1 VSPH 903/2016-B-21
KSCB 26 INS 15951/2013 1 VSPH 903/2016-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem 386 01 Strakonice, Jeronýmova 306, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 26 INS 15951/2013-B-10 ze dne 11. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 26 INS 15951/2013-B-10 ze dne 11. dubna 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z 11. 4. 2016 v bodu I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužníka Petra anonymizovano . V bodu II. výroku soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku bylo rozhodnuto, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodu IV. výroku soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu V. výroku bylo insolvenčnímu správci JUDr. Miloslavovi Havlenovi uloženo do 7 dnů od právní moci usnesení předložit soudu zprávu o činnosti a hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu a zapsat do majetkové podstaty pohledávku podle darovací smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a Naděždou Pospíšilovou dne 4. 6. 2013.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením na č. d. B-5 z 16. 9. 2013 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 11. 2. 2016 sdělil insolvenční správce soudu, že od srpna r. 2015 nedocházejí na účet majetkové podstaty žádné platby. S dlužníkem, který neplní svou informační povinnost, není možné se telefonicky spojit, propad v jeho plnění činí přibližně 51.000 Kč a na odměnách správce je dluh 6.534 Kč. Očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů nedosahuje ani 11 %. K jednání, které soud nařídil na 21. 3. 2016, se dlužník bez omluvy nedostavil, a soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Při jednání insolvenční správce potvrdil, že nedošlo ke změně situace, s výjimkou zvýšení dlužných částek. Změnu plátce mzdy dlužníka bylo třeba zjišťovat dotazem na ČSSZ, dlužníkovi nebyla poskytnuta žádná isir.justi ce.cz

částka podle darovací smlouvy, kterou předložil k rozhodnutí o povolení oddlužení. Není dán předpoklad, že by byl dlužník ochoten a schopen podmínky oddlužení splnit.

Soud odkázal na § 418 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 3 insolvenčního zákona a učinil závěr, že dlužník neplní podstatné povinnosti schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře a podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Z toho důvodu v bodech I. a II. výroku zrušil schválené oddlužení a prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Bod IV. výroku odůvodnil ustanovením § 314 insolvenčního zákona.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení zrušit a pokračovat v oddlužení. Odvolání odůvodnil tím, že od července 2015 byl zaměstnán u společnosti Frilox logistics, s. r. o.; tuto změnu zaměstnavatele skutečně insolvenčnímu správci neoznámil, což chce napravit. Od 15. 2. 2016 je zaměstnán u společnosti KAFKA TRANSPORT, a. s., se sídlem 391 61 Opařany 312. Podle informace poskytnuté insolvenčním správcem je nutné pro splnění podmínek oddlužení platit měsíčně částku 6.300 Kč. Potřebnou částku chce dlužník hradit srážkami ze mzdy a z diet. Vzhledem k nemajetnosti dlužníka je pro věřitele lepším řešením oddlužení než konkurs.

Insolvenční správce se k odvolání vyjádřil (č. d. B-17) a uvedl, že po změně zaměstnání a jednání s dlužníkem došlo od dubna 2016 k vyššímu plnění. Od dubna do srpna 2016 bylo na účet insolvenčního správce zasláno celkem 24.587 Kč, což činí v průměru měsíčně 4.917 Kč. Potřebná výše měsíční splátky do konce oddlužení činí přibližně 6.200 Kč. S pomocí třetí osoby by tato výše splátek měla být v možnostech dlužníka. Vzhledem k nemajetnosti dlužníka by pokračování oddlužení bylo pro věřitele výhodnější než konkurs na majetek dlužníka. Insolvenční správce zároveň omluvil svou neúčast při jednání odvolacího soudu, přičemž souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

V den jednání u odvolacího soudu dlužník v 13:32 hod. (jednání bylo nařízeno na 15:30) omluvil telefonicky svou neúčast při jednání z důvodu své pracovní vytíženosti (nachází se mimo území ČR). Zároveň požádal o odročení jednání na jiný termín.

Odvolací soud se nejdříve zabýval žádostí dlužníka o odročení jednání. Jak plyne z § 101 odst. 3 o. s. ř., v jednání lze pokračovat i v nepřítomnosti účastníka, pokud tento nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. V prvé řadě nelze tuto žádost označit za včasnou (včasnost omluvy je dle uvedeného ustanovení nezbytnou podmínkou pro případné vyhovění žádosti o odročení), neboť předvolání k jednání, nařízenému na den 8. 9. 2016 obdržel dne 22. 8. a o odročení požádal telefonicky až v den jednání 2 hodiny před jeho začátkem. Jednalo-li se o pracovní cestu, která měla znemožnit dlužníkovi dostavit se k jednání u odvolacího soudu (dlužník nespecifikoval blíže důvod jeho pracovní vytíženosti), pak o ní věděl nepochybně dříve než dne 8. 9. v 13:32 a mohl o ní informovat odvolací soud včas. Kromě toho dlužník nijak neosvědčil svou pracovní vytíženost, která mu měla zabránit v účasti při jednání. Navíc tím, že dlužník nekonkretizoval dostatečně důvod své neúčasti, znemožnil odvolacímu soudu posoudit, zda se jedná o důležitý důvod pro odročení. Zbytečným odročením jednání by odvolací soud porušil ústavní právo insolvenčního správce i samotného dlužníka, vtělené do Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na projednání jejich věci bez zbytečných průtahů. Odvolací soud nařízené jednání neodročil, neboť neshledal s přihlédnutím k tomu, že dlužník nepožádal včas o odročení a zejména neobjasnil a neosvědčil blíže povahu své pracovní vytíženosti, že by v dané věci byl dán důležitý důvod dle § 101 odst. 3 o. s. ř. pro odročení jednání.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení (body I. a II. výroku) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti dlužníka i insolvenčního správce. Odvolací soud posoudil dle obsahu odvolání dlužníka (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a učinil závěr, že odvolání nesměřovalo proti bodům III. až V. výroku, proti kterým ani není odvolání přípustné.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Odvolací soud uvádí, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Odvolací soud uvádí, že mezi podstatné povinnosti dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře patří též průběžné splácení jeho dluhů, neboť věřitelé mají právo na to, aby jejich pohledávky byly spláceny průběžně každý měsíc během 5 let, nikoliv nárazově jednou větší částkou, např. až na konci pětiletého období (viz povinnost měsíčního splácení uložená dlužníkovi v § 398 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ztratí-li dlužník zaměstnání, nelze to pokládat za důvod pro osvobození od placení pohledávek, ani to neznamená, že by dlužník byl zbaven povinnosti dostát svým závazkům (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 55 INS 1199/2009, 3 VSPH 607/2010-B ze dne 29. 9. 2010).

Dlužník porušil svou povinnost stanovenou v § 412 odst. 1 písm. c insolvenčního zákona, když insolvenčního správce neinformoval o změně zaměstnání.

Odvolací soud podotýká, že celkový součet nezajištěných pohledávek činí 574.468 Kč a 30 % z této částky je 172.341 Kč. Sečteno s odměnou a náklady insolvenčního správce i s 21 % DPH 65.340 Kč (měsíční záloha na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce činí 900 Kč, resp. s 21 % DPH 1.089 Kč) dosahuje celková částka, kterou by musel dlužník zaplatit v pětiletém splátkovém kalendáři 237.681 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce vyplývá, že do srpna 2016 zaplatil dlužník věřitelům celkem 45.434 Kč (při průběžném placení od října 2013 mělo být zaplaceno již nejméně 100.000 Kč, zohlední-li se hranice 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů) a insolvenčnímu správci 8.712 Kč (mělo mu být již zaplaceno 38.115 Kč). Při tomto výpočtu ještě nevzal odvolací soud v úvahu, že podle darovací smlouvy ze 4. 6. 2013 (č. d. A-2) měla dárkyně Naděžda Pospíšilová plnit částku 12.000 Kč měsíčně; tato částka měla být placena počínaje říjnem 2013, avšak nebyla zaplacena ani jednou. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že je nesprávná představa, že dlužník má právo plnit jen 30 % svých dluhů. Okolnost, že jako řešení úpadku dlužníka bylo zvoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, nic nemění na jeho povinnosti splnit 100 % jeho dluhů. V intencích této jeho povinnosti bylo schváleno uvedené řešení úpadku za předpokladu, že vedle plnění ze strany dlužníka bude v souladu s darovací smlouvou uzavřenou mezi ním a dárkyní Naděždou Pospíšilovou plněno 12.000 Kč měsíčně k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a k úhradě odměny a nákladů insolvenčního správce.

Nic nesvědčí závěru, že by dlužník mohl pravidelně každý měsíc splácet ze svých příjmů částku 6.200 Kč do konce pěti let splátkového kalendáře, jež by skončila v případě trvání schváleného oddlužení v září 2018. Navíc s darem 12.000 Kč měsíčně nelze počítat, když dosud nebyl zaplacen ani jednou.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, čímž byl dán důvod jak dle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení, tak i důvod dle písm. b) uvedeného ustanovení (ukázalo se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit).

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zrušil schválené oddlužení a současně dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 8. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková