1 VSPH 959/2013-B-12
KSPL 56 INS 2119/2013 1 VSPH 959/2013-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , IČO 73636606, pobytem a místem podnikání Blatnice 45, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2013, č.j. KSPL 56 INS 2119/2013-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2013, č.j. KSPL 56 INS 2119/2013-B-7, se v bodech II., IV. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zejména schválil oddlužení dlužníka Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník) splátkovým kalendářem (bod I. výroku), uložil dlužníkovi, aby po dobu následujících pěti let od první splátky, nebo do úplného zaplacení všech pohledávek, platil prostřednictvím insolvenčního správce JUDr. Martina Aleše (dále též správce) každý měsíc ze všech příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky budou uspokojovány nároky správce, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené a po jejich plném uspokojení se rozvrhne zůstatek v daném poměru mezi 8 nezajištěných věřitelů, stanovil první termín takto určených plateb do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, a zamítl návrh dlužníka na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek (bod II. výroku), správci přiznal zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč + DPH a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a dále měsíčně zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč + DPH za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíčně, zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH (bod III. výroku), přikázal plátcům všech příjmů dlužníka (konkrétně společnosti inkasta, s.r.o., IČO 25235745, sídlem Plzeň, Cvokařská 2), aby ode dne doručení tohoto usnesení prováděli stanovené měsíční srážky podle platných právních předpisů a vypláceli je správci (bod IV. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodě V. výroku, věřitelům uložil povinnost sdělit správci čísla svých bankovních účtů (bod VI. výroku) a konstatoval, že správcem byl ustanoven JUDr. Martin Aleš (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 20.2.2013 (A-7) rozhodl o úpadku dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením, že při přezkumném jednání byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky v celkové výši 390.986,21 Kč, z nichž 63 % tvoří závazky z dřívějšího podnikání dlužníka, a že příjmy dlužníka ze zaměstnání ve výši 20.000,-Kč umožní při oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ze 100 %. Protože se žádný z věřitelů dlužníka nedostavil na schůzi věřitelů, postupoval soud I. stupně podle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře schválil. Pokud šlo o včasnou žádost dlužníka o stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek, vyšel soud I. stupně z toho, že 63 % dlužníkových závazků pochází z jeho dřívější podnikatelské činnosti, což vylučuje možnost schválení nižších splátek, neboť v tom nelze spatřovat žádné závažné důvody. Proto návrh dlužníka na stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek zamítl. Další body výroku usnesení odůvodnil soud I. stupně výkladem příslušných ustanovení IZ a prováděcí vyhlášky.

Jen proti té části bodu II. výroku usnesení, jímž soud I. stupně zamítl jeho žádost o stanovení jiné výše měsíčních splátek, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby ji odvolací soud změnil a stanovil mu nižší měsíční splátky nebo aby ji zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání především uvedl, že ze jeho měsíčního příjmu ve výši 20.000,-Kč činí zákonná měsíční splátka 9.841,-Kč, což umožní plné uspokojení přihlášených věřitelů již za 40 měsíců, přičemž ke stejné míře jejich uspokojení by po dobu pěti let plnění splátkového kalendáře postačovala i splátka ve výši 6.517,-Kč. Vysvětloval, že zákonná výše splátek je pro něho zbytečnou zátěží a vystavuje ho riziku dalších finančních problémů, když k plnému uspokojení jeho věřitelů v příštích pěti letech by postačovaly i splátky nižší. Soudu I. stupně vytýkal, že při zamítnutí jeho žádosti o stanovení nižších splátek přihlédl k okolnosti, kterou IZ nepředpokládá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 IZ tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v kolonce č. 15 návrhu na povolení oddlužení (A-1) požádal včas insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to ve výši 5.000,-Kč s tím, že takto navržené splátky budou postačovat v následujících 5 letech k 50% úhradě jeho dluhů uvažovaných dlužníkem ve výši 525.530,68 Kč, přičemž v insolvenčním řízení byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky v celkové (nižší) výši 390.986,21 Kč. Dlužníkův návrh byl odůvodněn tvrzením, že se dlužník dostal do tíživé a neřešitelné finanční situace tím, že v únoru 2011 utrpěl úraz s následným dlouhodobým léčením a jako osoba samostatně výdělečně činná zůstal po dobu 12 měsíců bez příjmu.

Odvolací soud především konstatuje, že nesdílí závěr soudu I. stupně o nepřípustnosti stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek, jen proto, že část dlužníkových závazků pochází z jeho dřívější podnikatelské činnosti, za situace, kdy by i přes nižší měsíční splátky měly být při oddlužení plněním splátkového kalendáře 100 % uhrazeny všechny řádně a včas přihlášené (a zjištěné) pohledávky nezajištěných věřitelů. Je tomu tak především proto, že rozhodující pro posouzení jeho žádosti je celková výše dlužníkových závazků (a nikoliv jejich struktura) v poměru k jejich očekávanému uspokojení ve výši min. 50 %.

Pokud jde o dlužníkem uváděné důvody, jež vedly k jeho úpadku, že v únoru 2011 utrpěl úraz s následným dlouhodobým léčením a po dobu 12 měsíců zůstal bez příjmu, které soud I. stupně neposuzoval, zastává odvolací soud, že je lze-budou-li dlužníkem hodnověrně doloženy-v zásadě akceptovat pro stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek, budou-li současně splněny i další podmínky stanovené v § 398 odst. 4 IZ, jimiž se soud I. stupně doposavad rovněž nezabýval.

Dlužno dodat, že dlužníkovým návrhem na určení jiné (nižší) výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán a její stanovení záleží na jeho volné úvaze učiněné v souladu se zásadou insolvenčního řízení, které musí být vedeno tak, aby-při respektování zájmu na dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů-žádný z účastníků (tedy ani dlužník) nebyl nespravedlivě poškozen (§ 5a IZ). Krátce řečeno, jiná výše splátek by se s velkou pravděpodobností neměla nepříznivě dotýkat ani práva věřitelů na co nejvyšší uspokojení.

Proto odvolací soud vyhověl odvolání dlužníka a podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. usnesení v napadeném bodě II. výroku i v obsahově souvisejícím bodě IV. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

V dalším řízení proto soud I. stupně opětovně posoudí dlužníkův návrh na stanovení jiné výše splátek i odpovídající rozsah těchto splátek a v případě vyhovění tomuto návrhu dlužníka přizpůsobí formulačně i související body výroku usnesení o stanovení splátkového kalendáře.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. června 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová