1 VSPH 90/2018-A-64
č. j. MSPH 93. INS 8185/2017 1 VSPH 90 /2018-A-64

USNESENÍ

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců jUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v msolvenění věci dlužníka: dro.k.k.i. 04, s. r. 0., IČO 24232793, sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem ]UDr. Vlastimilem Vondráěkem, sídlem V jámě 699/5, 110 00 Praha 1 navrhovatele a): Daniel anonymizovano , anonymizovano , bytem Sázavská 1396Z12, 251 01 Ríěaný zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Pavlolrem, sídlem Pod Pekárnami 245/10, 190 00 Praha 9 navrhovatele b): elbotg, a. 5., IČO 02947480, sídlem vaná 716/24, 110 00 Praha 1, zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Pavlokem, sídlem Pod Pekárnami 245/10, 190 00 Praha 9 o odvolání navrhovatelů a) a 13) proti usnesení Městského soudu v Praze

č. j. MSPH 93 INS 8185/2017-A 46 ze dne 12. prosince 2017 takto:

I. Usnesení Městskěho soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 8185/2017-A 46 ze dne 12_ prosince 2017 se vbodě I. výtoku ve vztahu knavrhovateli a) zrušuje a insolvenční řízení se ve vztahu k němu zastavuje; ve vztahu k navrhovateli b) se potvrzuje.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 8185/2017-A 46 ze dne 12. prosince 2017 se v bodech II. a III. výroku potvrzuje.

III. Navrhovatel a) a dlužník nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Navrhovatel b) je povinen zaplatit dlužníkovi 4.114 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Vlastimila Vondráčka.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ě. j. MSPl I 93 INS 8185/2017 A 46 ze dne 12. 12. 2017 zamítl pod bodem I. výroku insolvenční návrh, jímž se Daniel Poehop (dále jen navrhovatel a/) a elhorg, a_ s. (dále jen navrhovatel b/ ) domáhali zjištění úpadku d.o.k.k.i. 04, s. r. o.

Shodu s prvopísem potvrzuje Tereza lsíulštrunkovát

_! ůf Hůůl Ju A-L'IH U..-uv: FHI- AI

1 VSPI I 90/2018

(dále jen dlužník), uložil jim zaplatit dlužníkovi 20.570 Kč na náhradu nákladů řízení (bod lI. výroku), rozhodl o vrácení zálohy ve výši 30.000 Kč navrhovateli b) a navrhovatelům a) a b) uložil, aby zaplatili soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč (body III. a IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku insolvenčním návrhem ze dne 19. 4. 2017, v němž tvrdil, že vůči dlužníkovi má splatnou pohledávku z titulu dlužných mezd za září, říjen a část listopadu 2016 v celkové výši 49.333 Kč, tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, a jako jeho další věřitele označil navrhovatele b) a BENNET & HALL, s. r. o. Podáním pozdějšího insolvenčního návrhu ze dne 11. 9. 2017 přistoupil k řízení navrhovatel b), jenž tvrdil, že vůči dlužníkovi má splatnou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 2. 2015, jež včetně příslušenství a smluvní pokuty činí 584215990 Kč, přičemž dlužník závazek uznal a zavázal se jej uhradit do 30. 6. 2016. K doložení tvrzené pohledávky předložil smlouvu o zápůjčce ze dne 9_ 2. 2015 s dodatkem, uznání dluhu ze dne 1. 4. 2016 a platební rozkaz vydaný dne 12. 12. 2016 Obvodním soudem pro Prahu 1. jako další věřitele dlužníka označil BENNET & HALL., s. r. o. a Úřad Městské části Praha 10.

Na jednání konaném dne 12. 9. 2017 dlužník sdělil a doložil, že pohledávku navrhovatele a) uhradil, což navrhovatel a) potvrdil. Ohledně pohledávky navrhovatele b) uvedl, že je sporná a je předmětem soudního sporu, vněmž podal odpor proti platebnímu rozkazu a byla nařízena mediace. Dále tvrdil, že pohledávka není vedena v účetnictví navrhovatele b), nebyla zohledněna v daňovém přiznání za rok 2015, jeho bývalý obchodní ředitel, jenž je současně statutárním orgánem navrhovatele b), při prodeji dlužníka neupozornil nabyvatele na eaistenci této pohledávky, a i když částka 1200000 Kč byla uhrazena na účet dlužníka, byla vzápětí vyplacena na neznámý účet. Na jednání konaném dne 12.12.2017 dlužník sdělil a doložil, že uhradil pohledávku věřitele Úřadu Městské části Praha 10, a namítal, že není vúpadku, zopakoval, že pohledávka tvrzená navrhovatelem b) je sporná, a tvrdil, že má dostatek majetku na úhradu svých závazků.

Ze souhlasných tvrzení navrhovatele a) a dlužníka měl soud za zjištěné, že pohledávka navrhovatele a) zanikla, nebot ji dlužník uhradil. Co se týče pohledávky navrhovatele b), provedl soud důkazy listinami, jež mu navrhovatel b) předložil, a dovodil, že je sporná a je předmětem dosud neskončeného soudního řízení. Poukazuje na ust. Š 105 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1, 7. 2017, podle něhož je navrhující věřitel, jenž je právnickou osobou a vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle zvláštního zákona, povinen doložit splatnou pohledávku, již má proti dlužníkovi, uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením kvykonatelnosti nebo ezekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje, s přihlédnutím k tomu, že pozdější insolvenční návrh podal navrhovatel b) dne 11. 9. 2017, soud dovodil, že se tato úprava na tento návrh vztahuje. V zhledem ktomu, že navrhovatel b) požadavkům novelizované zákonné úpravy nevyhověl, vyzval ho soud na jednání konaném dne 12. 12. 2017, aby pohledávku zákonem vyžadovaným způsobem doložil. lí tomu navrhovatel b) uvedl, že jiné listiny kdoložení pohledávky nemá, a soud za této situace uzavřel na tom, že pohledávka doložena nebyla.

Vycházeje ze zjištění, že pohledávka navrhovatele a) zanikla a pohledávka navrhovatele b) nebyla doložena, neprováděl soud další dokazování a insolvenční návrh podle ust. $ 143 odst. 2 insolvenčního zákona zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. Š 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že dlužníkovi přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v právním zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby po 3.100 Kč (za přípravu a převzetí věci, sepis 2 vyjádření k insolvenčrli'niu návrhu navrhovatele a) a navrhovatele b) a účast na 2 soudních

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

6.

10.

11.

]. v orn vu; nuro jednáních) a 5 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč zvýšeně o daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce dlužníka plátcem, rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovateli b) a navrhovatelům a) a b) s odkazem na ust. Š 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích a položku 4 c) sazebníku soudních poplatků uložil zaplatit soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení h-íěstského soudu v Praze se navrhovatelé a) a b) včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a sám rozhodl o úpadku dlužníka, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání soudu prvního stupně vytýkali, že navrhovatele b) nevyzval postupem podle ust. Š 128 odst. 2 insolvenčního zákona k doplnění insolvenčního návrhu, resp. na jednání ho o potřebě doplnění nepoučil podle ust. Š 119a občanského soudního řádu. Proto navrhovatel b) připojil k odvolání uznání dluhu, jež bylo dne 19. 12. 2017 opatřeno ověřeným prohlášením bývalého jednatele dlužníka, že podpis na uznání dluhu je jeho vlastním podpisem, a požadoval, aby je odvolací soud provedl jako důkaz. Tvrdil, že tím splnil požadavek předložit uznání dluhu dlužníka s ověřeným podpisem, a soudu prvního stupně vytkl, že pokud by mu poskytl lhůtu, byl by tuto listinu předložil již v řízení vedeném před tímto soudem. Za nesprávně označili navrhovatelé a) a b) rozhodnutí soudu o nákladech řízení s tím, že pohledávku navrhovatele a) uhradil dlužník až po zahájení insolvenčního řízení, a proto měl soud rozhodnout o nákladech řízení podle ust. Š 146 odst. 2 občanského soudního řádu a měl dlužníka zavázat k tomu, aby jim náklady řízení nahradil. Na jednání před odvolacím soudem upřesnil zástupce navrhovatelů a) a b), že výrok o vrácení zálohy napadl odvoláním jakožto výrok závislý na bodě 1. výroku, a upřesnil, že bod IV, výroku nebyl odvoláním napaden.

Dlužník se k odvolání písemně nevyjádřil a na jednání před odvolacím soudem navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správně potvrdil. K předloženému uznání opatřeněmu dodatečným potvrzením podpisu za vlastní uvedl, že je navrhovatel b) předložil vzhledem ke koncentraci řízení opožděně. Pokud jde o náklady řízení, poukázal na to, že pohledávku navrhovatele a) uhradil po zahájení řízení, leč byl to navrhovatel b), kdo poté podáním dalšího insolvenčního návrhu insolvenční řízení prodloužil.

Protože před jednáním u odvolacího soudu vzal navrhovatel a) insolvenční návrh zpět, odvolací soud podle ust. Š 130 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ve vztahu k němu insolvenční řízení zastavil a napadené usnesení v bodě 1. výroku zrušil. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud způsobem popsaným níže; o nákladech odvolacího řízení rozhodl, že navrhovatel a) a dlužník na jejich náhradu navzájem právo nemají, a to proto, že dlužník vzal insolvenční návrh zpět až vprůběhu odvolacího řízení, jež podáním odvolání společně s navrhovatelem b) vyvolal, ale dlužník v něm do té doby žádné nákladyr nevynaložil.

Na základě odvolání navrhovatele b) přezkoumal Vrchní soud vPraze napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, jesli osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. Š 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsouali splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, a věřitel nedoloží, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebude osvědčen (či dokázán) úpadek dlužníka. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí tedy v prvé řadě na tom, zda prokáže oprávnění k podání insolvenčního návrhu (existenci své. splatné pohledávky za dlužníkem), a pokud tomuto požadavku dostojí, zda bude osvědčen (či dokázán) dlužníkův úpadek. V případě, že navrhující věřitel oprávnění podat insolvenční návrh neprokáže,

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza lsíulštrunková.

r iuorn ':J'J ímo eieaxzuu je nadbytečné zabývat se zjištíovánírn dalších předpokladů podmiňujících úpadek dlužníka v kterékoliv ze zákonem předvídaných forem -insolvence či předlužení.

12. jak je zřejmě z toho, co uvedeno shora, zabýval se soud prvního stupně v řízení výlučně tím,

13. zda navrhovatelé a) a b) jak vyžaduje ust. Š 105 odst. 1 insolvenčního zákona doložili, že-vůči dlužníkovi mají splatnou pohledávku, a zda tedy byli oprávněni podat insolvenční návrh podle ust. Š 97 odst. 7 insolvenčního zákona. Zjistil přitom, že pohledávku, o níž opíral oprávnění podat insolvenční návrh navrhovatel a), uhradil dlužník po zahájení insolvenčního řízení dne 29. s. 2017, kdy mu dlužnou částku zaslal prostřednictvím České pošty, s.p., přičemž navrhovatel a) zaplacení své pohledávky potvrdil. Co se týče doložení pohledávky, o níž opíral oprávnění podat insolvenční návrh navrhovatel b), poukázal soud prvního stupně správně na novelizované ust. Š 105 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož byl navrhovatel b) povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, způsobem zde popsaným. Vzhledem k tomu, že za tím účelem předložil toliko smlouvu o zápůjčce včetně dodatku, uznání dlužníka, jež nebylo opatřeno ověřeným podpisem, a platebním rozkazem, proti němuž podal dlužník včas odpor a jenž tak byl podle ust. Š 174 odst. 2 občanského soudního řádu zrušen, přičemž k dotazu soudu sdělil, že jiným způsobem není schopen tvrzení o pohledávce doložit, ztotožnil se odvolací soud se závěrem, že navrhovatel b) oprávnění podat insolvenční návrh proti dlužníkovi nedoložíl. K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za vhodné uvést, že postup podle ust. Š 128 odst. 2 insolvenčního zákona není v případě nepředložení listin dokládajících oprávnění podat insolvenční návrh namístě, přičemž v této souvislosti připomíná, že podle ustálené soudní judikatury nelze ani v případě povinnosti dlužníka (co insolvenčního navrhovatele) podle ust. Š 104 odst. 1 písm. d) předložit listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek, postupovat podle ust. Š 128 odst. 2 insolvenčního zákona v případech, kdy obsah takových listin zákonnému požadavku nedostojí. Z těchto důvodů shledal odvolací soud bod 1. výroku napadeného usnesení věcně správným. Dlužno poznamenat, že návrh navrhovatele b), aby k doložení jeho pohledávky proti dlužníkovi provedl jako důkaz listinu, již připojil k odvolání (uznání dluhu opatřené dne 19. 12. 2017 ověřeným prohlášením bývalého jednatele dlužníka, že podpis na uznání dluhu je jeho vlastním podpisem), odvolací soud zamítl: rozhodl tak podle ust. Š 146 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle Š 142 (mimo jiné se jedná o rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu) nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

Co se týče rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, dlužno připomenout, že ust. Š 130 odst. 5 insolvenčního zákona obsahuje úpravu obdobnou ůpravě obsažené vust.Š 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Předpokladem pro aplikaci obou těchto ustanovení je ovšem to, že žalobce, resp. vinsolvenčním řízení insolvenční navrhovatel vzal žalobu, resp. insolvenční návrh zpět pro chování žalovaného, resp. proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele: v takových případech se totiž má za to, že zastavení řízení zavinil žalovaný (dlužník), a proto je povinen nahradit žalobci (insolvenčnírnu navrhovateli) náklady vynaložené v řízení. V daném případě však žádný z navrhovatelů (ani navrhovatel a/), jehož pohledávku uhradil dlužník v průběhu insolvenčního řízení), do vydání napadeného usnesení insolvenční návrh zpět nevzal. Odvolací soud proto potvrdil bod ll. výroku napadeného usnesení stejně jako bod Ill., nebot? za situace, kdy byl insolvenční návrh zamítnut, je třeba vrátit navrhovateli b) zálohu na náklady insolvenčního řízení, již na výzvu soudu prvního stupně uhradil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštiunková.

J. TULL-I. JU; U..-\,!

14. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele b) důvodným, podle ust. Š 219 občanského soudního řádu napadené usnesení vbodě l. výroku ve vztahu kněmu a vbodech II. a III. výroku jako věcně správné podle ust. Š potvrdil a podle ust. Š 142 odst. 1 téhož zákona uložil navrhovateli b), aby dlužníkovi nahradil náklady odvolacího řízení v rozsahu 1 úkonu právní pomoci po 3.100 Kč (za účast na jednání u odvolacího soudu) a 1 režijní paušál po 300 Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty.

Poučení:

Proti prvé části bodu 1. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné; proti druhé části bodu 1. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodům II. až IV. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

Praha 1. února 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



Shgdu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. ŽÁW