1 VSPH 910/2015-A-11
KSCB 28 INS 10141/2015 1 VSPH 910/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníka SPEDITION RICHTER, s.r.o., IČO 26059312, sídlem Doubravice 119, zast. advokátem Mgr. Petrem Pokorným, sídlem Široká 15/8, České Budějovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 10141/2015-A-6 ze dne 24. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 10141/2015-A-6 ze dne 24. dubna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 10141/2015-A-6 ze dne 24.4.2015 uložil společnosti SPEDITION RICHTER, s.r.o. (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 15.7.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku, aby do patnácti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně s poukazem na ust. § 108 insolvenčního zákona vysvětlil, že zaplacení zálohy ve stanovené výši je nutné k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu, a aby tak byla zajištěna úhrada jeho odměny a hotových výdajů. Dále konstatoval, že v seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní nemovité věci v hodnotě 3.840.000,-Kč, které jsou zatíženy zástavními právy, dále vlastní movité věci v hodnotě cca 8.000,-Kč a pohledávky za dlužníky přibližně ve výši 3.592.724,-Kč. Protože zatím nelze odhadnout, jaká bude dobytnost pohledávek dlužníka, avšak lze předpokládat, že zpeněžením movitých a nemovitých věcí bude dosaženo určitého výtěžku zpeněžení lze proto počítat s určitým výtěžkem zpeněžení postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečným množstvím volných finančních prostředků, je třeba tyto zajistit pro období po rozhodnutí o úpadku k zajištění činností správce v počátku řízení. Z uvedených důvodů soud prvního stupně stanovil výši zálohy na 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně a má za to, že neexistují předpoklady pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Z ust. § 108 insolvenčního zákona vyplývá, že odměna a náhrada nákladů insolvenčního správce, která představuje rozhodující složku nákladů insolvenčního řízení, má být poskytována primárně z majetkové podstaty a pouze subsidiárně ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud však vůbec nevzal v úvahu skutečnost, že nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů vzniká insolvenčnímu správci až po skončení insolvenčního řízení a dále skutečnost, že tato odměna by měla být kryta především z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že majetek dlužníka je dostačující k tomu, aby z výtěžku jeho zpeněžení byly plně pokryty veškeré náklady insolvenčního řízení (zejména z prostředků získaných prodejem našeho pozemku). Uložení povinnosti zaplatit zálohu představuje nepřiměřeně tvrdý dopad pro dlužníka, protože a povinnost zaplatit zálohu je pro něj v podstatě likvidační a v tomto případě jde proti smyslu insolvenčního zákona

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 insolvenčního zákona-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník má závazky vůči patnácti věřitelům v celkové výši 5.827.396,-Kč. V seznamu majetku dlužník uvedl, že má pohledávky v celkové výši 3.592.724,-Kč, když ohledně nich uvedl, že vyjma pohledávky ve výši 11.783,-Kč, která je částečně dobytná, že jsou nedobytné. Dále má nemovitý majetek v hodnotě 3.840.000,-Kč, na němž vázne zástavní právo pro pohledávky věřitelů dlužníka, jiný hodnotný majetek nemá.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že v tomto případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužníka toliko konkurs. V něm tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.

Dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že dlužník nevlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Z jeho tvrzení vyplývá, že jeho majetek představují nemovitosti, na nichž bylo v celém rozsahu jejich hodnoty zřízeno zástavní právo, pro zajištění pohledávek věřitelů dlužníka, jeho pohledávky jsou nedobytné, jiné příjmy, jichž by k tomu účelu mohlo být užito, nemá. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Její výše rozhodně není nepřiměřená, a to přinejmenším s ohledem na skutečnost, že přezkoumání přihlášených pohledávek, provedení soupisu majetkové podstaty a případné zpeněžení majetku dlužníka bude vyžadovat okamžité vynaložení určitých nákladů.

Pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když některé jeho závazky byly splatné již v roce 2010, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (ust. § 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v ust. § 98 insolvenčního zákona. Podle znění ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona účinného od 1.1.2014 již nelze rozhodnout o zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu, že by majetek dlužníka nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná