1 VSPH 911/2014-B-14
KSLB 39 INS 2660/2014 1 VSPH 911/2014-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka Petra Štibingera, bytem Hodkovická 409, Liberec, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 2660/2014-B-8 ze dne 10.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 2660/2014-B-8 ze dne 10.dubna 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 39 INS 2660/2014-B-8 ze dne 10.4.2014 neschválil oddlužení Petra Štibingera (dále dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (body II. a III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSLB 39 INS 2660/2014-A-7 ze dne 12.2.2012 rozhodl o úpadku dlužníka a současně povolil jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil společnost REVITALA, v.o.s. Do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky dva věřitelé v celkové výši 1.153.336,-Kč. Pohledávka věřitelky Jany Štibingerové ve výši 1.123.336,-Kč je pohledávkou vykonatelnou, pohledávka věřitelky Ludmily Francové ve výši 30.000,-Kč byla přihlášena jako pohledávka nevykonatelná. Žádný z přihlášených věřitelů neuplatnil právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Při přezkumném jednání konaném dne 1.4.2014 byly všechny přihlášené pohledávky uznány jak dlužníkem, tak insolvenčním správcem.

Příjmy dlužníka by postačovaly s ohledem na výši uplatněných pohledávek věřitelů na úhradu 67,70 % přihlášených pohledávek. Dlužník uvedl k dotazu soudu, že mu bývalá manželka, věřitelka Jana Štibingerová, odcizila společné peníze. Soudy při vypořádání společného jmění manželů k této skutečnosti nepřihlédly, neuspěl ani s dovoláním. Druhým věřitelem je jeho matka.

Z rozsudku Okresního soudu v Liberci sp.zn. 19 C 52/2007 a z potvrzujících rozsudků odvolacího a dovolacího soudu soud zjistil, že pohledávka Jany Štibingerové je pohledávkou z vypořádání společného jmění manželů, kdy dlužník vybral v hotovosti z bankovního účtu úspory ve výši 3.300.000,-Kč. Takto vybrané úspory si měl uložit doma v zásuvce stolku, odkud mu je měla vzít Jana Štibingerová. Podle soudu jsou dlužníkem uvedená tvrzení o vypořádání společného jmění manželů, s ohledem na uvedený rozsudek o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manželky, nevěrohodná. Vzhledem k tomu, že se dlužníkovi nezdařilo zkrátit na právech svou bývalou manželku, pokusil se alespoň o částečný úspěch tím, že dosáhne oddlužení a tak i značného snížení svého závazku na jednu třetinu dlužné jistiny, navíc rozloženou do pěti let splácení. V počínání dlužníka soud spatřoval nepoctivý záměr, když podstatou jeho snahy bylo zkrácení práv jeho bývalé manželky. Druhým věřitelem, nutným pro to, aby řízení bylo vůbec zahájeno, je navíc matka dlužníka. Podle soudu dlužník uzavřel smlouvu o půjčce se svou matkou právě pro účely insolvenčního řízení, aby byla naplněna podmínka mnohosti věřitelů.

Z tohoto důvodu soud, vzhledem k tomu, že se na schůzi věřitelů nedostavil žádný věřitel, neschválil oddlužení dlužníka s ohledem na ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, protože návrhem na oddlužení formou splátkového kalendáře sledoval nepoctivý záměr. V souladu s ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona soud prvního stupně současně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že posouzení soudu, zda nesleduje návrhem na oddlužení nepoctivý záměr, je spojeno s hodnocením skutečností vyplývajících z řízení o vypořádání jeho společného jmění s bývalou manželkou. Dlužníkem se stal v důsledku rozhodnutí soudu, kdy v průběhu řízení o vypořádání společného jmění neunesl důkazní břemeno, a bylo mu uloženo vyplatit bývalé manželce na vypořádání společného jmění částku ve výši 1.123.336,-Kč. Naopak jeho bývalá manželka se stala vlastnicí obytného domu v Odolenovicích u Jenišovic a bytu v Liberci. Protože není schopen ze svého příjmu uvedený závazek vypořádat, domáhá se oddlužení formou splátkového kalendáře. Další věřitelkou je jeho matka, která mu v průběhu soudních sporů o společné jmění manželů poskytla finanční hotovost na úhradu soudních výdajů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odst. 3).

Závěr o tom, že oddlužení není přípustné podle § 389 insolvenčního zákona, má ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za následek rozhodnutí o odmítnutí tohoto návrhu dle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona, je-li však takové zjištění učiněno soudem až po rozhodnutí o povolení oddlužení, má za následek rozhodnutí o neschválení oddlužení podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (viz usnesení VS ze dne 24.7.2008 sp. zn. KSUL 69 INS 561/2008, 1 VSPH 74/2008-B).

Odvolací soud konstatuje, že spisový materiál obsahuje soudem prvního stupně zjištěné údaje ohledně seznamu dlužníkových závazků a majetku, a považuje za správný závěr, že dlužník insolvenčním návrhem sleduje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Důvodem dlužníkovy insolvence není primárně rozhodnutí soudu, jímž bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění mezi ním a jeho bývalou manželkou, jak tvrdí dlužník. Jeho závazek vůči bývalé manželce vznikl výhradně proto, že bez souhlasu své bývalé manželky vybral ze společného účtu u peněžního ústavu uložené společné peníze. Uvedenou skutečnost Okresní soud v Liberci v rozsudku č.j. 19 C 52/2007-146 ze dne 20.8.2010 zohlednil, když rozhodoval o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho bývalé manželky, tak, že dlužníkovi uložil na vypořádání společného jmění uhradit manželce částku 1.123.336,-Kč. Popsanou pohledávku bývalá manželka jako vykonatelnou přihlásila do insolvenčního řízení proto, že ji dlužník neuhradil.

Tato situace, kdy dlužník svým neoprávněným postupem založil vznik pohledávky vůči bývalé manželce a insolvenčním návrhem se domáhá povolení a schválení oddlužení, když jeho jediným dalším věřitelem je pouze jeho matka, nasvědčuje tomu, že se snaží právě o to, aby pohledávku, vyplývající z vypořádání společného jmění manželů, vůči bývalé manželce nemusel v důsledku schváleného oddlužení uhradit v celém rozsahu. Takovýto postup soud prvního stupně správně hodnotil jako nepoctivý záměr.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně v souladu s § 405 odst. 1 insolvenčního zákona na základě svých poznatků správně rozhodl, že povolené oddlužení dlužníka neschvaluje a že dle § 405 odst. 2 insolvenčního zákona bude dlužníkův úpadek řešen konkursem, jenž bude (s ohledem na osobu dlužníka, která je fyzickou osobou-nepodnikatelem) projednáván podle § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona jako nepatrný.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 9.září 2014 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová