1 VSPH 926/2013-A-17
MSPH 78 INS 9970/2013 1 VSPH 926/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka FEST Engineering, s.r.o., sídlem Praha 8-Libeň, Na Rokytce 1032/24, IČO 27480933, zast. JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, sídlem Pardubice, Sladkovského 484, zahájené na návrh věřitele EPOS KREDIT, s.r.o., sídlem Přelouč, Pardubická 1631, IČO 25952781, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2013, č.j. MSPH 78 INS 9970/2013-A-11,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2013, č.j. MSPH 78 INS 9970/2013-A-11, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil věřiteli EPOS KREDIT, s.r.o. (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (bod I. výroku) a aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání (bod II. výroku), a k obraně dlužníka FEST Engineering, s.r.o. (dále jen dlužník; bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že se navrhovatel podáním ze dne 3.4.2013 domáhal zjištění úpadku dlužníka, citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dlužník ve svém podání ze dne 3.5.2013 sdělil, že má dostatečný majetek, resp. pohledávek. Vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že mezi náklady insolvenčního řízení patří i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, přičemž v případě konkursu činí odměna minimálně 45.000 Kč. Protože z vyjádření dlužníka shledal, že dlužník není s to sestavit seznam svému majetku a závazků a jeho majetek tvoří patrně jen pohledávky, o jejichž dobytnosti neměl žádné informace, uložil soud I. stupně navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Jen proti bodu I. výroku usnesení se navrhovatel včas odvolal. S poukazem na vyjádření dlužníka o tom, že disponuje dostatečným majetkem včetně peněžních prostředků, měl navrhovatel za to, že pro vyměření zálohy nebyly podmínky. Vyjádřil názor, dlužník bude mít jistě i mobiliář a prostředky z prodeje nemovitostí, které zcizil v lednu 2013, z čehož lze hradit prvotní náklady insolvenčního řízení. Navrhovatel se sám nachází v obtížné finanční situaci a zaplacení zálohy je pro něho podstatnou zátěží.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal usnesení v napadené části i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 3.4.2013 domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 234.440 Kč, označil další věřitele, vůči nimž má dlužník splatné závazky, z čehož dovozoval jeho úpadek; k majetku dlužníka nic neuvedl. Z podání dlužníka ze dne 18.4.2013 (A-7) odvolací soud zjistil, že dlužník vyvracel tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu, a z podání dlužníka ze dne 3.5.2013 (A-8) zjistil, že ke dni 31.12.2012 eviduje dlužník ve svém majetku jen splatné pohledávky za svými dlužníky ve výši 1.466.034,80 Kč, svým věřitelům dluží po splatnosti 1.408.099,65 Kč a nemá žádné zaměstnance.

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že případný úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (resp. realizací pohledávek)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. I když dlužník není nemajetný, struktura jeho majetku-při absenci hotových prostředků-neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o úpadku a neskýtá jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků-jak se navrhovatel domnívá-bude z ní složená záloha navrhovateli vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající v jeho přesvědčení, že majetek dlužníka je postačující ke krytí všech nákladů řízení, odvolací soud je nesdílí z důvodů shora vyložených a neztotožňuje se ani s jeho míněním, že mu záloha byla vyměřena v rozporu se zákonem.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě I. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. června 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová