1 VSPH 92/2015-P5-9
MSPH 88 INS 15349/2014 1 VSPH 92/2015-P5-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Pavla Zajaca, bytem Vratimovská 482, Praha 9, o odvolání Hlavního města Prahy, IČO 00064581, sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15349/2014-P5-2 ze dne 27. listopadu 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15349/2014-P5-2 ze dne 27. listopadu 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 15349/2014-P5-2 ze dne 27.11.2014 odmítl přihlášku Hlavního města Prahy (dále odvolatel), kterou přihlásil pohledávku v celkové výši 26.010,-Kč, a rozhodl, že právní mocí se účast odvolatele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že odvolatel do insolvenčního řízení ohledně Pavla Zajaca (dále dlužník) přihlásil pohledávku ve výši 26.010,-Kč, která představuje pokutu za přestupek podle § 22 odst. 4, § 12 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jenž byla uložená rozhodnutím č.j. MHMP 420424/2010/Šan. ze dne 12.5.2010. Vzhledem k tomu, že popsaná pohledávka má charakter pohledávek, které jsou vyloučené ze způsobů řešení úpadku podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona, rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení za použití § 185 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá ve výši 1.510,-Kč a v této části se neukončuje jeho účast v insolvenčním řízení. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně postupoval správně, když jeho přihlášku pohledávky v části

24.500,-představující uloženou pokutu odmítl a v této části ukončil jeho účast v insolvenčním řízení. Pokud se týká zbývající části a to částek 1.000,-Kč a 510,-Kč, které jsou příslušenstvím pohledávky ve výši 24.500,-Kč, nesouhlasí s jejich odmítnutím, protože částka 1.000,-Kč představuje paušální poplatek podle ust. § 79 odst. 1,4 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, který byl stanoven podle § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, a částka ve výši 510,-Kč představuje náklady za nařízení daňové exekuce stanovené exekučním příkazem č.j. MHMP 1040612/2014 ze dne 17.7.2014. Tato částka je vypočítána na základě § 183 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru odvolatele nelze uvedené částky podřadit mezi pohledávky uvedené v ust. § 170 písm. d) insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 170 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Podle § 189 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon.

Podle § 13 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb. (o přestupcích), je pokuta uložená orgánem obce příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni. Lze proto dovodit, že pokuta uložená za správní delikt spadá do mimosmluvních sankcí ve smyslu § 170 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona a nelze ji uspokojit žádným ze způsobu řešení úpadku.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že dovolatel přihlásil do insolvenčního řízené ohledně dlužníka přihláškou doručenou soudu prvního stupně 1.10.2014 pohledávku v celkové výši 26.010,-Kč, která se skládala z jistiny ve výši 24.500,-Kč představující pokutu za přestupek podle ust. § 22 odst. 4, § 12 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, dále uplatnil příslušenství k této pohledávce, a to částku 1.000,-Kč představující paušální poplatek podle ust. § 79 odst. 1,4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který byl stanoven podle § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích a částku ve výši 510,-Kč, představující náklady za nařízení daňové exekuce stanovené exekučním příkazem č.j. MHMP 1040612/2014 ze dne 17.7.2014

Podle ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku účinného v době, kdy odvolatel uložil dlužníkovi uvedenou pokutu, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že poplatek ve výši 1.000,-Kč podle § 79 odst. 1 a 4 zákona č. 200/1990 Sb. a částka 510,-Kč představující náklady exekuce podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb. jsou náklady, které jsou spojené s uložením pokuty a jejím vymáháním. Je proto zřejmé, že se jedná o příslušenství pokuty ve výši 24.500,-Kč, jak ostatně odvolatel v přihlášce správně uvedl. Z tohoto důvodu jsou poplatek a náklady za nařízení exekuce s ohledem na uvedené ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku spojeny s pohledávkou představující uloženou pokutu, která se, jak bylo výše vyloženo v insolvenčním řízení neuspokojuje, proto nelze v insolvenční řízem uspokojit ani příslušenství této pohledávky.

Na základě shora uvedených skutečností a právního posouzení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když přihlášku pohledávky včetně jejího příslušenství odmítl a účast odvolatele v celém rozsahu v insolvenčním řízení ukončil, proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná