouze nepatrný majetek a že výnos z jeho zpeněžení nebude postačovat ani na úhradu pohledávek za podstatou, uložil soud I. stupně navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jí neuložil. Soudu I. stupně především vytýkala, že najisto nepostavil veškeré majetkové poměry dlužnice, a vyjádřila své přesvědčení, že výnos ze zpeněžení bytové jednotky dlužnice zajisté postačí ke krytí všech nákladů řízení, tedy i nároků insolvenčního správce. Poukazovala též na to, že dlužnice je vlastnicí movitých věcí v hodnotě 34.000 Kč. Měla za to, že k vyměření zálohy měl soud I. stupně přikročit až poté, co prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak, přičemž hodnota majetku dlužnice se jí jevila být dostatečnou, když jen tržní hodnota bytové jednotky dlužnice činí 750.000 Kč, tedy více než vyměřených 40.000 Kč, a že povinnost zaplatit zálohu jí byla vyměřena v rozporu se zákonem. Přitom se dovolávala právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1437/2011-A. K odvolání připojila stanovení tržní ceny nemovitosti vyhotovené Ivanem Horňákem.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatelka v insolvenčním návrhu ze dne 19.11.2012 domáhala rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice. Tvrdila, že má za dlužnicí splatné a zajištěné pohledávky ve výši 613.250,27 Kč, označila další věřitele, vůči nimž má dlužnice splatné závazky, z čehož dovozovala její úpadek, a uvedla, že dlužnice vlastní bytovou jednotku, ohledně níž probíhají exekuční řízení. Z podání dlužnice ze dne 28.11.2012 (A-6) a z připojených seznamů majetku a závazků odvolací soud dále zjistil, že dlužnice kromě zastavené bytové jednotky vlastní jen několik málo movitých věcí (pračku, sedačku, lednici, mikrovlnku a televizi) pořízených v letech 2006 až 2010 za 34 000 Kč.

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (tedy bytové jednotky, kterou obývá dlužnice se svojí rodinou, a její mobiliáře)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Třeba zdůraznit, že při prodeji zastavené bytové jednotky při limitech, které IZ stanoví ohledně nákladů, které lze z výtěžku zpeněžení zajištění odečíst (§ 298 odst. 3 IZ), nelze důvodně očekávat, že by veškeré náklady insolvenčního řízení byly zcela zapraveny. Nelze přitom přehlédnout, že tržní hodnota mobiliáře jistě nebude po několikaletém používání ve výši pořizovacích cen, jak navrhovatelka očekávala. I když dlužnice není nemajetná, struktura jejího majetku-při absenci hotových prostředků-neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o jejím úpadku a neskýtá jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků-jak se navrhovatelka domnívá-bude z ní složená záloha navrhovatelce vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužnicí (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitelka (navrhovatelka) proto není nucena-ochrana jejích práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suplovala povinnosti dlužnice, která neřeší svůj úpadek sama. Jestliže věřitelka (navrhovatelka) podává insolvenční návrh, pak je srozuměna se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatelky spočívající v jejím přesvědčení, že majetkové poměry dlužnice nebyly postaveny najisto, že výnos ze zpeněžení bytové jednotky dlužnice postačí ke krytí všech nákladů řízení a že hodnota mobiliáře dlužnice je 34.000 Kč, odvolací soud je nesdílí z důvodů shora vyložených a neztotožňuje se ani s jejím míněním, že jí záloha byla vyměřena v rozporu se zákonem. Pokud jde o právní závěry vyjádřené v kasačním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.2012, č.j. KSPH 39 INS 17515/2011, 3 VSPH 1437/2011-A-26, konstatuje odvolací soud, že se v souzené věci neuplatní, neboť napadené usnesení je přezkoumatelné, protože bylo řádně odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, že z něj je patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud I. stupně při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. ledna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová