1 VSPH 978/2014-A-18
KSUL 79 INS 8583/2014 1 VSPH 978/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Libora Nedvěda, bytem SNP 1627, Jirkov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 8583/2014-A-13 ze dne 28.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 8583/2014-A-13 ze dne 28.dubna 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Liboru Nedvědovi (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 28.3.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník má splatné závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 367.526,-Kč, jeho příjem představuje podpora v nezaměstnanosti. Přes výzvu soudu dlužník nedoložil, zda Petr Nedvěd, který se zavázal podle smlouvy o důchodu poskytovat dlužníkovi důchod ve výši 5.200,-Kč měsíčně, má takový příjem, že bude schopen po celou dobu oddlužení tento důchod poskytovat. Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Dále soud prvního stupně ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a stanovil její výši s ohledem na konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný majetek a řízení o konkursu bude zřejmě zastaveno, aniž by došlo ke zpeněžování dlužníkova majetku. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat dle odvolacího soudu záloha ve výši 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že žádá, aby byl zproštěn povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V současné době je veden na úřadu práce, kde pobírá pouze přípěvek na živobytí ve výši 3.410,-Kč. Nemá proto dostatek finančních prostředků na uhrazení uložené zálohy.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že závěry soudu prvního stupně, jež v dané věci ke dni vydání napadeného usnesení stran podmínek povolení oddlužení dovodil, jsou správné. Dlužník se domáhal povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, ale z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 367.526,-Kč plnění alespoň ve výši 110.258,-Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu dlužník nemá žádný majetek. Odvolací soud proto konstatoval, že dlužník nebude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním rozsahu 30%, protože dlužník nemá takový příjem, z něhož by bylo možné provádět jakékoliv srážky za účelem uspokojení jeho závazků.

Z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Je proto správná a odůvodněná úvaha soudu prvního stupně o výši očekávaných nákladů insolvenčního řízení a tomu koresponduje částka 20.000,-Kč co záloha.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4.srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová