1 VSPH 95/2016-A-63
MSPH 88 INS 25930/2015 1 VSPH 95/2016-A-63

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Bydlení Králův Dvůr, s.r.o. , IČO 24847305, sídlem Praha 9-Újezd nad Lesy, Staroújezdská 51, zast. Mgr. Vierou Jakubčákovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Malátova 633/12, zahájeném k návrhu věřitele : a) SLUNCE DOMOVA, s.r.o., IČO 28421451, sídlem Šestajovice, Komenského 28, b) Marta-Expert, s.r.o., IČO 24662461, sídlem Šestajovice, Komenského 1328, o odvolání navrhovatelů a), b), c) Panorama Beroun, s.r.o., IČO 01852833, sídlem Praha 4, 5. května 1143/61, d) Alexandr Ladan, nar. 10. února 1977, bytem Praha 4, 5. května 1143/61, všichni zast. Mgr. Michalem Strnadem, advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 620/29, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 25930/2012-A-40 ze dne 14. prosince 2015,

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 25930/2012- A-40 ze dne 14. prosince 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl návrh na rozhodnutí o úpadku dlužníka, v bodě II. výroku uložil insolvenčním navrhovatelům a) a b) povinnost společně a nerozdílně zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení částku 8.228,-Kč do tří dnů od doručení usnesení k rukám jeho právního zástupce Mgr. Viery Jakubčákové a v bodě III. výroku uložil navrhovatelům a) a b) zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 16.10.2015 se navrhovatel a) domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatel a) tvrdil, že měl za dlužníkem pohledávku z titulu půjčky ve výši 40.000,-EUR ze dne 30.5.2012, k úhradě dlužné částky byl dlužník vyzván dne 5.6.2015 a 15.9.2015, pohledávka byla splatná od 10.6.2015. isir.justi ce.cz

Navrhovatel b) tvrdil, že měl za dlužníkem pohledávku z titulu půjčky ve výši 622.475,10 Kč ze dne 7.8.2012 splatné od 15.8.2015, k jejímuž uhrazení byl dlužník vyzván dne 7.8.2015 a 15.9.2015.

Jako další věřitele dlužníka navrhovatelé a) a b) uvedli Alexandra Ladana s pohledávkou nejméně 14.149.331,-Kč splatnou 10.6.2015 na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.6.2013 a pohledávkou ve výši 4.860.000,-Kč splatnou 17.9.2015, Hrádek nad Nisou, s.r.o. s pohledávkou ve výši 1.707.000,-Kč splatnou k 10.6.2015 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2015, Panorama Beroun, s.r.o. s pohledávkou ve výši 503.440,-Kč splatnou 5.10.2015 z titulu bezdůvodného obohacení, Sberbank CZ, a.s., UPSELL, s.r.o. s pohledávkou ve výši 18.150,-Kč splatnou 7.8.2015.

Dlužník popřel existenci smluv o půjčce s navrhovateli a) a b), připustil, že mezi nimi docházelo k finančním plněním na základě společného developerského projektu Bydlení Hrádek nad Nisou, která byla investorům vypořádána převodem vlastnických práv k bytovým jednotkám. Doložil úhradu pohledávky Sberbank CZ, a.s.

Soud zjistil, že navrhovatelé a) a b) poukazovali na účet dlužníka finanční prostředky, účel těchto prostředků byl sporný, když z výpisu z účtu navrhovatele a) za květen 2012 plyne, že na něj byla z účtu Alexandra Ladana připsána částka 40.000,-EUR, která byla navrhovatelem a) poukázána na účet dlužníka bez uvedení účelu platby. Z výpisu z účtu navrhovatele b) plyne, že navrhovatel b) dne 7.8.2012 poukázal na účet dlužníka částku 622.475,10 Kč s poznámkou pujcka Bydleni Kraluv Dvur sro , vyzval dlužníka výzvou ze dne 7.8.2015 k úhradě částky 921.073,56 Kč. Soud měl za to, že výzvou byly požadovány platby, které proběhly mezi společnostmi dlužníka a navrhovatele b) v rámci jejich podnikání, zejména výstavby developerských projektů dlužníka.

Soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a měl za to, že účel poskytovaných prostředků ze strany navrhovatelů a) a b) byl sporný a sporná byla proto i existence jejich tvrzených pohledávek.

Soud vyložil rozdíl mezi pojmy půjčka a investice a konstatoval, že ani jeden z navrhovatelů nedoložil smlouvu o půjčce a půjčku neoznačili ani v předžalobní výzvě. Poznámka ve výpisech z účtů byla podle soudu jen poznámkou vlastníka účtu a nedokládala skutečný účel poukázaných plateb a bez dalšího rozsáhlého zjišťování o charakteru poskytování finančních prostředků, které však nemůže být předmětem insolvenčního řízení, nelze charakter poskytnutých prostředků posoudit. Proto soud postupem podle § 143 odst. 2 insolvenční návrh zamítl, když pohledávky navrhovatelů a) a b) neměl za osvědčené.

Podáním doručeným soudu I. stupně dne 23.12.2015 přistoupil k řízení navrhovatel c) a tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu uhrazené DPH za prodej nemovitostí v ceně 7 mil. Kč, když daňovou povinnost splnil namísto dlužníka platbou dne 31.10.2013 ve výši 503.440,-Kč a odkázal na prohlášení

Mgr. Ing. Leony Němečkové, účetní a daňové poradkyně dlužníka. Pohledávka byla splatná od 5.10.2015.

Dne 23.12.2015 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel d) a tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. 2062013/1 ze dne 20.6.2013 z postupitele-navrhovatele a) na postupníka-navrhovatele d) a to ve výši 22.856.331,-Kč. S ohledem na další transakce dovozoval, že je věřitelem dlužníka minimálně v částce 14.149.331,-Kč.

Proti usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu se včas odvolali všichni navrhovatelé a namítali odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o.s.ř. Navrhovatel a) dovozoval existenci své aktivní legitimace z pohledávky ve výši 40.000,-EUR z titulu smlouvy o půjčce ze dne 30.5.2015 uskutečněné bankovním převodem a z pohledávek ve výši 23.071.082,-Kč, nyní vlastněných navrhovatelem d). Pohledávku měl za prokázanou na základě výpisu z bankovního účtu (příloha 3).

Pohledávky vymáhané jménem navrhovatele a) na účet navrhovatele d) byly prokázány smlouvou o půjčce (příloha 8), výpisy z bankovních účtů (příloha 49) a ověřovacím protokolem z 20.6.2013 (příloha 10). Splatnost pohledávek byla prokázána nejpozději k 10.6.2015 výzvou k úhradě doručenou dlužníkovi (příloha 5).

Navrhovatel b) dovozoval aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu z půjčky poskytnuté dlužníkovi ve výši 622.475,10 Kč (příloha 17) splatné nejpozději 15.8.2015 na základě výzvy ze dne 11.8.2015 (příloha 18).

Navrhovatelé a) a b) prokázali poskytnutí finančních prostředků a bylo nesporné, že dlužník prostředky nikdy nevrátil. Jediný jednatel dlužníka byl současně i jednatelem navrhovatele a) proti popisu poskytnutí plateb na výpisech z účtů nic nenamítal. Protokolem ze dne 20.6.2013 (příloha 10) dlužník dluhy uznal.

Navrhovatelé odkázali na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 67/2011 ze dne 31.10.2013. Navrhovatelé popírali, že by mělo namísto půjček jít o investice, na základě kterých by mělo dojít k převodu bytových jednotek. Soudu I. stupně vytýkali, že z provedených důkazů ve vztahu k postoupeným pohledávkám nedovodil žádné skutkové závěry, nevypořádal se se smlouvou o půjčce ze dne 20.9.2011 (příloha 8), ověřovacím protokolem ze dne 20.6.2013 (příloha 10), smlouvou o půjčce 3/12 ze dne 30.5.2012 (příloha 51).

Ze shora uvedených důvodů navrhovatelé navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužník ve vyjádření ze dne 17.2.2016 k podanému odvolání uvedl, že napadené usnesení považuje za věcně správné, pohledávky navrhovatelů měl již od počátku za smyšlené a jediným účelem podání insolvenčního návrhu bylo ochromit podnikání dlužníka. Namítal, že podání insolvenčního návrhu bylo iniciováno ze strany Alexandra Ladana jako společníka a jednatele navrhovatele b) a a) a jediného společníka navrhovatele c), který postoupil část tvrzené pohledávky SLUNCE DOMOVA, s.r.o., aby se mohl označit za dalšího věřitele dlužníka.

Dlužník popřel, že by obchodní vztah s navrhovatelem a) byl založen na poskytování půjček dlužníkovi a že nebylo prokázáno, že by navrhovatel a) dlužníkovi peníze skutečně zaslal. Tvrdil, že finanční transakce měly charakter investic do developerských projektů např. v případě výstavby bytového komplexu Bydlení Hrádek nad Nisou.

Ohledně tvrzené pohledávky navrhovatele d) uvedl, že již dříve upozornil na to, že soudu byla předložena jen ruská verze smlouvy, podpisy nebyly úředně ověřeny.

Navrhovatel b) nepředložil žádnou smlouvu o půjčce či zápůjčce ani dlužníka nikdy s žádostí o vrácení údajných půjček nekontaktoval. Stalo se tak až v druhé polovině roku 2015, kdy měl pan Ladan pravděpodobně již promyšlený postup k poškození dlužníka. Dále dlužník namítal promlčení uplatňované pohledávky.

Ze strany navrhovatele c) se jednalo o neoprávněné uplatnění náhrady daně z přidané hodnoty, která byla údajně uhrazena místo dlužníka za převod nemovitosti, avšak dlužník se bránil, že nedošlo k úplnému zaplacení kupní ceny, tudíž pohledávku má naopak dlužník vůči navrhovateli c). Ohledně pohledávky probíhá nalézací řízení.

Podobně ohledně pohledávek navrhovatele a) probíhá nalézací řízení úzce spojené s tvrzenými pohledávkami a řízení dosud nebyla pravomocně skončena.

Jednatel dlužníka byl v době vánočných svátků písemně kontaktován Alexandrem Ladanem s nabídkou vyřešení celé záležitosti, z čehož opět dovozoval umělé vytvoření návrhu na zjištění úpadku. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 2 insolvenční zákona insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 107 odst. 1 IZ další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (odst. 2). Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno (odst. 3).

Z obsahu insolvenčního návrhu navrhovatele a) ze dne 16.10.2015 plyne, že navrhovatel a) svoji aktivní legitimaci dovozoval ze skutečnosti, že měl za dlužníkem pohledávku ve výši 40.000,-EUR z titulu půjčky splatnou 10.6.2015. Jako další věřitele dlužníka uvedl mimo jiné navrhovatele b) až d) a další subjekty. Mimo jiné uvedl, že navrhovatel d) se jako jednatel a společník navrhovatelů a) až c) rozhodl investovat do developerských projektů výstavby bytových domů a zahájil spolupráci s Yury Dvedenidovem jako jediným jednatelem a společníkem dlužníka a jedním z jednatelů a společníků navrhovatele a). Navrhovatel d) měl poskytnout mimo jiné půjčky ve výši přes 1,5 mil. EUR na základě smluv o půjčce ze dne 22.1.2010 (400.000,-EUR), smlouvy o půjčce ze dne 15.4.2010 (782.000,-EUR), smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2011 (400.000,-EUR). Tyto prostředky měly být použity jako půjčky ve prospěch dalších projektových společností. Celková výše nesplacené půjčky činila 22.856.331,-Kč, což měl dokládat protokol ke smlouvě o půjčce ze dne 20.6.2013, kdy k tomuto datu dlužil dlužník rovněž uplatněnou částku 40.000,-EUR.

Z výpisu z účtu navrhovatele a) plyne, že došlo k převodu částky 40.000,-EUR. Soud I. stupně sice odkázal na spornost uplatněné pohledávky, avšak již nereflektoval nedostatečnou procesní obranu dlužníka, který toliko namítal, že šlo o částku poskytnutou za účelem společné investice, avšak svoje tvrzení již žádným způsobem nedoložil. V případě investiční spolupráce lze však očekávat, že bude k dispozici dokumentace potřebná pro průběh investiční činnosti, ze které by bylo lze dovodit, zda skutečně navrhovatel a) měl záměr dotčené finanční prostředky investovat nebo je toliko půjčit dlužníku. Jestliže dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 6.11.2015 tvrdil, že v souladu s investicí měla být jako protihodnota poskytnuta vlastnická práva, pak bylo namístě po dlužníku požadovat, aby toto své tvrzení prokázal. Ostatně dlužník ani přímo nespecifikoval, o jaká vlastnická práva, resp. vlastnická práva k jakým hodnotám či majetku se mělo jednat a jeho procesní obrana je v tomto ohledu nedostatečná jak z hlediska povinnosti tvrzení, tak z hlediska povinnosti důkazní. Pro zpochybnění osvědčení důvodnosti insolvenčního návrhu podaného insolvenčním věřitelem musí dlužník uvádět takové skutečnosti a nabízet důkazy v takové kvalitě, aby jeho výhrady bylo lze považovat za kvalifikované. V tomto ohledu nedostatečnou procesní obranou dlužníka se však soud I. stupně nezabýval. O nedostatečné procesní obraně dlužníka svědčí i jeho vyjádření ze dne 17.2.2016, podle kterého měl být např. projekt výstavby bytového komplexu Bydlení Hrádek nad Nisou zastřešován společností Bydlení Hrádek nad Nisou, s.r.o. založenou výlučně za účelem realizace developerského projektu, ve které měl vystupovat jako společník i jednatel Alexandr Ladan a které byly poskytnuty prostředky ze strany dlužníka v rámci investičních transakcí mezi navrhovatelem a) a dlužníkem, přičemž však soud po něm nepožadoval, aby toto své tvrzení prokázal.

Odvolací soud je toho názoru, že prokázalo-li se plnění navrhujícího věřitele, je na dlužníku, jenž takové plnění přijal, aby doložil, že navrhovatel jeho vrácení nárokuje neprávem. Jde o situaci svým způsobem blízkou té, již posuzoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10.12.2015, sen. zn. 29 NSCR 8/2014, kde uzavřel, že pokud uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku. Neexistence uznaného dluhu (závazku), nečiní právní úkon uznání dluhu (závazku) neplatným. Písemné uznání dluhu dlužníkem co do důvodu a výše ve smyslu ustanovení § 558 ObčZ, jímž věřitel dokládá existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, zakládá vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době uznání i pro potřeby doložení splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele ve smyslu § 105 IZ.

Shora řečené se přitom uplatní i ve vztahu k navrhovateli b/, který tvrdil existenci pohledávky za dlužníkem z titulu poskytnuté půjčky dne 7.8.2012 ve výši 622.475,10 Kč. Své tvrzení dokládal výpisem z účtu, ze kterého plyne, že došlo k převodu finančních prostředků ve vztahu k dlužníkovi, byla zde uvedena poznámka pujcka Bydleni Kraluv Dvur sro . Ke smlouvě o půjčce přitom nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku a to bez ohledu na formu smlouvy o půjčce. Dlužník přitom dostatečně nevysvětlil, k jakému účelu tedy poskytnuté finanční prostředky směřovaly, toliko v podání ze dne 17.2.2016 uvedl, že nešlo o půjčku. Z tohoto hlediska lze mít i zde procesní obranu dlužníka za nedostatečnou.

Je namístě shrnout, že pokud v souzené věci měl na základě provedeného dokazování soud I. stupně za to, že navrhovatelé a/ i b/ dlužníkovi poskytli dlužníkovi platby, které označili jako půjčky a nárokují jejich vrácení, pak jako důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu nepostačovala dlužníkova obrana spočívající v povšechném tvrzení o investicích do společného podnikání, nýbrž bylo třeba, aby v případě každé takové platby, již soud pokládal za doloženou, dlužník aktivní legitimaci toho kterého navrhovatele vyvrátil, tedy aby předložil a doložil svou hodnověrnou verzi toho, proč na žádnou z prokázaných plateb ničeho vracet nemusí.

Ze shora uvedených důvodů se napadené usnesení odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud zároveň neshledal potřebným ustanovit navrhovateli a/ opatrovníka, jak požadoval podáním došlým soudu dne 10.5.2016 (A-57) Mgr. Filip Macháček, jenž se označil za zástupce uvedeného navrhovatele na základě plné moci udělené mu 4.12.2015 Artisem Germanisem, o němž tvrdil, že je jediným jednatelem navrhovatele a/ dle rozhodnutí jediného společníka B&B CAPITAL LLP, jenž se jím měl stát na základě Smlouvy o převodu obchodního podílu od Ruslanase Bondara, přičemž kopii takové listiny přiložil. Protože z úplného výpisu z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze neplyne, že by Ruslanas Bondar byl kdy společníkem dlužníka, má odvolací soud za to, že v odvolacím řízení stejně jako v řízení před soudem I. stupně je navrhovatel a/ nadále zastoupen Mgr. Strnadem dle plné moci z 13.10.2015, jež dosud vypovězena nebyla.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 20. května 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná