1 VSPH 944/2016-A-12
KSPL 53 INS 6623/2016 1 VSPH 944/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Michal Chejlava, nar. 6. ledna 1978, bytem Horažďovice, Velké Hydčice 66, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6623/2016-A-5 ze dne 4. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6623/2016-A-5 ze dne 4. dubna 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 21.3.2016 byl soudu doručen insolvenční návrh na zjištění hrozícího úpadku spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužníka.

Soud dlužníku vytýkal, že v insolvenčním návrhu sice uvedl své dva závazky, označil své věřitele, vyjma jejich identifikačního čísla, uvedl výši a splatnost závazků, ale neuvedl, kolik činí jednotlivé splátky a v jakém časovém intervalu je dlužník povinen je hradit.

Soud odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R88/2010) a dovodil, že skutečnosti uvedené dlužníkem nepostačovaly k vytvoření závěru, zda se dlužník nachází v hrozícím úpadku.

Ze shora uvedených důvodů postupoval soud podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a namítal, že v přiloženém seznamu označil své věřitele identifikačním číslem, názvem, sídlem, uvedl výši dlužné částky, datum splatnosti, seznam podepsal. Doložil jak seznam závazků, tak seznam majetku. Ohledně povinnosti uvést výši splátek se domníval, že nejde o zákonem stanovenou povinnost. Navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesené zrušil a aby bylo v řízení pokračováno. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a

b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo

b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo

d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp.zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp.zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 21.3.2016 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh na zjištění hrozícího úpadku dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V rámci samotného insolvenčního návrhu, tedy v rámci kolonky č. 7 formuláře dlužník uvedl, že má závazek vůči věřiteli UniCredit Bank, a.s. a Home Credit, a.s., své věřitele označil sídlem, uvedl výše a data splatnosti závazků. Popsal svoji sociální situaci, že je otcem samoživitelem a že na další dítě platí výživné ve výši 1.500,-Kč, je prakticky stále ve zpoždění s platbou.

Dlužník v insolvenčním návrhu, tedy přímo v kolonce č. 7 formuláře, uvedl své věřitele názvem (firmou), sídlem, uvedl výše a přesná data splatnosti pohledávek těchto věřitelů. Nedostatek označení věřitelů spočívající v absenci identifikačního čísla lze nahradit údaji uvedenými v seznamu závazků, kde u obou věřitelů dlužník identifikační čísla uvedl.

Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že u dlužníka lze dovodit existenci úpadku, když v době rozhodování odvolacího soudu má dva závazky po splatnosti (v celkové výši 395.000,-Kč), které s ohledem na svoji příjmovou situaci není schopen plnit, a to ani prostřednictvím prodeje svého majetku, který se sestává z běžného vybavení domácnosti, staršího vozu v ceně 30.000,-Kč a zahrádky v ceně 5.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. září 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík