1 VSPH 978/2013-B-17
KSPL 27 INS 7850/2011 1 VSPH 978/2013-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Lukáš Kiza, nar. 25. listopadu 1980, bytem Rotava, Sídliště 610, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 7850/2011-B-10 ze dne 24. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 7850/2011-B-10 ze dne 24. května 2013 se v bodech I. a II. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka, na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 10.6.2011 (správně 10.5.2011) mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Soud zjistil, že dlužník nesplňoval kritérium uspokojení ve výši minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, když jeho čistý měsíční příjem z invalidního důchodu činí 12.989,-Kč, platí výživné ve výši 3.000,-Kč na syna, výše jeho nezajištěných závazků činila 711.831,78 Kč.

Proto soud postupoval podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a podle § 396 odst. 1 IZ, návrh na povolení zamítl a na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal a namítal, že z předložené smlouvy o důchodu plyne další příjem ve výši 3.500,-Kč, že dříve dosahoval vyššího příjmu, protože byl zaměstnán, že smlouvu o důchodu měla již dříve připravit insolvenční správkyně. Dodal, že po odečtení odměny a nákladů insolvenční správkyně a výživného na syna bude moci pro uspokojení věřitelů použít částku 536,-Kč, celkem tedy částku 4.036,-Kč měsíčně, přičemž za dobu trvání oddlužení by dlužník byl schopen uhradit nezajištěným věřitelům asi 34 %. Proto dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ, nabídnuvšímu včasný a řádný návrh dle § 390 odst. 1, § 391 odst. 1, 3 a § 392 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

V daném případě soud I. stupně zamítl návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že v případě oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře, jehož se dlužník domáhal (jiné sanační řešení ostatně nepřichází při absenci dlužníkova majetku v úvahu), nebude při svých současných příjmech schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Soud I. stupně v napadeném usnesení opřel svůj závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka pro oddlužení výlučně na zjištění, že jediným zdrojem příjmu je invalidní důchod ve výši 12.626,-Kč měsíčně. V tomto směru nelze mít proti postupu insolvenčního soudu výhrady, zejména pak při vědomí postoje dlužníkovy matky Hany Kizové, která původně správkyni sdělila, že potřebné další plnění ze svého dlužníkovi poskytovat nemůže, jak se podává z přípisu insolvenční správkyně ze dne 24.6.2013.

Pokud přesto shledal Vrchní soud v Praze dlužníkovo odvolání důvodným, stalo se tak na základě změněné situace, kdy dlužník spolu s odvoláním předložil smlouvu o důchodu ze dne 6.6.2013, dle které Hana Kizová svůj názor změnil a zavázala se poskytovat mu po celou dobu trvání oddlužení částku 3.500,-Kč měsíčně od doby schválení oddlužení, a zároveň při vědomí nereparatelnosti poměrů, pokud by již teď bylo pravomocně rozhodnuto, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem. Při zohlednění plnění na základě smlouvy o důchodu spolu s příjmem z invalidního důchodu lze přitom předpokládat uspokojení nezajištěných věřitelů nad 30 % jejich pohledávek, tedy v rozsahu větším, než by přicházelo v úvahu při konkursu. Ostatně, pokud by se v budoucnu ukázalo, že plnění na základě smlouvy o důchodu není řádně poskytováno a dlužník se nestaví k plnění splátkového kalendáře poctivě, lze způsob řešení úpadku změnit namísto oddlužení plněním splátkového kalendáře na konkurs.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v bodech I. a II. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. července 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová