1 VSPH 94/2016-A-13
KSPA 44 INS 28695/2015 1 VSPH 94/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníků: a) Jiří Mít, nar. 18. července 1952, b) Hany Mítové, nar. 4. ledna 1955, oba bytem Skuteč, Štěpánov 29, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 44 INS 28695/2015-A-6 ze dne 17. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 44 INS 28695/2015-A-6 ze dne 17. prosince 2015, se v bodě I. výroku m ě n í tak, že se z a m í t á návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se soudnímu exekutorovi JUDr. Vladimíru Plášilovi umožňuje provést již nařízenou exekuci nemovitých věcí vedenou pod sp. zn. 063 EX 239/09

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, nadepsaným usnesením nařídil předběžné opatření, kterým omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), a to tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Vladimíru Plášilovi (dále též exekutor ) umožnil provést již nařízenou exekuci nemovitých věcí vedených pod sp. zn. 063 EX 239/09 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 44 INS 28695/2015 k dispozici v tomto řízení, a v bodě II. výroku soudnímu exekutorovi uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 18.11.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníků. Dne 9.12.2015 byl soudu doručen návrh exekutora na vydání předběžného opatření ve věci dlužníků, kterým se exekutor domáhal omezení účinku podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neboť se domníval, že insolvenční návrh byl podán za účelem zmaření exekučního řízení a zamezení prodeje nemovitých věcí, protože dlužníci insolvenční návrh podali až po využití všech možných prostředků v rámci exekučního řízení. Dále exekutor odkázal na vyjádření dlužníků v samotném insolvenčním návrhu, ze kterého dovozoval, že dlužníci chtěli posunout termín dražby, než se jim podaří udělat oddlužení . Poukázal též na to, že hodnota majetku dlužníků převyšovala hodnotu jejich závazků.

Soud se ztotožnil s názorem exekutora, že dlužníci podali insolvenční návrh z důvodu obstrukcí, odkázal na § 5 IZ a dovodil, že by ke zpeněžení nemovitostí došlo v exekučním či insolvenčním řízení s ohledem na množství zajišťovacích práv váznoucích na nemovitostech

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že dluh vůči exekutorovi postupně spláceli, že dosud zaplatili 4.355,70 Kč, že nevěděli, kolik přesně exekutorovi dlužili. Namítali nepoměr dluhu ve výši 30.000,-Kč a jeho uspokojení prodejem nemovitostí, že na podání insolvenčního návrhu měli nárok, aby mohli chránit svůj majetek, když se do tíživé situace dostali ne vlastní vinou a že podali ke Krajskému soudu v Hradci Králové stížnost ohledně zrušení termínu dražby, že odhad ceny nemovitostí byl učiněn bez prohlídky nemovitostí a byl podhodnocený. Napadené usnesení dosud nenabylo právní moci a přesto exekutor vydal novou dražební vyhlášku a termín dražby stanovil na 28.1.2016. Dražební vyhlášku jim přitom exekutor zaslal na neaktuální adresu a poučil je o nepřípustnosti podání odvolání. Nemovitosti jsou dány do dražby za cenu 666.667,-Kč, přičemž dluh je minimálně o 200.000,-Kč vyšší. Dále popsali, jak se do současné situace dostali. Uvedli, že proti dražbě se odvolali, aby stihli podat toto insolvenční řízení . Navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a zrušil i termín dražby, protože napadené usnesení nenabylo právní moci.

Exekutor v podání ze dne 9.1.216 uvedl, že poslední splátka byla ze strany dlužníků zaplacena 3.3.2010, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 18 Co 545/2015-237 ze dne 30.10.2015 bylo potvrzeno usnesení exekutora o dražební vyhlášce, že dlužníci neposkytli součinnost znalci a že dlužník exekutorovi telefonicky vyhrožoval. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením

insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon v § 82 odst. 2 písm. b) IZ upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. V případě tzv. věřitelských návrhů (insolvenční řízení zahájená k návrhu věřitele, nikoliv dlužníka) pak nepochybně bude na navrhovateli takového předběžného opatření, aby osvědčil, že insolvenční návrh na majetek dlužníka byl zjevně podán jen proto, aby probíhající exekuci zabránil, a lze očekávat, např. vzhledem k předchozím krokům, že bude vzat zpět.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 18.11.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení.

V insolvenční návrhu dlužníci mimo jiné uvedli, že podáním odvolání proti usnesení o vydání dražební vyhlášky chtěli získat časový prostor pro realizaci oddlužení.

Podáním ze dne 8.12.2015 se exekutor domáhal vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Tvrdil, že insolvenční návrh byl dlužníky podán s úmyslem zabránit realizaci exekuce prodejem nemovitostí, když na 13.10.2015 byla nařízena dražba nemovitostí, že insolvenční návrh byl podán až po obstrukčním jednání dlužníků, když dlužníci nesouhlasili s elektronickou dražbou z důvodu, že nevěřili v její objektivnost a stanovenou cenu měli za podhodnocenou. Dále exekutor odkázal na vyjádření dlužníků přímo v insolvenčním návrhu a dovozoval, že podání insolvenčního návrhu mělo za cíl oddálit dražbu. Jestliže celková výše závazků dlužníků činila 890.694,-Kč a cena nemovitostí činila 1,3 mil. Kč, resp. 1 mil. Kč, jak dlužník uvedl v insolvenčním návrhu, pak s ohledem na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 38/2010 ze dne 1.3.2012 se závazky v exekuci podaří uspokojit a insolvenční návrh byl uplatněn v rozporu s § 1 písm. a) IZ. Dále odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 355/2013-A-19 ze dne 19.6.2013, usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 30277/2013-A-10 ze dne 1.11.2013 a navrhoval nařízení shora uvedeného předběžného opatření.

Odvolací soud zastává názor, že procesní obrana dlužníků jako povinných spočívající v podávání opravných prostředků proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení a posléze podaný (v pořadí prvý) insolvenční návrh spojeným s návrhem na povolení oddlužení zásadně nemůže být důvodem pro vydání rozhodnutí podle § 82 IZ omezujícího účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Ostatně z dalšího průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že v něm dlužníci řádně pokračovali a insolvenční návrh nevzali zpět. Odvolací soud má za to, že podání insolvenčního návrhu dlužníky nebylo motivováno úmyslem zneužít účinky zahájení insolvenčního řízení, dlužníci mohli v souladu s insolvenčním zákonem insolvenční návrh podat a nešlo ani o opakovaný (neúspěšně podaný) insolvenční návrh. Odvolací soud proto v dané věci neshledal důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující nařízení předběžného opatření.

Na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro vydání předběžného opatření nebyly splněny, a proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil napadený bod I. výroku usnesení způsobem ve výroku uvedeným; bod II. výroku zůstal odvoláním dlužníků nedotčen.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná