1 VSPH 905/2012-B-18
KSUL 77 INS 6246/2012 1 VSPH 905/2012-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice Kateřiny Rubešové, nar. 17. prosince 1984, bytem Chomutov, Adámkova 4946, adresa pro doručování: Chomutov, Borová 5150, o odvolání insolvenčního správce Insolvenční agentury, v.o.s., identifikační číslo 29115540, sídlem Karlovy Vary, Západní 1448/16, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 6246/2012-B-5 ze dne 15. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 6246/2012-B-5 ze dne 15. června 2012 se v bodě III. věta třetí výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil způsob oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, uložil jí po dobu následujících pěti let platit věřitelům konkrétně určené splátky (bod II. výroku), dále jí uložil platit insolvenčnímu správci měsíčně odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 900,-Kč navýšenou o DPH, přičemž poprvé je dlužnice k této platbě povinna nejpozději do 31.7.2012 a současně určil, že odměna insolvenčního správce za červen 2012 činí 750,-Kč a náhrada hotových výdajů činí 150,-Kč, navýšeno o DPH, přičemž tyto částky budou správci uhrazeny po právní moci usnesení ze složené zálohy (bod III. výroku), dále insolvenčnímu správci přiznal za květen 2012 odměnu 750,-Kč a náhradu nákladů ve výši 31,20 Kč (bod IV. výroku), věřitelům uložil sdělit správci čísla bankovních účtů (bod V. výroku), plátci mzdy dlužnice Věře Terynkové uložil provádět ze mzdy dlužnice srážky, které je povinna zaslat insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), dlužnici uložil zaslat na účet insolvenčního správce příspěvek na plnění oddlužení ve výši 500,-Kč měsíčně poskytovaný Bohumilou Rubešovou (bod VII. výroku), v případě získání příjmu od jiného plátce soud dlužnici uložil povinnost sdělit tuto skutečnost insolvenčnímu správci a soudu (bod VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil rozvrhnout prostředky získané od dlužnice a plátce mzdy konkrétním věřitelům (bod IX. výroku), částku připadající na věřitele č. 6 uložil správci vyplatit až po zjištění této pohledávky (bod X. výroku), konstatoval k nabytí právní moci tohoto usnesení zrušení omezení dispozičních oprávnění dlužnice, ke kterým došlo před vydáním tohoto usnesení adalší související povinnosti (bod XI. výroku), dlužnici uložil další povinnosti související s řádným průběhem oddlužení (bod XII. výroku), insolvenčnímu správci uložil provádět pravidelně kontrolu plnění splátkového kalendáře a podávat pravidelně každé tři měsíce zprávy o průběhu oddlužení (bod XIII. výroku), dále správci uložil doručit soudu kopii vyrozumění o popření pohledávky zaslaného věřiteli, jehož pohledávku na přezkumném jednání popřel (bod XIV. výroku), v bodě XV. výroku jmenoval věřitelský výbor a v bodě XVI. výroku konstatoval účinnost tohoto usnesení zveřejněním v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud podrobně zdůvodnil jednotlivé výroky usnesení. Ke třetí větě bodu III. výroku soud uvedl, že jím soud rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce za měsíc červen 2012, odkázal na § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) a § 38 odst. 1 IZ. V daném insolvenčním řízení nastávají účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře v průběhu měsíce června 2012, který je prvním měsícem, v němž je odměna insolvenčního správce upravena § 3 písm. b) vyhlášky a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce § 7 odst. 4 vyhlášky. Náhrada hotových výdajů insolvenčního správce za červen 2012 podle uvedeného ustanovení vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 150,-Kč plus DPH. Insolvenční soud proto nemohl insolvenčnímu správci přiznat za červen 2012 na náhradě hotových výdajů jinou částku než 150,-Kč navýšenou o daň z přidané hodnoty (správce uplatňoval cestovné do Jirkova a zpět dne 6.6.2012 a cestovné k insolvenčnímu soudu k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů konaným dne 15. června 2012).

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal jen do třetí věty bodu III. výroku. Namítal, že na náhradu hotových výdajů v souvislosti s výkonem jeho činnosti při schválení oddlužení dopadá § 7 odst. 4 vyhlášky, nikoli § 3 písm. b) této vyhlášky. Dále namítal, že do schválení oddlužení nemůže být činnost správce vykonávána při schválení oddlužení. Správce odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 636/2012, uvedl, že náklady mu vznikly v souvislosti s cestou za dlužnicí za účelem soupisu majetkové podstaty a cestou k přezkumnému jednání a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil v bodě III. výroku a správci přiznal náhradu hotových výdajů za červen 2012 v částce 1.541,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) prováděcí vyhláška stanoví výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí.

Podle § 7 odst. 4 vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2010). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Na tomto závěru odvolací soud setrvává s tím, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 IZ a § 8 prováděcí vyhlášky ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Teprve nelze-li správcovy nároky zcela nebo zčásti uspokojit z těchto zdrojů, mohou být (každý nejvýše do výše 50.000,-Kč) uhrazeny státem. Tyto okolnosti věci insolvenční soud při rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení musí brát pro případ očekávaného oddlužení splátkovým kalendářem v úvahu (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 či usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 10629/2010, 3 VSPH 924/2010-A ze dne 30.3.2011). Nicméně v souzené věci se o výše popsaný případ nejedná, neboť insolvenční správce nárokuje úhradu nákladů, které sice nesouvisí bezprostředně se splátkovým kalendářem, nýbrž s předchozí fází insolvenčního řízení (náklady spojené s cestou správce k přezkumnému jednání a s cestou za dlužnicí za účelem realizace soupisu majetkové podstaty), leč tyto činnosti byly realizovány v měsíci červnu 2012, kdy byl splátkový kalendář schválen. V takovém případě je dle odvolacího soudu správný závěr soudu prvního stupně, že tyto náklady zásadně podléhají režimu § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Veden stanoviskem vysvětleným shora odvolací soud napadené usnesení v bodě III. věty třetí výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. července 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva