1 VSPH 973/2016-A-18
KSPH 65 INS 2108/2016 1 VSPH 973/2016-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Lukáše Bolena, IČO 71602925, bytem Rokycanova 1317, Český Brod, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 65 INS 2108/2016-A-13 ze dne 6. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 2108/2016-A-13 ze dne

6. dubna 2016 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady

insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč na účet Krajského soud v Praze do 10 dnů

od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 65 INS 2108/2016-A-13 ze dne 6.4.2016 uložil Lukáši Bolenovi (dále jen dlužníkovi ) zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do deseti dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu.

V odůvodnění usnesení uvedl, že dne 29.1.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Veškeré dlužníkovy závazky pocházejí z podnikání, věřitelé Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR i Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení odmítli s odkazem na platnou právní úpravu dát dlužníkovi souhlas s řešením úpadku oddlužením. Soud dále shrnul, že dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby, vybavení domácnosti a automobil.

Vzhledem k tomu, že veškeré závazky dlužníka pocházejí z podnikání, je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, kdy minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000,-Kč. Majetek dlužníka s ohledem na jeho nízkou isir.justi ce.cz hodnotu nedává záruku úhrady nákladů řízení, proto soud dlužníkovi uložil povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. Své odvolání zdůvodnil tím, že v současné době nemá finanční prostředky, z kterých by mohl zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníka zčásti důvodným.

Odvolací soud předně zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníka-insolvenčního navrhovatele.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle ust. § 308 odst. 1 písm. c/, nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Pokud se týká problematiky oddlužení v případě dlužníků majících závazky z podnikání a předkládání souhlasu věřitelů těchto podnikatelských závazků jako podmínky pro povolení oddlužení, soudní praxe se při aplikaci insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 ustálila na závěrech plynoucích z unesení ze dne 23.9.2015, sp. zn. 1 VSOL 918/2015, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2016 (dále též R 49/2016). V něm Vrchní soud v Olomouci mimo jiné dovodil, že:

1. Dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 insolvenčního zákona) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 insolvenčního zákona).

2. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tyto pochybnosti jsou důvodem postupu dle § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

3. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (a nejde o pohledávky dle § 389 odst. 2, písm. b/ nebo c/ insolvenčního zákona), dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věta druhá insolvenčního zákona a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

4. Podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 %

všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s ohledem na závěry plynoucí z výše uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci a potřebu zajistit finanční prostředky potřebné k úhradě nákladů insolvenčního řízení hned od jeho začátku (když dlužník nemá žádné okamžité likvidní prostředky) také se závěrem o nutnosti uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, když úpadek dlužníka bude pravděpodobně řešen konkursem. Vzhledem k tomu, že dlužník ani netvrdí, ani nedokládá souhlas věřitelů jeho podnikatelských závazků s oddlužením, totiž nelze rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že soud prvního stupně vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nicméně vzal odvolací soud v úvahu skutkové zjištění soudu prvního stupně ohledně majetkových poměrů dlužníka-dlužník je majitelem osobního automobilu Ford Mondeo (RV 2002). Jako dostatečná výše zálohy se proto v dané věci jeví odvolacímu soudu částka 35.000,-Kč, neboť postačuje ke krytí prvotních výdajů insolvenčního správce, když lze očekávat, že ostatní náklady řízení budou moci být hrazeny ze zpeněžení majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík