1 VSPH 929/2010-B-17
KSCB 26 INS 2334/2009 1 VSPH 929/2010-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Hany Hajtingrové, nar. 1.3.1966, IČ 72169061, bytem Vlachovo Březí, Pražská 24, o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. září 2009, č.j. KSCB 26 INS 2334/2009-B-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. září 2009, č.j. KSCB 26 INS 2334/2009-B-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením prohlásil konkurs na majetek dlužnice Hany Hajtingrové.

V odůvodnění napadeného usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 15.7.2009 (A-15) byl zjištěn úpadek dlužnice a že se dne 9.9.2009 konala schůze věřitelů, v rámci které insolvenční správce navrhl řešení úpadku konkursem, s čímž souhlasili i přítomní věřitelé. Za této situace insolvenční soud postupoval v souladu s návrhem insolvenčního správce a stanoviskem věřitelů vyjádřeném na schůzi věřitelů a rozhodl o řešení úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení se včas odvolala dlužnice a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že z protokolu o jednání schůze věřitelů není patrné rozhodovací kvorum pro přijetí zmiňovaného usnesení , chybí v něm údaj o zjištění pohledávek hlasujících věřitelů a že správce neměl předem vyznačovat své stanovisko do seznamu přihlášených pohledávek zveřejněnému v insolvenčním rejstříku. Z toho dovozovala, že nebyly splněny formální a věcné podmínky pro přijetí usnesení schůze věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z obsahu odvolání dlužnice odvolací soud dovodil, že nesouhlasila se způsobem řešení svého úpadku a domáhala se zrušení či změny napadeného usnesení. Podle § 149 odst. 1 insolvenčního řízení platí, že nejde-li o případ podle § 148 téhož zákona, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle § 150 insolvenčního zákona má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 téhož zákona, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku je podle § 152 insolvenčního zákona přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů a) pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo b) pro ně hlasovalo nejméně 90% přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150 insolvenčního zákona, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona je reorganizace přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru. Výjimka z této podmínky je v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona, kdy platí, že jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán schválený alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že dlužnice ani žádný z jejích věřitelů nenavrhl, aby úpadek dlužnice byl řešen jinak než konkursem.

Pokud jde o dlužnicí namítané vady při hlasování schůze věřitelů, neměly by-i kdyby byly důvodné-žádný vliv na způsob řešení jejího úpadku v situaci, kdy v řízení nebyl podán žádný návrh na povolení reorganizace (event.-teoreticky-návrh na povolení oddlužení), o němž bylo lze před tím rozhodnout.

S ohledem na to, že zákon požaduje, aby o způsobu řešení úpadku dlužníka bylo rozhodnuto do tří měsíců ode dne zjištění úpadku, přičemž v dané věci byl úpadek dlužnice zjištěn dne 15.7.2009 (usnesení A-15), nebylo možno s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužnice otálet, zvláště, když dlužnice ani nenavrhla jakýkoliv jiný způsob řešení svého úpadku. Insolvenční zákon přitom stanoví pro podání dlužnického návrhu na povolení tzv. předjednané reorganizace lhůtu 15 dnů po rozhodnutí o úpadku, již dlužnice nevyužila. S ohledem na to, že věřitelé se procesně konformním způsobem k otázce způsobu řešení úpadku dlužníka v rámci schůze nevyjádřili (v protokolu o jednání schůze věřitelů je poněkud neobratně uvedeno: Přítomní věřitelé nemají žádné výhrady proti tomu, aby úpadek dlužnice byl řešen konkursem a insolvenční správce uvádí, že řešení úpadku konkursem je jediné vhodné řešení této situace. Jak zajištěný věřitel, tak nezajištěný věřitel hlasují pro konkurs ), správně o způsobu řešení úpadku rozhodl soud I. stupně, neboť dle insolvenčního zákona nebyly splněny předpoklady § 316, a protože jiný sanační způsob řešení úpadku insolvenční zákon neskýtá, rozhodl o řešení úpadku konkursem.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti potvrzujícímu výroku do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 18. října 2010

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová