1 VSPH 969/2013-B-25
MSPH 89 INS 15360/2012 1 VSPH 969/2013-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: DAVLAS, s.r.o., IČO 28185013, se sídlem Plzeňská 1270/99, 150 00 Praha 5-Košíře, zastoupeného Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem Štěpánská 49, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2013, č.j. MSPH 89 INS 15360/2012-B-18,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2013, č.j. MSPH 89 INS 15360/2012-B-18, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh dlužníka DAVLAS, s.r.o. (dále jen dlužník) na zastavení insolvenčního řízení zahájeného na základě návrhu věřitele Reticulum Power, a.s. došlého témuž soudu dne 22.6.2012 (A-1).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 15360/2012-A-23 ze dne 13.12.2012 a toto usnesení nabylo právní moci dne 8.1.2013. Usnesením č.j. MSPH 89 INS 15360/2012-B-8 ze dne 4.4.2013 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.4.2013. Protože bylo o úpadku dlužníka pravomocně rozhodnuto, zamítl soud I. stupně návrh dlužníka na zastavení insolvenčního řízení s tím, že v této fázi insolvenčního řízení již nelze insolvenční řízení zastavit. Vyslovil názor, že pokud dlužník navrhoval zastavení insolvenční řízení z důvodu, že po zahájení insolvenčního řízení zanikly pohledávky jeho věřitelů (vyjma pohledávky navrhujícího věřitele), nelze takovému návrhu po právní moci usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka vyhovět, ale dlužník může toliko navrhnout zrušení konkursu dle § 308 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Proti tomuto usnesení se včas odvolal dlužník, jenž navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a zamítl návrh na zahájení insolvenčního řízení. Zejména namítal, že dlužník má v současné době jen jednoho věřitele (Reticulum Power, a.s.), když vůči dalším věřitelům své závazky uhradil a vyzval je ke zpětvzetí jejich přihlášek pohledávek. Dovozoval, že není v úpadku, nesplňuje-li zákonnou podmínku mnohosti věřitelů a je dán důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu se podává, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením ze dne 13.12.2012 (A-23) a toto usnesení nabylo právní moci dne 8.1.2013. Usnesením ze dne 4.4.2013 (B-8) byl na dlužníka prohlášen konkurs a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.4.2013, v insolvenčním řízení dlužníka zůstávají přihlášeni kromě navrhovatele jako další věřitelé též Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR.

Podstatnou otázkou, kterou je třeba při rozhodování o odvolání dlužníka do napadeného usnesení soudu I. stupně (B-18), je to, zda je přípustné zastavit insolvenční řízení poté, co nabude právní moci rozhodnutí o úpadku i o způsobu jeho řešení.

O insolvenčním návrhu rozhoduje insolvenční soud ve svém rozhodnutí o úpadku, kterým úpadek dlužníka zjistí (§136 insolvenčního zákona), návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítne (§ 143 insolvenčního zákona), návrh zamítne pro nedostatek majetku dlužníka (§ 144 insolvenčního zákona) nebo rozhodne jiným nemeritorním způsobem dle § 142 insolvenčního zákona. S rozhodnutím o úpadku soud spojí též rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka (§ 148 insolvenčního zákona), případně o něm rozhodne samostatně (§ 149 insolvenčního zákona). Je-li rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku pravomocné, postupuje dále insolvenční soud dle ustanovení insolvenčního zákona upravujících jednotlivé způsoby řešení úpadku dlužníka.

V projednávaném případě byl prohlášen na majetek dlužníka pravomocným usnesením soudu I. stupně (B-8) konkurs, proto vychází další postup soudu z právní úpravy zakotvené v § 244-§ 315 hlavy I. části II. insolvenčního zákona, která již rozhodování o zastavení insolvenčního řízení neumožňuje. Odvolací soud proto zcela souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně, že zastavení insolvenčního řízení již po právní moci rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení nelze, neboť tato fáze insolvenčního řízení byla skončena tím, že o insolvenčním návrhu a o způsobu řešení úpadku bylo pravomocně (věcně) rozhodnuto.

Správný je též názor soudu I. stupně v napadeném usnesení zmíněný, že právní obrana dlužníka proti tvrzenému nesprávnému postupu soudu se může opírat toliko o důvody uvedené v § 308 insolvenčního zákona, podle kterého lze navrhovat jen zrušení (v daném případě pravomocně prohlášeného) konkursu, neboť jiným typem rozhodnutí (např. zastavením insolvenčního řízení, jak dlužník požadoval) odklidit účinky prohlášení konkursu nelze (srov. § 312 IZ).

K tomu však odvolací soud doplňuje, že podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 551/2006 ze dne 27.4.2006, které se vztahuje k výkladu § 44 odst. 1 písm. a/ zákona o konkursu a vyrovnání a které lze aplikovat též pro poměry platného insolvenčního zákona) lze připustit zrušení konkursu na návrh dlužníka až za situace, kdy dlužník nemá žádného věřitele a jsou uhrazeny i všechny jeho pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavených dle § 168 a 169 IZ.

Z důvodů, jež shora vyložil, dospěl odvolací soud k závěru, že závěry soudu I. stupně v napadeném usnesení jsou správné. Proto neshledal odvolání dlužníka důvodným a usnesení soudu prvního stupně dle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. července 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová