1 VSPH 91/2015-A-11
KSPL 29 INS 32280/2014 1 VSPH 91/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníka Petra Šístka, bytem Jeřabinová 403, Rokycany, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 32280/2014-A-6 ze dne 3. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 32280/2014-A-6 ze dne 3. prosince 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 32280/2014-A-6 ze dne 3.12.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Petr Šístek (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 28.11.2014, domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení. V bodě č. 7 insolvenčního návrhu dlužník pouze uvedl, že má vůči dvěma věřitelům pět závazků, s tím, že jsou dále popsány v bodě č. 17 návrhu na povolení oddlužení a v přílohách insolvenčního návrhu. Dále dlužník uvedl, že je v hrozícím úpadku, neboť vůči dvěma věřitelům není schopen plnit podstatnou část svých závazků, když jeden závazek je již splatný a ostatní závazky neplní déle jak jeden měsíc, protože nemá dostatečný příjem. Dále dlužník v insolvenčním návrhu řádně označil své dva věřitele a uvedl důvod a výši závazku. Podle soudu prvního stupně dlužník nesplnil povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť v návrhu dostatečně nevylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, protože v insolvenčním návrhu chybí zejména konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit platební neschopnost dlužníka. Dále soud doplnil, že pro závěr o hrozícím úpadku dlužníka popřípadě o úpadku dlužníka v insolvenčním návrhu chybí údaje o splatnosti jednotlivých pohledávek věřitelů (s rozlišením, zda k uvedenému datu je splatná celá věřitelova pohledávka, nebo-v případě sjednaných splátek-které ze splátek jsou již po splatnosti a od kterého data) a údaje o svém finančním majetku (prostředky v hotovosti nebo na bankovních účtech), údaje o svých současných čistých příjmech a nutných životních nákladech a popřípadě náležitá specifikace pohledávek, především co se týče jejich splatnosti, výše a důvodu a dále konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka. Insolvenční návrh proto nelze projednat a soud z tohoto důvodu postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že v insolvenční návrh byl zpracován v souladu se zákonem. Dlužník je schopen uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek. Návrh na povolení oddlužení má všechny nutné náležitosti a dlužník není schopen rozpoznat, zda se nachází v hrozícím úpadku či již v úpadku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem. Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí v příslušném bodě a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě č. 7 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku. Dále uvedl, že vůči dvěma věřitelům má pět závazků v celkové výši 562.805,-Kč, vůči České spořitelně, a.s. má čtyři závazky. Dále má závazek vůči Kláře Procházkové, který měl být splacen ke dni 20.12.2013. V bodě č. 17 popsal všechny své nevykonatelné závazky, uvedl jejich výši a důvod, řádně označil své věřitele a u tří závazků uvedl lhůtu splatnosti, která má nastat v období od srpna 2015 do dubna 2021, ohledně závazku ve výši 30.000,-Kč vůči Kláře Procházkové uvedl, že jeho splatnost nastala již 20.12.2013. V bodě č. 10 uvedl, že z jeho příjmu a důchodu, lze měsíčně srážet 15.045,-Kč a za dobu trvání oddlužení, by tak uhradil celkem 902.700,-Kč a byl by schopen uspokojit všechny pohledávky v celém rozsahu.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník ve svém návrhu, jímž zahájil insolvenční řízení, uvedl konkrétní skutečnosti o svých celkových majetkových poměrech (o svém majetku), o splatnosti svých závazků. Z těchto skutečností vyplývá, že dlužník v době podání insolvenčního návrhu měl pouze jeden splatný závazek, ostatní tvrzené závazky se dosud podle tvrzení dlužníka splatnými nestaly.

Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamu závazků) neuvedl takové skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než třicet dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších vyplněných kolonek návrhu na povolení oddlužení. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pokud se týká jeho tvrzení, že se nachází v hrozícím úpadku, odvolací soud konstatuje, že nejblíže splatný závazek dlužníka vůči České spořitelně, a.s., jehož splatnost nastane v srpnu 2015, činí 15.000,-Kč. S ohledem na dlužníkův příjem, z něhož je možné stanovit měsíční splátky ve výši 15.045,-Kč, nic mu nebrání, aby uvedený závazek v srpnu 2015 uhradil. Stejně tak dlužníkovi nic nebránilo, aby v minulosti uhradil závazek ve výši 30.000,-Kč vůči věřitelce Kláře Procházkové. Zbývající závazky dlužníka jsou splatné až v květnu 2020 a v dubnu 2021 v celkové výši cca 510.000,-Kč, tedy více jak pět roků po podání insolvenčního návrhu a dlužník je tak, s ohledem na svůj příjem, schopen tyto závazky ve lhůtě jejich splatnosti uhradit. Lze proto uzavřít že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl takové skutečnosti, které by osvědčovaly jeho hrozící úpadek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná