1 VSPH 956/2015-B-119
MSPH 90 INS 13726/2011 1 VSPH 956/2015-B-119

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: BAUSTAV ing., s. r. o., se sídlem Praha 5, K Cementárně 66, IČO 26506521, zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Hrdličkou, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 31, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 90 INS 13726/2011-B-95 ze dne 23. března 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 90 INS 13726/2011-B-95 ze dne 23. března 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením z 23. 3. 2015 zamítl návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce jeho funkce. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že podle návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce, jímž je Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři, v. o. s., IČO: 25589644, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, neplní insolvenční správce řádně své povinnosti a nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí. Dlužník insolvenčnímu správci vytkl pochybení při vedení incidenčního sporu projednávaného pod sp. zn. 190 ICm 2663/2013, v rámci kterého vzal insolvenční správce v průběhu odvolacího řízení svou odpůrčí žalobu zpět. Insolvenční správce nevrátil velké technické průkazy zabavené při prohlídce kanceláře dlužníka, přičemž se má jednat o vozidla ve vlastnictví společnosti Bau Blok 55, s. r. o. Správce nevypověděl smlouvy o výstavbě (popřípadě neodstoupil od smlouvy) uzavřené mezi dlužníkem a Bytovým družstvem STŘED II. Podle dlužníka tak jednáním insolvenčního správce dochází k poškozování nejen dlužníka, ale i věřitelů.

Podle soudu insolvenční správce v podání na č. d. B-89 navrhl zamítnout návrh dlužníka s tím, že odpůrčí žalobu vzal zpět z důvodu, že podle jeho názoru napadená kupní smlouva (mezi dlužníkem a Czech Inc, a. s.) není neúčinná, nýbrž neplatná, a o bytové jednotky převedené neplatnou kupní smlouvou se vede vylučovací žaloba projednávaná jako incidenční spor; zpětvzetí žaloby bylo projednáno se zástupcem věřitelů. Velké technické průkazy nemá správce ve svém držení, tyto se mezi listinami dlužníka zajištěnými insolvenčním správcem nenacházejí. Otázku existence a dalšího trvání smlouvy o výstavbě, popřípadě možného pochybení insolvenčního správce insolvenční soud zkoumal již v rámci usnesení ze dne 1. 7. 2013, č. d. B-37. Insolvenční správce odmítl názor,

že je povinen zastupovat zájmy dlužníka, a zdůraznil, že v řízení postupuje v součinnosti se zástupcem věřitelů, aby chránil společný zájem věřitelů.

Soud odkázal na § 32 odst. 1 insolvenčního zákona a předeslal, že předchozí návrh dlužníka byl zamítnut usnesením ze dne 1. 7. 2013 č. d. B-37, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2013. Argumentace dlužníka ohledně dalšího trvání smlouvy o výstavbě uzavřené mezi dlužníkem a Bytovým družstvem STŘED II a ohledně tvrzeného pochybení insolvenčního správce, který po prohlášení konkursu od této smlouvy neodstoupil, byla ve všech podstatných bodech předmětem již prvního návrhu dlužníka, insolvenční soud se proto nemohl touto otázkou při nezměněné situaci znovu zabývat, neboť o tom, že namítaný postup insolvenčního správce není důvodem pro jeho zproštění, již bylo pravomocně rozhodnuto. Ohledně námitky nevrácení velkých technických průkazů osobních automobilů třetí osobě soud odkázal na tvrzení insolvenčního správce, že těmito technickými průkazy nedisponuje, přičemž dlužník nedoložil opak. Není ani zřejmé, z jakého důvodu se dlužník zabývá tvrzenými právy třetí osoby, která není přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení.

Dlužník dále namítl pochybení insolvenčního správce při vedení incidenčního sporu sp. zn. 190 ICm 2663/2013. Jedná se o odpůrčí žalobu, kterou insolvenční správce podal vůči Czech Inc, a. s., přičemž požadoval určit neúčinnost kupní smlouvy, kterou bylo převedeno vlastnické právo dlužníka ke dvěma bytovým jednotkám (položky soupisu majetkové podstaty č. 5 a 6, č. d. B-65). Soud prvního stupně odpůrčí žalobu zamítl a v průběhu odvolacího řízení zahájeného k odvolání insolvenčního správce vzal insolvenční správce po projednání věci se zástupcem věřitelů žalobu zpět. Insolvenčnímu soudu je z úřední činnosti známo, že ohledně uvedených položek majetkové podstaty (dvou bytových jednotek) se vede vylučovací žaloba podaná žalobci Ruslanem Fedakem a Josefem Kalíkem pod sp. zn. 190 ICm 2936/2013, v jejímž rámci insolvenční správce uplatnil obranu, že bytové jednotky jsou do soupisu majetkové podstaty zahrnuty důvodně, neboť celý řetězec převodů vlastnického práva k bytovým jednotkám (z dlužníka na Czech Inc, a. s., dále na AMBRELA ART, s. r. o. až na žalobce Ruslana Fedaka a Josefa Kalíka) je neplatný, mj. z důvodu simulace právních jednání (uvedených kupních smluv).

Skutečnost, že se podle argumentace dlužníka jednalo o listiny, které měly prokázat neplatnost kupních smluv, jen potvrzuje názor insolvenčního správce, že dlužník nedostatečně rozlišuje mezi neúčinnosti a neplatnosti právního úkonu. Tvrzené důkazy totiž dlužník měl (a stále má) za povinnost předložit insolvenčnímu správci v rámci poskytnutí nutné součinnosti, aby tak usnadnil jeho důkazní pozici v incidenčním sporu o vylučovací žalobě, sp. zn. 190 ICm 2936/2013. Nařčení dlužníka, že insolvenční správce vystupuje v zájmu žalobců Ruslana Fedaka a Josefa Kalíka vyznívá absurdně za situace, kdy insolvenční správce vede s uvedenými zapsanými vlastníky bytových jednotek incidenční spor, v němž se snaží zpochybnit jejich postavení vlastníků právě argumentem neplatných převodních smluv.

Soud uzavřel, že procesní podání, jimiž dlužník hodlá hájit svůj zájem v insolvenčním řízení a incidenčních sporech, by nebyla zatížena zřejmými právními lapsy a nepřesnostmi, pokud by dlužník důsledně využíval svého advokátního zastoupení na základě vykázané plné moci a nekoncipoval svá podání sám . Námitky dlužníka se jednak nepřípustně koncentrovaly na skutečnosti, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto v rámci řízení o předchozím návrhu dlužníka, jednak nebyly důvodné. Z obsahu insolvenčního spisu se naopak podává, že insolvenční správce postupuje řádně a s odbornou péčí, insolvenční soud proto opakovaný návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce zamítl.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a vyhovět návrhu na zproštění insolvenčního správce. Odvolání odůvodnil tím, že insolvenční správce ve své činnosti zvýhodňuje věřitele a tím poškozuje dlužníka, čímž ignoruje ustanovení § 5 písm. a) insolvenčního zákona. Dlužník souhlasí se závěry soudu ohledně technických průkazů, ale nejzávažněji insolvenční správce pochybil při vedení incidenčního sporu sp. zn. 190 ICm 2663/2013, v rámci kterého vzal zpět odpůrčí žalobu. Kupní smlouvy, kterými mělo přejít vlastnictví bytových jednotek z dlužníka na společnost Czech Inc, a. s., jsou nejen neúčinným ale i neplatným právním úkonem. Dlužník dále nesouhlasí i s dalšími postupy a činností insolvenčního správce.

Insolvenční správce se k odvolání vyjádřil a navrhl napadené usnesení potvrdit. Dlužník v zásadě opakuje svou již dříve použitou argumentaci, nerozlišuje mezi neúčinností a neplatností právního úkonu. Dlužník neuvedl, že kroky správce směřující k zajištění majetku (předmětných bytových jednotek) byly vyvolány předchozím jednáním dlužníka, který tento majetek vyvedl z majetkové podstaty. Tím způsobil i aktuální soudní spory, zejm. spor se zaknihovanými vlastníky jednotek pány Fedakem a Kalíkem. Procesní postup insolvenčního správce byl konzultován se zástupcem věřitelů který neměl žádné výhrady.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 32 odst. 1 první věty insolvenčního zákona Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit.

Podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ve shodě se soudem prvního stupně je též odvolací soud názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by insolvenční správce neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Odvolací soud odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí a nezbývá mu než zopakovat, že dlužníkovi, který podával sám odvolání, nikoliv prostřednictvím a za pomoci svého právního zástupce, není zřejmý rozdíl mezi neúčinností a neplatností právního úkonu a nepochopil, že v případě neplatnosti právního úkonu nemůže být úspěšná odpůrčí žaloba o určení neúčinnosti právního úkonu.

Jak plyne z § 36 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční správce vyvíjí činnost, aby v rámci zákona byli věřitelé uspokojeni v co nejvyšší míře a je povinen preferovat společný zájem věřitelů před zájmy jiných osob, a to i včetně dlužníka. Nejsou dány žádné důvody dle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona pro zproštění insolvenčního správce jeho funkce. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Pouč ení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková