1 VSPH 943/2015-P8-8
KSCB 27 INS 26292/2014 1 VSPH 943/2015-P8-8

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice Moniky Kertésové, Omlenička 13, Omlenice, o odvolání věřitele č. 8 SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Office 2, 6018, Larnaca, zast. Karolínou Hrabětovou, sídlem Celetná 988/39, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 26292/2014-P8-3 ze dne 6. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 26292/2014-P8-3 ze dne 6. února 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 26292/2014-P8-3 ze dne 6.2.2015, s odkazem na ust. § 83, 173 a 185 insolvenčního zákona v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 8 SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Office 2, 6018, Larnaca (dále jen věřitel ) a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění napadeného usnesení soud zejména uvedl, že usnesením KSCB 27 INS 26292/2014-A-12 ze dne 15.122014 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Přihláška věřitele byla podána elektronicky u soudu dne 15.1.2015. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání přihlášek uplynula dnem 14.1.2015, byla přihláška pohledávky podle soudu prvního stupně podána opožděně.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jeho přihláška neodmítá a jeho účast insolvenčním řízení se nekončí. Argumentoval zejména tím, že napadené usnesení je v rozporu s ust. § 430 insolvenčního zákona a čl. 40 Nařízení Rady č. 1346/2000, protože mu soud prvního stupně mu nezaslal žádné oznámení o zahájení insolvenčního řízení a z tohoto důvodu nemohl přihlášku pohledávky podat včas.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení, až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle ust. § 173 odst. 4 insolvenčního zákona má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle ust. § 185 insolvenčního zákona nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ust. § 426 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je právě Nařízení Rady (ES) 1346/2000.

Podle ust. § 430 insolvenčního zákona známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. insolvenčního zákona (§ 426 až 430) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 insolvenčního zákona jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena.

K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 (publikovaném pod číslem 138/2012 Sbírky rozhodnutí a stanovisek), v němž formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle ust. § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu takového věřitele nepřesně, jde o skutečnost, že se takový věřitel stal insolvenčnímu soudu nebo správci známým až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení najevo nebo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ust. § 430 insolvenčního zákona, resp. ustanovení čl. 40 Nařízení.

Jak uvedeno výše, ustanovení ust. § 430 insolvenčního zákona vychází přímo z aplikovatelného Nařízení, které v čl. 40 bodu 2 stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, důsledky nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky, a zda jsou pro přihlášení předepsána jiná opatření. Toto vyrozumění rovněž obsahuje informaci o tom, zda věřitelé s právy přednostního uspokojení nebo s pohledávkami zajištěnými věcným právem musí své pohledávky přihlašovat. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33).

Z těchto ustanovení je zřejmé, že informace obsažené ve vyrozumění musí být dostatečně podrobné a srozumitelné. Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice, insolvenčním návrhem došlým soudu prvního stupně dne 26.9.2014, se domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. V insolvenčním návrhu a v seznamu závazků mimo jiné označila za věřitele Avalon Continental, S.A. s pohledávkou ve výši 100.013,-Kč. Usnesením ze dne 15.12.2014 (A-10) byl zjištěn její úpadek a bylo povoleno jeho řešením oddlužením, věřitelé byli vyzváni k přihlašování pohledávek. Věřitel podal přihlášku pohledávky elektronicky dne 15.1.2015 do podatelny soudu prvního stupně v celkové výši 266.501,14 Kč. Důvodem této pohledávky byl nesplacený úvěr poskytnutého Českou spořitelnou, a.s. Dále doplnil, že dlužnice uzavřela dne 22.9.2004 smlouvu o úvěru č. 461809873 s Českou spořitelnou a.s., na základě postoupení pohledávek uzavřené mezi Českou spořitelnou a.s. a společností Asset Portfolio s., IČO: 27117952 ze dne 1.10.2007 a následně smlouvou o postoupení pohledávek mezi Asset republic a.s. ze dne 1.10.2007 byla uvedená pohledávka postoupena společnosti Avalon Continental S.A.. Smlouvou o postoupení ze dne 10.4.2012 byla přihlašovaná pohledávky postoupena věřiteli-SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD.

Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 126/2014 ze dne 22.12.2014 dovozuje, že závěry obsažené v R 138/2012 lze ohledně věřitele, který pohledávku nabyl smluvně postoupením, konkretizovat tak, že věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (zde ve Slovenské republice), o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka.

Z napadeného rozhodnutí však neplyne, že by se insolvenční soud zabýval tím, zda dlužnice řádně označila všechny své věřitele a za situace, kdy za svého věřitele označila rovněž i předchůdce věřitele-společnost Avalon Continental, S.A., není zřejmé proč tomuto věřiteli nezaslal vyrozumění podle ust. § 430 insolvenčního zákona, ačkoli tak učinit měl, neboť mu v té době byl znám coby věřitel se sídlem v Lucembursku. Poté co věřitel opožděně podal přihlášku své pohledávky, když z údajů uvedených v přihlášce lze dovodit, že věřitel je nástupcem dlužnicí označeného věřitele v insolvenčním návrhu, měl se soud prvního stupně zabývat tím, zda postoupení pohledávky bylo věřitelem dlužníci notifikováno. Za tohoto stavu věci to znamená, že pokud vskutku jde o pohledávku, jejímž majitelem byla společnost Avalon Continental, S.A., (kterou dlužnice řádně označila v seznamu svých závazků) a věřitele neoznačila v seznamu závazků jako (nového) majitele pohledávky proto, že o postoupení pohledávky nevěděla (nebyla o něm vyrozuměna), pak věřitele nelze míti za věřitele, jemuž dosud neuplynula lhůta k přihlášení pohledávky.

Jelikož se soud prvního stupně ani v tomto směru věcí nezabýval a ve skutkové rovině si neopatřil žádné podklady pro posouzení, zda pohledávka uplatněná věřitelem (jako postupníkem) je pohledávkou, kterou dlužnice uvedla v seznamu závazků jako pohledávku společnosti Avalon Continental, S.A.(postupitele) a zda a jak se dlužnice měla dozvědět o postoupení pohledávky, je jeho právní posouzení věci neúplné, a proto nesprávné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 7. ledna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková