1 VSPH 970/2015-P11-9
KSPH 66 INS 30394/2014 1 VSPH 970/2015-P11-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Ladislav Lukucz, nar. 14. července 1978, IČO 62950975, bytem Chocerady, Samechov 19, o odvolání věřitele č. 2 Hlavní město Praha, IČO 00064581, sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 30394/2014-P11-2 ze dne 25. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 30394/2014-P11-2 ze dne 25. března 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky č. 11 věřitele č. 2 Hlavní město Praha (dále jen odvolatel ) ve výši 2.500,-Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnutí končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 28.1.2015 (A-13) bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Pohledávka odvolatele ve výši 2.500,-Kč přihlášená do řízení odvolatelem měla charakter pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 IZ, a proto soud přihlášku pohledávky v souladu s § 185 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání a namítal, že přihlášená pohledávka se skládala z částky ve výši 1.500,-Kč za udělení pokuty s odkazem na rozhodnutí č.j. MHMP 1039614/2009/Šn ze dne 15.12.2009, a částky ve výši 1.000,-Kč s odkazem na rozhodnutí č.j. MHMP 1039614/2009/Šn ze dne 15.12.2009, která představovala náklady řízení podle § 79 odst. 1 a 4 zákona č. 200/1990 Sb. ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální náhrada nákladů řízení o přestupcích.

Odvolatel souhlasil s tím, že částku ve výši 1.500,-Kč nelze v insolvenčním řízení uspokojit s ohledem na § 170 IZ, avšak ohledně částky 1.000,-Kč s odmítnutím nesouhlasil s tím, že se jednalo o náhradu nákladů správního řízení, která byla v rámci jiných insolvenčních řízení uznávána (např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 77 ICm 2832/2014 (sp. zn. KSUL 77 INS 10629/2014) ze dne 31.12.2014, rozsudek č.j. 199 ICm 4139/2014-29 (sp. zn. MSPH 99 INS 25210/2014) ze dne 4.2.2015, a proto navrhoval, aby odvolací soud potvrdil odmítnutí přihlášené pohledávky v rozsahu 1.500,-Kč, uznal pravost pohledávky v rozsahu 1.000,-Kč a uložil soudu I. stupně zařadit pohledávku ve výši 1.000,-Kč do seznamu věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 170 IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že v něm taxativně uvedené přihlášené pohledávky nelze v insolvenčním řízení nikdy uspokojit. S tím koresponduje též § 189 odst. 1 IZ, dle něhož se do seznamu přihlášených pohledávek nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Na zmiňované pohledávky pak nutně dopadá též § 185 IZ, jenž určuje, že nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 79 odst. 1 z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a), b), c) nebo j), se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku. Náklady řízení se hradí paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo vnitra České republiky v dohodě s ministerstvem financí České republiky zvláštním právním předpisem.

Z přihlášky odvolatele a z obsahu jeho odvolání odvolací soud ověřil, že právním důvodem přihlášené pohledávky bylo rozhodnutí č.j. MHMP 1039614/2009/Šn ze dne 15.12.2009, přičemž částka 1.000,-Kč představovala paušální poplatek za náhradu nákladů řízení podle § 79 odst. 1 a 4 z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Rozhodnutím č.j. MHMP 1039614/2009/Šn ze dne 15.12.2009 byla dlužníkovi uložena pokuta v souvislosti s porušením § 4 písm. c) z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

V insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené pokuty (§ 170 písm. d/ IZ), ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 183 daňového řádu).

Pro úplnost lze argumentačně též odkázat na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.2.2010, č.j. 22 Ca 234/2009-39 publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 2134/2010, ze kterého lze dovodit, že pokuta uložená za správní delikt spadá do mimosmluvních sankcí ve smyslu § 170 písm. d) IZ a nelze ji uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku.

V insolvenčním řízení proto nelze uspokojit ani příslušenství pohledávky, protože to z logiky věci sdílí osud jistiny a s přihlášenou pohledávkou neoddělitelně souvisí (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2013). Bylo by totiž v rozporu se smyslem a účelem § 170 písm. d) IZ oddělovat od sebe mimosmluvní sankci a její příslušenství, které vzniklo v příčinné souvislosti se samotným vznikem mimosmluvní sankce-viz zákonná formulace v § 79 odst. 1 z.č. 200/1990 Sb. Soud I. stupně proto nepochybil, když postupoval podle § 185 IZ a přihlášku odvolatele odmítl a odvolateli ukončil jeho účast v insolvenčním řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná