1 VSPH 942/2014-A-59
MSPH 76 INS 13802/2013 1 VSPH 942/2014-A-59

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Budějovická 666, s.r.o., IČO 27438147, sídlem Budějovická 1523/9a, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Jaroslavem Trunečkem, sídlem Pleskotova 1698, Dobříš, korespondenční adresa Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, zahájené k návrhu věřitele RKstavební s.r.o., IČO 28212100, sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, zast. advokátem Mgr. et Mgr. Viktorem Fojtem, sídlem Gogolova 228/8, Praha 1, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 13802/2013-A-39 ze dne 17.února 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 13802/2013-A-39 ze dne 17.února 2014 se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit dlužníkovi k rukám JUDr. Jaroslava Trunečka na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 6.800,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl insolvenční návrh RKstavební s.r.o. (dále navrhovatel; bod I. výroku), uložil navrhovateli zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč a zavázal ho k úhradě nákladů řízení ve výši 20.400,-Kč (body II. a III. výroku), dále rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení společnosti SELLMARK LIMITED, č.spol. 7157875, Velká Británie (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že zjištění úpadku dlužníka se původně domáhal věřitel Locke & Hobbes, a.s. insolvenčním návrhem došlým soudu prvního stupně 16.5.2013. Dne 20.5.2013 do řízení přistoupil další věřitel, a to společnost SELLMARK LIMITED, č. spol. 7157875, Velká Británie, který zaplatil zálohu na náklady řízení 50.000,-Kč, dne 28.3.2013 přistoupil do řízení navrhovatel. Věřitel Locke & Hobbes, a.s. vzal dne 22.5.2013 svůj insolvenční návrh zpět a dne 22.11.2013 vzal zpět svůj návrh i SELLMARK LIMITED. Soud vůči nim řízení zastavil, účastníkem insolvenčního řízení zůstal pouze navrhovatel. Navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku po dobu delší než tři měsíce, neboť dlužník převzal na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 14.11.2011 dluhy jiného dlužníka navrhovatele, a to společnosti NEMKOR INTERNATIONAL, s.r.o., IČO 48036641 ve výši 7.174.106,50 Kč, představující nedoplatek ceny díla a ve výši 2.710.000,-Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty. Popsané dluhy společnosti NEMKOR INTERNATIONAL, s.r.o. vůči navrhovateli vznikly tak, že navrhovatel jako zhotovitel dodal této společnosti jako objednateli dílo na základě smlouvy o dílo č.2008/01 ze dne 18.11.2008, a ten neuhradil v celém rozsahu cenu díla a smluvní pokutu. Věřitel označil další věřitele, kteří mají za dlužníkem splatné pohledávky, a to Locke & Hobbes, a.s., SELLMARK LIMITED, BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED a Romana Veseckého.

Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu navrhl, aby soud insolvenční návrh zamítnul. Argumentoval zejména tím, navrhovatel není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu a dále proto, že není v úpadku. Podle něj navrhovatel nemá vůči němu žádnou pohledávku, neboť ji postoupil na třetí osobu, a to České inkasní a factoringové společnosti, s.r.o., o čemž jej tento postupník informoval a vyzval jej k její úhradě. K prokázání této skutečnosti předložil dopis postupníka ze dne 15.3.2012, adresovaný dlužníkovi s výzvou k uhrazení dluhu ve výši 9.884.106,-Kč plynoucího ze smlouvy převzetí dluhu ze dne 14.11.2011, dále oznámení, že došlo ohledně této pohledávky ke změně věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi navrhovatelem jako postupitelem a Českou inkasní a factoringovou společností, s.r.o. jako postupníkem ze dne 14.3.2012. Dlužník dále namítl absolutní neplatnost smlouvy o převzetí dluhu ze dne 14.11.2011, protože jednatel navrhovatele smlouvu o převzetí dluhu nepodepsal a k prokázání této skutečnosti navrhl provedení znaleckého posudku a výslech jednatele navrhovatele. Pohledávky, které jsou předmětem smlouvy o převzetí dluhu ze dne 14.11.2011, nevznikly, protože navrhovatel jako zhotovitel, který se zavázal dodat plnění na základě smlouvy o dílo č.2008/01 ze dne 18.11.2008, v celém rozsahu smluvené plnění neprovedl. Z tohoto důvodu mu nevzniklo právo fakturovat cenu díla a smluvní pokutu. Mezi navrhovatelem a NEMKOR INTERNATIONAL, s.r.o. byly vedeny spory o existenci této pohledávky, navrhovatel se žalobou domáhal zaplacení 7.174.106,50 Kč. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Cm Ro 70/2012 bylo však zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Pokud jde o pohledávky dalších věřitelů, dlužník uvedl, že pohledávku věřitele Locke & Hobbes, a.s. uhradil, pohledávka věřitele SELLMARK LIMITED představovala nesplacený úvěr poskytnutý původním věřitelem WPB Capital, spořitelním družstvem, která byla postoupena na postupníka, společnost ROBEX, s.r.o., tato společnost dlužníkovi prodloužila splatnost této pohledávky do 31.12.2014. Společnost BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED získala od postupitele společnosti WPB Capital, spořitelní družstvo pohledávku za dlužníkem společností DRUSOMITA, s.r.o. z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. 2210-21471 ze dne 19.11.2010 ve znění dodatku ze dne 24.11.2010, za jehož splnění dlužník převzal ručení, ovšem na základě dohody ze dne 22.11.2013, kterou uzavřel dlužník jako ručitel s věřitelem, společností BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED, došlo k zániku tohoto ručitelského závazku. Dále předložil prohlášení věřitele Romana Veseckého o zániku jeho pohledávky za dlužníkem.

Soud prvního stupně při rozhodování o insolvenčním návrhu provedl důkazy, a to smlouvu o převzetí dluhu ze dne 14.11.2011, výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 112535, čestné prohlášení s podpisovým vzorem Roberta Kazílka, jednatele RKstavební s.r.o. ze dne 23.11.2007, dopisem České inkasní a factoringové společnosti, s.r.o. ze dne 15.3.2012-oznámením o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a výzvou k uhrazení, seznamem závazků dlužníka ke dni 30.11.2013 a seznamem majetku dlužníka. Na základě těchto důkazů soud dospěl k závěru, že navrhovatel nedoložil, že má za dlužníkem splatné pohledávky uvedené v insolvenčním návrhu, proto nemá za prokázané, že mu svědčí aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu. Soud má dále důvodné pochybnosti o převzetí dluhu dlužníkem, když podpis na smlouvě o převzetí dluhu je i pro laika odlišný od podpisu na podpisovém vzoru jednatele navrhovatele uloženém v rejstříkovém spise u zdejšího soudu. Soud má dále s ohledem na oznámení postupníka společnosti Česká inkasní a factoringová společnost, s.r.o. ze dne 15.3.2012 doručeného dlužníkovi důvodné pochybnosti o tom, zda byl navrhovatel oprávněn uvedené pohledávky v insolvenčním návrhu vůči dlužníkovi vymáhat. Rovněž by bylo nutné zabývat se tím, zda objednatel díla společnost NEMKOR INTERNATIONAL, s.r.o. byl povinen uhradit doplatek ceny, dále smluvní pokutu, a za tímto účelem provést důkazy o tom, jaké fakturované práce byly zhotovitelem provedeny, zda byla fakturace oprávněná či nikoli, zda byl oprávněn požadovat smluvní pokutu či nikoli.

Je proto zřejmé, že by bylo nutno provést rozsáhlé dokazování ke zjištění okolností a souvislostí, které existovaly a provázely uzavírání smlouvy o převzetí dluhu dlužníkem, bylo by třeba prokázat pravost podpisu jednatele navrhovatele na této smlouvě znaleckým posudkem, dále by bylo nutné zabývat se tím, zda došlo k postoupení uvedených pohledávek na třetí osobu, což navrhovatel popírá, a také provést důkazy o tom, zda uvedené pohledávky vůbec vznikly. Insolvenční soud by tak zcela nahrazoval nalézací řízení, což je nepřípustné. Soud prvního stupně proto v souladu s ust. § 143 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl, o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř. a dlužníkovi přiznal právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku jeho aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu. Při ústním jednání konaném dne 20.1.2014 soud poučil účastníky řízení o skutečnosti, že předmětem tohoto jednání je výhradně zjišťování existence úpadku dlužníka, tj. pluralita věřitelů se splatnými pohledávkami a neschopnost dlužníka tyto dluhy plnit. Navrhovatel po tomto poučení doplnil tvrzení a důkazy při ústním jednání konaném dne 17.2.2014, a to dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené mezi ním a společností Česká inkasní a factoringová společnost, s.r.o., kterým chtěl podpořit své tvrzení o tom, že tato pohledávka je stále v jeho vlastnictví ale soud nepřipustil provedení tohoto důkazu, s odůvodněním, že na prokazování aktivní legitimace se vztahuje zákonná koncentrace řízení. Navrhovatel s uvedeným postupem soudu nesouhlasí, protože nebyl soudem náležitě poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby řádně doplnil tvrzení a důkazy týkající se jeho aktivní legitimace. Věřitel byl tímto způsobem poučen pouze stran plurality věřitelů a stran skutečnosti, že dlužník není schopen plnit své závazky. V žádném případě se mu nedostalo poučení, aby doplnil tvrzení a důkazy o své aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Přitom se navrhovatel k námitce dlužníka o nedostatku aktivní legitimace řádně vyjádřil, když tato skutečnost vyplývá z protokolu o jednání ze dne 17.2.2014.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku pohledávku, a to pohledávku již splatnou (§ 97 odst. 3 a § 105 insolvenčního zákona). Teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku. Jestliže se navrhovateli nepodaří jeho aktivní legitimaci prokázat (tj. nedoloží-li existenci splatné pohledávky vůči dlužníku), musí soud insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

I v poměrech insolvenčního řízení se uplatní závěry vyjádřené (ve vztahu ke konkursnímu řízení) pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle předmětné pasáže tohoto stanoviska povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku) nevylučuje, aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh (bez ohledu na to, zda účastníci učinili důkazní návrhy ve výše uvedeném směru či nikoliv) zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů. K téže problematice se vyjádřil Nejvyšší soud i v rozhodnutí sp.zn. 29 Odo 204/2003 ze dne 31.1.2006, z nějž mimo jiné (s aplikačním dosahem i do poměrů insolvenčního řízení) plyne, že pokud jsou mezi účastníky sporné skutkové okolnosti případu, z nichž má být činěn závěr o tom, zda navrhující věřitel doložil splatnou pohledávku vůči dlužníku nebo zda osvědčil existenci některé z forem jeho úpadku, jednání není třeba nařizovat též v případě, že již v průběhu přípravy jednání vyšlo najevo, že sporné skutečnosti nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně opodstatněných důkazních návrhů, výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod. by konkursní soud (v případech, v nichž tvrzená pohledávka navrhujícího věřitele nebo pohledávka známého věřitele, kterou má být doložen dlužníkův úpadek, není pohledávkou pravomocně přiznanou rozhodnutím příslušného orgánu nebo alespoň pohledávkou vykonatelnou) nahrazoval sporné řízení.

Z výše uvedeného se podává, že jakkoli není povinností insolvenčního navrhovatele dosáhnout před podáním insolvenčního návrhu v nalézacím řízení vydání pravomocného rozhodnutí, jímž by mu byla pohledávka vůči dlužníku přiznána (zvláště pak pokud důkazní materiál v rukou věřitele je do té míry průkazný a nezpochybnitelný, že již při předběžném posouzení nároku tohoto věřitele je zřejmé, že dlužníkova obrana zásadně nemůže obstát), jiná situace nastává v případě, že argumenty dlužníka zpochybňují navrhovatelův nárok natolik kvalifikovaně, že přezkoumání a posouzení jejich důvodnosti vyžaduje prostor vyhrazený právě řízení nalézacímu, jež by v takovém případě bylo de facto řízením konkursním suplováno. Je třeba si uvědomit, že oproti rozhodnutí, jež "toliko" ukládá jedinou konkrétní povinnost, obvykle povinnost zaplatit určitou sumu peněz, rozhodnutím o úpadku dlužníka je zasahováno do práv příslušného subjektu nesrovnatelně větší měrou, a tomu také odpovídají procesní požadavky, jež se doložení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele týkají.

Ze zjištění, které učinil soud prvního stupně, vyplývá, že jednak není zřejmé, zda smlouva o převzetí dluhu ze dne 14.11.2011 byla platně uzavřena a za tímto účelem by bylo nutné zpracovat znalecký posudek z důvodu ověření pravosti podpisů. Za situace, kdy z dopisu České inkasní a factoringové společnosti, s.r.o. ze dne 15.3.2012 vyplývá, že na tuto společnost byly postoupeny pohledávky uvedené v insolvenčním návrhu, a ta jako postupník tuto skutečnost oznámila dlužníkovi a vyzvala ho k jejich úhradě, je nutné z důvodu osvědčení aktivní legitimace navrhovatele zabývat se tím, zda je skutečně vlastníkem tvrzených pohledávek. Dále není zřejmé, zda pohledávky, které měly být předmětem smlouvy o převzetí dluhu ze dne 14.11.2011, vůbec vznikly. Z uvedeného rozsahu dokazování, které by bylo provést za účelem osvědčení aktivní legitimace navrhovatele, je zřejmé, že navrhovatel svoji aktivní legitimací k podání insolvenčního návrhu, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka, neosvědčil. Třeba přitom zdůraznit, že povinnost insolvenčního soudu provést v insolvenčním řízení i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány (§ 86 insolvenčního zákona), nedopadá na doložení existence pohledávky insolvenčního navrhovatele, jehož stíhá povinnost ji doložit, a to bez potřeby takového dokazování, jež by zásadně vybočovalo z rámce insolvenčního řízení, v němž lze řešit jen tzv. spor o úpadek .

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. Protože dlužník měl v odvolacím řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení zahrnujících odměnu advokáta. Podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za jeden úkon právní pomoci

3.100,-Kč, dlužník učinil dva úkony právní pomoci, což spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300,-Kč činí celkem 6.800,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9.října 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová