1 VSPH 947/2016-B-55
KSLB 76 INS 18993/2013 1 VSPH 947/2016-B-55

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Antonín Jech, nar. 16. ledna 1967, bytem Kořenov 659, zast. Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 18993/2013-B-33 ze dne 25. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 18993/2013-B-33 ze dne 25. února 2016 se v bodu I. výroku p o t v r z u j e, odvolání proti bodu II. výroku se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 3.2.2016 na zproštění insolvenčního správce saluka, v.o.s. funkce a v bodě II. výroku zamítl návrh dlužníka, aby soud v rámci dohlédací činnosti nepovolil prodej nemovitostí v obci Kladno, katastrální území Kročehlavy, z majetkové podstaty.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 10.10.2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen nepatrný konkurs.

Dne 3.2.2016 dlužník navrhl, aby soud zprostil insolvenčního správce funkce podle § 32 insolvenčního zákona č. 182/2006 sb. (dále též IZ), insolvenční správce namítal, že své povinnosti si řádně plnil.

Návrh na zproštění správce funkce založil dlužník na tvrzení, že správce uvedl ve zprávě o činnosti nepravdivé údaje, když tvrdil, že kupní smlouva byla podepsána dne 26.11.2015, avšak z kupní smlouvy založené v katastru nemovitostí plynulo, že k uzavření smlouvy došlo dne 14.1.2016, návrh na zápis zániku zástavních práv byl učiněn dne 4.1.2016. Dále dlužník namítal existenci zájemců o koupi nemovitostí za cenu 5 mil. a 5,5 mil. Kč, přičemž nemovitosti byly prodány jen za 4,6 mil. Kč, a že zástavním věřitelům Lenky Jechové nebylo umožněno se do insolvenčního řízení isir.justi ce.cz dlužníka přihlásit a že kupní smlouva nebyla řádně a včas zveřejněna v insolvenčním rejstříku. K důkazu dlužník předložil emailovou korespondenci ze dne 25.1.2016 mezi insolvenčním správcem a Ing. Zdeňkem Jukinem, ze dne 9.12.2015 mezi insolvenčním správcem a Adamem Vandirekem a dopis BTS Express, s.r.o. ze dne 8.12.2015.

Soud dospěl k závěru, že z námitky nesouladu mezi datem 26.11.2015 a datem návrhu na vklad do katastru nemovitostí nebylo zřejmé, jakým způsobem měly být povinnosti insolvenčního správce porušeny, že první smlouva nebyla ze strany kupujícího plněna, proto byla uzavřena druhá kupní smlouva, námitky ohledně nedostatečné součinnosti ve vztahu k dalším zájemcům o koupi nemovitosti měl soud za nepodložené a neurčité. Soud neshledal souvislost mezi uzavřením kupní smlouvy a nároky zajištěných věřitelů, přičemž vypořádání výtěžku zpeněžení podléhá samostatnému rozhodnutí soudu, a proto nebyl důvod zabývat se touto námitkou v rozhodnutí o návrhu na zproštění správce funkce.

Soud dospěl k závěru o neurčitosti důkazů předložených dlužníkem, které tak neodůvodňují zásah soudu do procesu zpeněžování majetku ani v rámci dohlédací činnosti, pokud sám dlužník nezamýšlel podat žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a uváděl odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, porušení práva na spravedlivý proces, odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1235/11 ze dne 28.6.2011. Podle názoru dlužníka nebylo zřejmé, z jakého důvodu byla katastrálnímu úřadu Kladno v rámci řízení V-305/16 zahájeném dne 14.1.2016, tedy v době, kdy již byla uzavřena druhá kupní smlouva, doložena listina Ohlášení insolvenční správkyně o zániku zástavních práv ze dne 4.1.2016, která odkazovala na kupní smlouvu, od které mělo být odstoupeno a jejíž účinky měly být od počátku zrušeny.

Odkázal na zprávu insolvenčního správce ze dne 18.1.2016, poukázal na nepravdivost informací, které správce uveřejňuje, přičemž tento postup nelze legitimizovat tím, že správce o některé skutečnosti nevěděl. Konkrétně nevěděl, že dne 14.1.2016 bylo zahájeno vkladové řízení týkající se nemovitostí v k.ú. Kročehlavy, ačkoli dne 11.1.2016 podepsal kupní smlouvu a informaci o zahájení řízení si mohl ověřit, případně nahlédnout do katastru nemovitostí.

O znaleckém posudku vyhotoveném pro insolvenčního správce se dlužník dověděl až z vyjádření insolvenčního správce a žádal, aby byl soudem proveden nový znalecký posudek.

Ohledně existence dalších zájemců o koupi nemovitostí dlužník odkázal na kopii lístku, kde byl uveden zájemce jako odesílatel a zajištěný věřitel jako adresát poštovní zásilky. Žádný právní předpis podle dlužníka nestanoví povinnost činit nabídku písemně, správce na nabídku zaslanou emailem odpovídal.

Namítal, že ze žádného právního předpisu neplyne, že by uveřejnění kupních smluv mělo být insolvenčním správcem uskutečněno až s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení a odkázal na § 289 odst. 3 IZ a na § 18 odst. 1 z. č. 256/2013 Sb. Ze shora uvedených důvodů dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Insolvenční správce ve vyjádření k podanému odvolání ze dne 7.4.2016 uvedl, že je účelové a je vedeno snahou dlužníka o maření uspokojení přihlášených věřitelů. Odkázal na Mimořádnou zprávu o průběhu zpeněžování ze dne 22.2.2016, že ke zpeněžení nemovitostí došlo v souladu s insolvenčním zákonem zájemci, který uhradil nejvyšší nabídnutou kupní cenu. Stalo se tak v dlouhém časovém horizontu, a proto nebyl dán prostor pro úvahy ohledně kroků, které by nebyly v souladu s právními předpisy. Správce měl za to, že zveřejněna má být kupní smlouva, která byla relevantně vložena do katastru nemovitostí, tedy kupní smlouva, na základě které přešlo vlastnické právo ke zpeněžovaným nemovitostem. Dřívější zveřejnění kupní smlouvy měl správce za matoucí.

Proto správce navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k bodu I. výroku (bod V. výroku) podle § 7 IZ a § 212 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) a neshledal odvolání důvodným.

Podle § 32 odst. 1 první věty IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit.

Podle § 36 odst. 1 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Z obsahu spisu plyne, že dne 4.2.2016 byl soudu I. stupně doručen návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce funkce. Jako důvody pro zproštění správce funkce namítal nepravdivost údajů uvedených ve zprávě správce ze dne 18.1.2016. Namítal, že správce zaslal Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno Ohlášení insolvenční správkyně o zániku zástavních práv ze dne 4.1.2016, ve které bylo uvedeno, že k podpisu kupní smlouvy došlo 26.11.2015 ve znění Dodatku ze dne 23.12.2015. Dále se v listině ze dne 4.1.2016 uvádí, že ohlašuje zánik zástavních práv zpeněžením nemovitostí. Z dalších informací z katastrálního řízení však bylo zřejmé, že k podpisu kupní smlouvy došlo dne 14.1.2016, a proto správce nemohl dne 4.1.2016 předjímat zápis vlastnického práva do katastru. V této skutečnosti spatřoval důvody pro pochybnosti o řádném výkonu funkce insolvenčního správce.

Dlužník tvrdil, že se prokazatelně přihlásili další zájemci o koupi nemovitostí v Kročehlavech za vyšší cenu, než jakou uvedl správce ve zprávě, resp. jaká byla uvedena v kupní smlouvě, a to BTS Express, s.r.o. (5-5,5 mil. Kč). Dalším zájemcům o koupi nebyla ze strany správce poskytnuta v dalších fázích jednání součinnost. Dále namítal, že kupní smlouva nebyla zveřejněna v insolvenčním rejstříku a měl pochybnosti o správnosti postupu správce při zahrnutí majetku Lenky Jechové do majetkové podstaty dlužníka a že věřitelům Lenky Jechové nebylo umožněno se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásit. Ze shora uvedených skutečností dovozoval, že správce si řádně neplnil své povinnosti a mohlo dojít k poškození věřitelů.

Z obsahu Mimořádné zprávy správce o zpeněžování majetku dlužníka ze dne 22.2.2016 plyne, že nemovitosti v k.ú. Kročehlavy byly oceněny znaleckým posudkem L. Šimůnka č. 864-4001-2015 ze dne 6.10.2015 na částku 4,6 mil. Kč a dne 14.1.2016 došlo k uzavření kupní smlouvy, která byla pod č.j. V-304/2016-203 vložena s návrhem na vklad změny vlastnického práva dne 14.1.2016.

Správce ohledně prodeje nemovitostí v k.ú. Kořenov uvedl, že cena byla znaleckým posudkem Ing. J. Truhláře č. SB/15/01 ze dne 28.5.2015 stanovena na 547.000,-Kč za všechny jednotky vč. příslušenství. Nabídky na kupní cenu činily 250.000,-Kč, 550.000,-Kč, 725.000,-Kč, tato nabídka byla shledána jako nejvyšší, dne 19.1.2016 byla uzavřena Smlouva o budoucí kupní smlouvě se Zdeňkou Hlaváčkovou, dne 8.2.2016 byla uzavřena kupní smlouva a cena 725.000,-Kč byla uhrazena na účet majektové podstaty. Dne 22.1.2016 správce dostal nabídku na koupi jen jedné jednotky za cenu 200.000,-Kč, nabídka přišla v době, kdy již byla uzavřena Smlouva o budoucí smlouvě kupní a dne 27.1.2016, tedy ke dni podpisu vlastní kupní smlouvy, došlo k navýšení ceny na koupi všech bytových jednotek na cenu 800.000,-Kč. S ohledem na časové hledisko a moment podání této nabídky bylo ze strany zajištěného věřitele sděleno, že se má správce chovat v souladu s již uzavřenou kupní smlouvou.

Z obsahu vyjádření zajištěného věřitele č. 4 MIDESTA, s.r.o. ze dne 4.5.2016 plyne, že správce skutečně sice dostal nabídku na koupi nemovitostí od BTS Express, s.r.o. v rozmezí od 5 do 5,5 mil. Kč, ale k výzvě správce, aby byla cena přesně vyčíslena, potencionální zájemce o koupi již nereagoval. Od první kupní smlouvy uzavřené dne 26.11.2015 bylo odstoupeno z důvodu prodlení s úhradou kupní ceny. Nová kupní smlouva s datem 14.1.2016 byla spolu s návrhem na vklad změny vlastnického práva vložena do katastru enmovitostí (V-304/2016-203). Tyto skutečnosti měly být dlužníku sděleny na schůzce dne 20.1.2016.

Ve shodě se soudem prvního stupně je též odvolací soud názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by insolvenční správce neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci přitom v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlil, co ho k závěru o nedůvodnosti dlužníkova požadavku vedlo, proto odvolací soud nesdílí výhrady směřující k údajné nepřezkoumatelnosti usnesení ze dne 25.2.2016.

S ohledem na obvyklý průběh vkladového řízení a standardní posloupnost úkonů v něm má též odvolací soud shodně se soudem I. stupně za to, že správce nepochybil, když zveřejnil až tu kupní smlouvu, u které bylo úspěšně ukončeno vkladové řízení do katastru nemovitostí.

Pokud jde o vyjádření ve zprávě ze dne 18.1.2016, dovozuje odvolací soud, že správce v něm zjevně zvažoval opětovné předložení listin k zápisu vlastnického práva nabyvatele nemovitostí v obci Kladno do katastru, když od první kupní smlouvy bylo odstoupeno pro prodlení s úhradou kupní ceny. Jestliže se tedy insolvenční správce nepřesně ve zprávě ze dne 18.1.2016 vyjádřil (maje na mysli zřejmě druhou kupní smlouvu) a pominul existenci již dříve zahájeného vkladového řízení, nelze toto pochybení považovat za natolik závažné, aby mohlo vést ke zproštění správce z funkce.

Další nabídky na koupi nebyly konkretizovány a ani dlužník neuvedl, resp. neprokázal žádné konkrétní zájemce a včasné finanční nabídky na koupi nemovitostí tak, aby bylo zřejmé, že se jednalo o vážně míněnou nabídku. Dlužník nevysvětlil, jakým způsobem by měl správce bránit věřitelům v přihlašování do insolvenčního řízení, a proto se tato námitka dlužníka jeví jako účelová.

Zajištěný věřitel potvrdil správnost tvrzení insolvenčního správce ohledně neexistence jiné vyšší nabídky v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, z čehož plyne, že nedostatek v činnosti insolvenčního správce namítaný v tomto ohledu dlužníkem není relevantní.

I ohledně dalších námitek vůči činnosti insolvenčního správce se lze ztotožnit se stanoviskem soudu I. stupně, protože rovněž odvolací soud shledal činnost správce jako standardní, a pokud jde o námitku směřující k samotnému prodeji nemovitostí, je na dlužníkovi, aby případně (má-li za to, že jsou pro to dány důvody) podal žalobu podle § 289 odst. 3 IZ na určení neplatnosti kupní smlouvy, kteréžto možnosti není napadeným usnesením zbaven.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. v bodu I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Odvolání proti bodu II. výroku odvolací soud odmítl, neboť v tomto rozsahu jde svou povahou o rozhodnutí vydané při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu, proti němuž není odvolání přípustné (§ 11 IZ, § 91 IZ)

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí do té části výroku, kterou odvolací soud potvrdil bod I. výroku napadeného usnesení, j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 1. prosince 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková