1 VSPH 937/2013-A-13
KSPA 59 INS 7149/2013 1 VSPH 937/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , IČ 40109305, bytem 561 02 Dolní Dobrouč 380, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 19. dubna 2013, č.j. KSPA 59 INS 7149/2013-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 19. dubna 2013, č.j. KSPA 59 INS 7149/2013-A-8, se v bodech II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 19. dubna 2013, č.j. KSPA 59 INS 7149/2013-A-8, v bodě I. výroku rozhodl o zjištění úpadku dlužníka Ladislava Pecháčka (dále jen dlužník), v bodě II. výroku zamítl jeho návrh na povolení oddlužení, v bodě III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs, v bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Jana Urbana, sídlem Pivovarské náměstí 557, Lanškroun, a v dalších bodech výroku stanovil moment účinků prohlášení konkursu, vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek a ke sdělení, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech nebo jiných majetkových hodnotách, vyzval osoby, která mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů a uložil insolvenčnímu správci předložit soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo 15.3.2013 zahájeno insolvenční řízení. Soud z připojených příloh insolvenčního návrhu zjistil, že dlužník má osm závazků u sedmi věřitelů v celkové výši 277.812,-Kč, tyto závazky jsou více jak 30 dní po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen je plnit. Soud proto dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, rozhodl o jeho úpadku a zabýval se dále jeho návrhem na povolení oddlužení. Přitom zjistil, že dlužník doložil příjem v měsíční výši 11.655,-Kč, je ženatý a má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti stanovenou soudem ve výši 1.800,-Kč měsíčně, je zaměstnán u společnosti Ekola České Libchavy, s.r.o. v pracovním poměru na dobu určitou do data 30. června 2012 s předpokladem prodloužení o dalších 12 měsíců. Jiný příjem dlužník v návrhu neuvedl ani nedoložil. Soud však dále zjistil, že dlužník je evidován v živnostenském rejstříku jako podnikatel s živnostenským oprávněním. Proto dospěl k závěru, že dlužník jako fyzická osoba-podnikatel nemá věcnou legitimaci k podání návrhu na povolení oddlužení, které je vyhrazeno dle § 389 insolvenčního zákona nepodnikatelům. Jeho návrh na povolení oddlužení proto zamítl a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním, které podle svého obsahu směřovalo proti bodu II. a III. výroku o zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu. Namítal, že je sice evidován v živnostenském rejstříku, ale své podnikání nikdy nezačal provozovat. Je zaměstnaný a žádný z jeho dluhů nepochází z podnikání. Proto navrhoval, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušil a jeho oddlužení bylo povoleno.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícímu závěru:

Podle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne (§ 390 odst. 3 IZ).

K věcnému obsahu ustanovení § 389 IZ zaujímá soudní judikatura od počátku konstantní stanovisko, potvrzené i sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 zveřejněné pod č. 79/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože obsah podmínky přípustnosti oddlužení definovaný v § 389 odst. 1 IZ slovním spojením dlužník, který není podnikatelem není v insolvenčním zákoně dále vyložen, účelu sledovanému touto úpravou (záměru zákonodárce) odpovídá výklad, podle nějž se může oddlužení úspěšně domáhat jen taková fyzická či právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání.

Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Dle odstavce 2, podnikatelem podle tohoto zákona je a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník rozhodně popírá, že by kdykoli na základě svého živnostenského oprávnění prováděl výdělečnou činnost, je po dobu 2 let zaměstnán a předtím byl delší dobu evidován jako uchazeč o zaměstnání. Ani jeho dluhy uvedené v seznamu závazků nepocházejí z podnikatelské činnosti. V tom případě však na dlužníka nelze hledět jako na podnikatele (a to ani ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu), neboť podnikatelem-fyzickou osobou zapsanou v živnostenském rejstříku se může stát až v tom případě, když svoji podnikatelskou činnost na základě vydaného živnostenského oprávnění začne vykonávat. Jinými slovy z pouhého zápisu dlužníka v živnostenském rejstříku jako držitele živnostenského oprávnění nelze vždy vyvozovat závěr, že dlužník je podnikatelem (k tomu srov. též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.4.2009, sp. zn. KSBR 37 INS 740/2009, 2 VSOL 117/2009).

Závěr soudu I. stupně o nedostatku věcné legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení proto není dle odvolacího soudu správný a pouze z tohoto důvodu nelze návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a jeho rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je předčasné.

Protože rozhodnutí soudu I. stupně se v otázce způsobu řešení úpadku opíralo toliko o zjištění nedostatku věcné legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení a soud I. stupně nezkoumal další zákonné předpoklady pro povolení oddlužení dle § 395 IZ, zrušil odvolací soud jeho rozhodnutí dle § 219a odst. 2 občanského soudního řádu v napadených bodech výroku II. a III. (tedy o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

V dalším řízení se proto soud I. stupně (jsa vázán právním názorem odvolacího soudu o věcné aktivní legitimaci dlužníka) bude opětovně zabývat způsobem řešení úpadku dlužníka, zejména posoudí dlužníkův návrh na povolení oddlužení ze všech ostatních hledisek jeho přípustnosti dle ust. § 395 IZ a o způsobu řešení úpadku dlužníka znovu rozhodne.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. června 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová