1 VSPH 909/2015-A-51
MSPH 89 INS 5332/2014 1 VSPH 909/2015-A-51

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužnice Heleny Kubíčkové, bytem Veletržní 842/51, Praha 7, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., IČO 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 5332/2014-A-35 ze dne 25. března 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 5332/2014-A-35 ze dne

25. března 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 5332/2014-A-35 ze dne 25.3.2015 zjistil úpadek Heleny Kubíčkové (bod I. výroku), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Lenku Jandurovou (bod II. výroku), určil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, dále jim uložil, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka (body IV. a V. výroku), na den 13.7.2015 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VI. a VII. výroku), uložil dlužnici povinnosti uvedené v bodě VIII. výroku, uložil správkyni povinnosti uvedené v bodě IX. výroku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že vydání rozhodnutí o úpadku se domáhala Česká spořitelna, a.s. (dále navrhovatel) s tím, že má za dlužnicí splatnou pohledávku v celkové výši 584.254,88 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 1181398883 ze dne 26.5.2004. Dále navrhovatel označil další věřitele dlužníka, a to Komerční banku, a.s. s pohledávkami ve výši 37.594,14 Kč a 161.993,10 Kč, splatné dne 25.3.2010, ČEZ Prodej, s.r.o. s pohledávkou ve výši 38.612,-Kč, splatnou dne 30.5.2012, Českou pojišťovnu, a.s. s pohledávkami ve výši 9.168,-Kč, 15.142,-Kč, 9.214,-Kč, 3.455,-Kč, splatnými dne 26.10.2010, 21.11.2012, 20.11.2012, 19.4.2013, GE Money Bank, a.s. s pohledávkou ve výši 28.288,13 Kč, splatnou dne 2.3.2011.

Dlužnice se k insolvenčnímu návrhu nevyjádřila a přes výzvu soudu nepřipojila povinné seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona.

Soud prvního stupně zjistil z vyjádření společnosti ČEZ, a.s., že podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 29 EC 74/2010-31 ze dne 12.9.2011 má za dlužnicí vykonatelné pohledávky ve výši 35.841,-Kč, 2.746,-Kč a 18.144,-Kč, za účelem jejich vymožení byla nařízena usnesením č.j. 147 EXE 465/2012-11 exekuce. Podle vyjádření společnosti GE Money Bank, a.s. má za dlužnicí pohledávku ve výši 44.050,33 Kč. Splatné pohledávky za dlužnicí má rovněž společnost Česká pojišťovna, a.s. ve výši 90.545,72 Kč a Komerční banka, a.s. ve výši 37.594,14 Kč a 18.517,-Kč.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v průběhu řízení bylo osvědčeno, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami déle než třicet dní po lhůtě splatnosti, které není schopna hradit, jelikož je nehradí déle než tři měsíce. Dlužnice je proto v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud je změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. Argumentovala zejména tím, že skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu a v odůvodnění napadeného usnesení v zásadě nesporuje, neboť je pravdou, že skutečně dluží věřitelům tak, jak jsou označeni v insolvenčním návrhu a v napadeném usnesení. K výši jednotlivých dlužných částek se aktuálně není schopna přesně vyjádřit, nicméně je možné, že částky odpovídají zjištěním insolvenčního soudu. Je si vědoma své situace, nicméně se ji snaží průběžně řešit a postupně alespoň částečně uspokojovat své věřitele. V současné době pracuje brigádně v zahraničí a s ohledem na očekávané příjmy předpokládá, že by mohla v brzké době začít uspokojovat všechny své věřitele včetně navrhovatele. S ohledem na očekávaný příjem a předpokládanou výši splátek se domnívá, že by veškeré dluhy mohla vůči svým věřitelům uhradit v horizontu cca tří let.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., doplnil a zopakoval dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V daném případě dospěl i odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti. Stejně jako soud prvního stupně vyšel přitom ze zjištění, že dlužnice je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátila právní domněnku, že není schopna plnit své peněžité závazky, když neprokázala, že má (a měla) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že navrhovatel osvědčil, že v době zahájení insolvenčního řízení i v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí měl vůči dlužnici splatnou pohledávku v celkové výši 584.254,88 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 1181398883 ze dne 26.5.2004. Věřiteli dlužnice jsou dále společnost ČEZ, a.s. s pohledávkou ve výši 35.841,-Kč splatnou dne 20.7.2009 a 2.746,-Kč splatnou dne 21.9.2009, společnost GE Money Bank, a.s. se splatnou pohledávkou ve výši 44.050,33 Kč, společnost Česká pojišťovna, a.s. se splatnou pohledávkou ve výši 90.545,72 Kč, společnost Komerční banka, a.s. se splatnou pohledávkou ve výši 37.594,14 Kč. Z těchto zjištění vyplývá, že v řízení bylo prokázáno nejen to, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky déle než třicet dnů po splatnosti, ale i to, že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, což jsou skutečnosti svědčící o splnění zákonné a v řízení nevyvrácené domněnky, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice proti napadenému usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 25. června 2015 JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová