1 VSPH 955/2015-B-15
KSPH 62 INS 27528/2014 1 VSPH 955/2015-B-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Bašť, PSČ 250 65, Hlavní 248, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 62 INS 27528/2014-B-9 ze dne 26. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 62 INS 27528/2014-

B-9 ze dne 26. dubna 2015 se v bodu II. výroku z r u š u j e a věc se v uvedeném rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání proti bodu V. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2015 v bodu I. výroku schválil oddlužení dlužníka Jana anonymizovano plněním splátkového kalendáře. V bodu II. výroku soud uložil dlužníkovi zaplatit vyjmenovaným nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Jana Housera z příjmů, které získají po dobu následujících 5 let po schválení oddlužení, měsíčně částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, podle poměru jejich pohledávek, vždy k 25. dni kalendářního měsíce. V bodu III. výroku soud uložil dlužníkovi platit insolvenčnímu správci měsíčně zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 900 Kč, navýšenou o DPH, je-li správce plátcem DPH. V bodu V. výroku soud přikázal plátci mzdy, platu či jiného příjmu dlužníka, kterým je v době vydání usnesení Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Letovská 552, 199 00 Praha 9, aby po doručení tohoto usnesení zasílal dle Darovací smlouvy ze dne 9. 10. 2014 měsíčně částku 4.000 Kč k rukám insolvenčního správce Mgr. Jana Housera, na uvedené číslo účtu, vždy do 20. dne v měsíci, bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci. V bodech IV. a VI. až VIII. výroku uložil insolvenčnímu správci a dalším osobám povinnosti související se schváleným oddlužením, v bodu IX. vyslovil, že o právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení o. s. ř. o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, podle bodu X. výroku je usnesení účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Body I. a II. výroku usnesení odůvodnil soud tím, že dne 10. 10. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení návrhem dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením z 6. 11. 2014 na č. l. A-8 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Na schůzi věřitelů dne 30. 1. 2015 nebyl přítomen žádný z přihlášených věřitelů a nikdo z nich nehlasoval ani mimo schůzi věřitelů. Soud rozhodl dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona o způsobu oddlužení, a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 406 insolvenčního zákona. Celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek, které budou uspokojovány v rámci schváleného splátkového kalendáře, činí 274.007,20 Kč. Soud dále odůvodnil ostatní body výroku usnesení.

Dlužník napadl body II. a V. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl uvedenou část rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že v návrhu na povolení oddlužení navrhl stanovit nižší než zákonem určené splátky a svůj návrh odůvodnil v bodu 14 formuláře insolvenčního návrhu. Soud o návrhu na snížení splátek nerozhodl a nevypořádal se s ním. Nad rámec odůvodnění v insolvenčním návrhu dlužník doplňuje, že plánoval založit rodinu, je již znám termín porodu dítěte dlužníka. Na chod domácnosti přispívá rodičům částkou 6.000 Kč, což pokrývá náklady bytu, ve kterém dlužník žije se svou přítelkyní a bude žít s dítětem. Při stanovení zákonem určené srážky by nebyly reálné možnosti výchovy dítěte. Dlužník dále poukázal na závěry přijaté v usnesení odvolacího soudu sp. zn. 1 VSPH 2145/2014 z 27. 4. 2015, ve kterých soud uvedl: je zřejmé, že se insolvenční soud vůbec nezabýval zjišťováním podmínek, jejichž existencí podmiňuje insolvenční zákon jeho oprávnění stanovit dlužníkovi, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, jinou výši měsíčních splátek. Jinými slovy, insolvenční soud se nezabýval či zcela nedostatečně důvody, které vedly k úpadku dlužníků, celkovou výší jejich závazků, dosavadní a očekávanou výší jejich příjmů ani opatřeními, které dlužníci učinili k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků ( ). Protože se insolvenční soud zjišťováním a hodnocením těchto skutečností nezabýval, shledal odvolací soud napadené usnesení v rozsahu rozhodnutí o žádosti dlužníků o stanovení nižších než zákonných splátek nepřezkoumatelným, odvolání shledal proto důvodným. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně ve výroku napadeného usnesení o návrhu na snížení splátek nerozhodl, je zřejmé, že odvolání dlužníků se týká ( ) výroku, ve kterých jim soud uložil, aby platili částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, aniž by zohlednil jejich návrh na snížení splátek. Dlužník považuje závěry odvolacího soudu z uvedeného usnesení za aplikovatelné i v této věci.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníka zčásti důvodným. Odvoláním zůstaly nedotčeny body I., III., IV. a VI. až X. výroku usnesení.

Podle § 391 odst. 2 insolvenčního zákona Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Dlužník v návrhu na povolení oddlužení (bod 14 formuláře) požádal, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky, a to ve výši 4.000 Kč měsíčně s tím, že toto plnění postačí k úhradě 61 % jeho závazků. Dlužník dále svůj návrh odůvodnil.

V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že odvolání dlužníka do výše měsíčních splátek v oddlužení je přípustné ve smyslu § 406 odst. 4 věty třetí insolvenčního zákona, neboť dlužníkovu návrhu o stanovení jiné výše splátek nebylo vyhověno. Jak je zřejmé z obsahu napadeného usnesení, soud nerozhodl o návrhu dlužníka na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek a o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl, jako kdyby žádný takový návrh podán nebyl. Rozhodnutí, kterým soud de facto zamítl dlužníkův návrh, není v této části přezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž se jedná o bod II. výroku rozhodnutí, ve kterém soud uložil dlužníkovi, aby platil částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Odvolací soud proto bod II. výroku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání dlužníka proti bodu V. výroku odvolací soud uvádí, že podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ve smyslu tohoto ustanovení je odvoláním pouze takové podání účastníka, které směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech. Tak tomu není v bodu V. výroku, ve kterém soud rozhodl o právním poměru mezi dárcem z darovací smlouvy ze dne 9. 10. 2014 a insolvenčním správcem. Tato část rozhodnutí soudu se netýká jiné výše splátek (naopak je v souladu s návrhem dlužníka obsaženým v návrhu na povolení oddlužení, co se týká splácení dle darovací smlouvy), není zde proto ani odvolání přípustné ve smyslu § 406 odst. 4 věty třetí insolvenčního zákona. Odvolání dlužníka bylo proto podle § 218 písm. b) i c) o. s. ř. odmítnuto.

Poučení: Proti první větě výroku usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková