1 VSPH 948/2013-A-53
MSPH 91 INS 23470/2012 1 VSPH 948/2013-A-53

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Jan Kupec, nar. 23. září 1967, identifikační číslo osoby 44291957, sídlem Praha 2, Polská 1184/10, zast. Mgr. Petrem Zíkou, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo nám. 225, zahájeném k návrhu věřitele: BAWAG Leasing & Fleet, s.r.o., identifikační číslo osoby 26425556, sídlem Praha 8, Křižíkova 36/237, zast. Mgr. Radkem Hladkým, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 41/973, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 23470/2012-A-38 ze dne 9. dubna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 23470/2012-A-38 ze dne 9. dubna 2013 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Gabrielu Švecovou (bod III. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 9.4.2013 (bod IV. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VII. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VI. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů (body VIII. a IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit seznam přihlášených pohledávek (bod X. výroku) a povinnost informovat o zahájení insolvenčního řízení a vyzvat k přihlašování pohledávek zahraniční věřitele (bod XV. výroku), dlužníkovi uložil povinnost předložit seznamy majetku a závazků (bod XI. výroku), rozhodl, že v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce (bod XII. výroku), dále rozhodl o možnosti započtení (bod XIII. výroku), a že bude zveřejňovat rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 25.9.2012 mu byl doručen insolvenční návrh věřitele, který tvrdil existenci pohledávky za dlužníkem ve výši 3.511.624,33 Kč z titulu leasingových smluv. Dne 27.12.2011 dlužník uznal co do důvodu a výše částku ve výši 1.982.775,-Kč, která byla dne 29.2.2012 pro prodlení dlužníka s úhradou zesplatněna. Jako další věřitele uvedl ACA1213, a.s., Ing. Pavla Russa a Ing. Danielu Šmidrkalovou.

Dlužník se bránil, že ohledně pohledávky věřitele ACA1213, a.s. je veden spor u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 5 Cm 60/2012, který nebyl dosud pravomocně ukončen, v případě pohledávky Ing. Šmidrkalové tvrdil započtení z titulu neuhrazených investic ve výši 150.000,-Kč plus daň z přidané hodnoty, insolvenčnímu navrhovateli uhradil část pohledávky ve výši 119.000,-Kč, zbytek neuznal. Pohledávka věřitele Ing. Russi je zajištěna zástavním právem na nemovitostech v k.ú. Ládví, pohledávka navrhovatele je ve výši asi 2,8 mil. Kč, že uznané pohledávky může uhradit z prodeje nemovitostí, které mají hodnotu asi 3,35 mil. Kč. Dlužník uvedl, že jeho závazky činí asi 5,4 mil. Kč.

Soud zjistil, že dlužník vlastní nemovitosti-budovu č.p. 1955 na st.parc.č. 57, parc.č. 632 v k.ú. Ládví, obec Kamenice zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, v ceně asi 3,35 mil. Kč, vybavení nemovitosti v hodnotě asi 100.000,-Kč, vybavení dílny v hodnotě asi 200.000,-Kč, vůz Ford Tranzit v hodnotě asi 40.000,-Kč, další vybavení bytu v hodnotě asi 200.000,-Kč, vybavení servisu v hodnotě asi 250.000,-Kč, pohledávky ve výši asi 400.000,-Kč. Dlužník má pohledávky v celkové výši 8.701.776,25 Kč vůči devíti věřitelům.

Soud měl úpadek dlužníka za osvědčený na základě insolvenčního návrhu věřitele, příloh, přihlášek, sdělení dalších označených věřitelů, sdělení Úřadu práce, který uhradil za dlužníka mzdu jeho zaměstnance Martina Denka ve výši 24.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal do všech bodů výroku. Namítal, že navrhovatel zvolil pro vymáhání své pohledávky zcela nepřiměřeně insolvenční řízení, že hodnota majetku dlužníka přesahuje výši dlužníkem uznaných pohledávek věřitelů, že sice nedisponuje prostředky přesahující výši pohledávky navrhovatele, ale má majetek, jehož hodnota přesahuje výši všech závazků. Dlužník namítal spornost převážné většiny pohledávek, že je schopen prodejem svého majetku věřitele uspokojit. Namítal, že předložené seznamy majetku prokazují jeho schopnost svým pohledávkám dostát. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Z vyjádření navrhovatele k podanému odvolání ze dne 31.5.2013 plyne, že zákonná úprava neřeší přiměřenost způsobu vymáhání, že jeho pohledávka není zajištěna, že právě na základě seznamů majetku a závazků dospěl soud k závěru o úpadku dlužníka, že dlužník je v úpadku jak ve formě předlužení, tak platební neschopnosti, že ke konstatování úpadku postačí jedna z těchto forem a že dlužník rozporoval toliko výše, nikoli existenci závazků, jak plyne ze seznamu závazků. Proto navrhovatel žádal, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné

části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit.

Pokud jde o úpadek dlužníka, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně rovněž za osvědčený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z důvodu jeho platební neschopnosti, tedy již jen z toho, že navrhovatel předloženými listinami (A-3, P1-1) doložil všechny své pohledávky za dlužníkem tvrzené v insolvenčním návrhu v celkové výši 3.511.624,34 Kč, jež dlužník ničím nevyvrátil, přičemž dlužník podle upraveného seznamu přihlášených pohledávek na přezkumném jednání konaném dne 26.6.2013 nepopřel pohledávky věřitele č. 11 Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 46.302,-Kč z titulu neuhrazeného pojistného na zdravotní pojištění a penále (výkazy nedoplatků ze dne 1.9.2010, 11.9.2012), věřitele č. 12 MEWA Textil-Service, s.r.o. ve výši 29.351,36 Kč z titulu neuhrazené ceny plnění ze smlouvy o poskytování a čištění textilií ze dne 16.2.2010, věřitele č. 13 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group ve výši 7.547,-Kč z titulu neuhrazeného pojistného, věřitele č. 14 Česká správa sociálního zabezpečení ve výši 624.118,-Kč z titulu dlužného pojistného a penále (výkaz nedoplatků ze dne 23.4.2013), věřitele č. 15 Finanční úřad pro hlavní město Prahu ve výši 36.001,-Kč z titulu neuhrazené daně z přidané hodnoty a úroku z prodlení (platební výměry ze dne 19.3.2013, 24.4.2013), věřitele č. 17 VZP ČR ve výši 31.810,-Kč z titulu dlužného pojistného, věřitele č. 18 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky ve výši 137.218,-Kč z titulu dlužného pojistného a penále, věřitele č. 21 Barták, s.r.o. ve výši 162.327,-Kč z titulu neuhrazených plateb z kupních smluv, přičemž některé z pohledávek shora uvedených jsou na základě platebních výměrů a výkazů nedoplatků vykonatelné, dále je vykonatelná pohledávka věřitele č. 20 Allianz pojišťovna, a.s. ve výši 24.115,-Kč z titulu neuhrazeného pojistného na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 13EC 16/2012-13.

Z obsahu zprávy insolvenčního správce o stavu řízení ze dne 11.6.2013 plyne, že dlužník má ke dni prohlášení konkursu v pokladně a na bankovních účtech částku 9.960,-Kč.

Dle názoru odvolacího soudu lze u dlužníka usuzovat na jeho platební neschopnost též ze všech důvodů (vyvratitelných domněnek) uvedených v § 3 odst. 2 IZ, když na základě zjištění učiněných soudem I. stupně je zjevné, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí (viz vykonatelné pohledávky přihlášených věřitelů).

Třeba zdůraznit, že byl-li osvědčen úpadek dlužníka (v dané věci se tak stalo existencí značného počtu známých a posléze též přihlášených věřitelů, výší jejich pohledávek, jakož i naplněním vyvratitelných domněnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužníka), nebylo by lze napadený výrok o zjištění úpadku zrušit nebo změnit jen proto, že by obrana dlužníka zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatele byla jinak úspěšná, tedy že by dlužník prokázal, že navrhovatel vůči němu nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud proto neshledal důvodnou obranu dlužníka jen verbálně brojící proti pohledávce navrhovatele z důvodu tvrzené nepřiměřenosti jejího vymáhání prostřednictvím insolvenčního řízení, když dlužník neuvedl ničeho, čím by existenci pohledávky navrhovatele kvalifikovaně zpochybnil. Dlužník přitom při jednání před insolvenčním soudem dne 27.3.2013 (viz protokol A-29) přiznal, že navrhovateli dluží 2.800.000,-Kč, uznal i pohledávky Ing. Russe ve výši 1.750.000,-Kč a 140.000,-Kč a k pohledávce společnosti s ručením omezeným A.Charouz uvedl, že netvoří přihlášených 163.720,60 Kč, nýbrž by měla být o 20.000,-Kč nižší, přičemž nikterak nevysvětlil, proč později při přezkumném jednání v rozporu s tímto stanoviskem tuto pohledávku věřitele popřel.

Dle názoru odvolacího soudu neobstojí ani názor dlužníka o spornosti některých pohledávek, když dlužník rozporoval toliko jejich výši, neboť pro osvědčení existence splatných pohledávek není nezbytné, aby je dlužník v insolvenčním řízení uznal nebo aby šlo o pohledávky judikované.

Dlužník ničím nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, když v insolvenčním řízení neosvědčil ani neprokázal svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sen.zn. 29 NSČR 38/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 83/2012).

Úpadek dlužníka vyplývá konečně též i ze zprávy insolvenčního správce ze dne 11.6.2013 (B-3), ze soupisu majetkové podstaty (B-3), z přihlášek pohledávek (P1 až P24) a ze seznamu přihlášených pohledávek (B-8). Ostatně dlužník sám při jednání před insolvenčním soudem dne 27.3.2013 (viz protokol A-29) přiznal, že věřitelům dluží asi 4.500.000,-Kč, a při jednání odvolacího soudu dne 4.7.2013 sdělil, že v současné době nemá žádného zaměstnance.

Odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení se přitom přihlásilo 23 věřitelů s přihlášenými nároky v celkové výši 11.010.599,59 Kč, z toho výše zajištěných pohledávek činí 1.750.000,-Kč. Dlužník je vlastníkem zapsaných na listu vlastnictví 1675, vedený KÚ pro Středočeský kraj, kat. pracoviště Praha-východ, pro okres Praha-východ, obec

Kamenice a k.ú. Ládví jako budova Olešovice, č.e. 1955, způsob využití-rodinná rekreace na parcele st. 57, pozemek parc. č. st. 57, pozemek parc. č. 632, k těmto nemovitostem se váže právo na uspokojení ze zajištění věřitele č. 6.

Skutečnost, že dlužník vlastní majetek (viz shora zjištění soudu I. stupně), ze kterého by bylo lze věřitele uspokojit (tento majetek je předmětem zajištění), nemůže ničeho změnit na tom, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, přičemž podle insolvenčního zákona postačuje ke konstatování úpadku zjištění jen jedné z obou forem úpadku (platební neschopnost a předlužení). Dlužníkovi byl přitom poskytnut dostatečný časový prostor k úhradě jeho splatných závazků (např. z výtěžku prodaného majetku), když insolvenční řízení bylo zahájeno 25.9.2012 a k rozhodnutí o úpadku došlo více než šest měsíců poté.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 11 miliónů Kč) vůči více (23) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužník sice je podnikatelem, avšak návrh na povolení reorganizace ve stanovené lhůtě (§ 316 odst. 5 IZ) nepodal.

Současně odvolací soud potvrdil i bod III. výroku napadeného usnesení, jímž byla ustanovena insolvenčním správcem Mgr. Gabriela Švecová, vůči jejímuž ustanovení ve svém odvolání dlužník žádné námitky neuvedl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. července 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová