1 VSPH 897/2013-A-16
KSPA 48 INS 10182/2012 1 VSPH 897/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Opatovice nad Labem, Komenského 233, IČO 87240815, zahájené na návrh TGI Money, a.s., sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Vítkovická 3083/1, IČO 26878321, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 17. dubna 2013, č.j. KSPA 48 INS 10182/2012-A-14/celk. 8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 17. dubna 2013, č.j. KSPA 48 INS 10182/2012-A-14/celk. 8, se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zjistil úpadek Tomáše anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem 1. správcovskou a konkurzní, v.o.s. (bod III. výroku) a stanovil, že účinky usnesení nastávají dne 17.4.2013 ve 11:33 hodin (bod IV. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 17.5.2013. Věřitele též vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka, a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se TGI Money, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním splatné pohledávky ve výši 136.969,-Kč (neuhrazené splátky úvěru splatné od 20.9.2009 do 20.3.2012) a ve výši 250.000,-Kč (smluvní pokuty splatné od 27.1.2010 do 15.1.2012), jež dlužník neuhradil, a že dalšími věřiteli dlužníka jsou Raiffeisenbank, a.s. (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 59.183,-Kč), Essox, s.r.o. (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 26.315,39 Kč s příslušenstvím), Finanční úřad v Holicích (s pohledávkou ve výši 1.056,-Kč), Okresní správa sociálního zabezpečení Pardubice (s pohledávkou ve výši 24.903,-Kč), Profi Credit Czech, a.s. (s vykonatelnou pohledávkou 44.217,-Kč) a Fine Credit, a.s. (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 23.169,-Kč), z jejichž existence usuzoval na úpadek dlužníka.

Dlužník uznal své dluhy vůči navrhovateli a ostatním navrhovatelem označeným věřitelům a bránil se jen tím, že ve prospěch navrhovatele probíhá již více jak rok exekuce na jeho plat. Dlužník nesouhlasil s rozhodnutím bez jednání a tvrdil, že podniká a od září

2012 má zajištěné dlouhodobé měsíční zakázky, s jejichž pomocí by v případě dohody s věřiteli bylo možné vzniklé dluhy uhradit.

K jednání nařízenému na den 9.4.2013 od 13:00 hod. se dlužník ani navrhovatel nedostavili. Omluvu dlužníka spojenou s žádostí o odročení jednání doručenou mu až dne 8.4.2013 v 1:55 hod. nepovažoval soud I. stupně za včasnou a ani za důvodnou. Vyšel z toho, že předvolání k jednání bylo dlužníkovi doručeno již dne 5.2.2013, že dlužník byl práce neschopen již od 12.3.2013 s povolenými každodenními vycházkami od 13:00 do 18:00 hod. a že z předložené pracovní neschopenky nevyplynulo, že by jeho zdravotní stav znemožňoval dlužníkovi jeho účast na jednání. Soud I. stupně konstatoval, že s ohledem na povolené vycházky mohl dlužník požádat např. o odročení jednání až na 14:00 hod. a že dotazem u lékařky zjistil, že dlužníkova pracovní neschopnost byla ukončena již dne 26.3.2013. Proto věc projednal bez přítomnosti dlužníka a věřitele.

Soud I. stupně zjistil, že navrhovatel doložil své splatné pohledávky ve výši 136.969,-Kč a ve výši 250.000,-Kč specifikované v insolvenčním návrhu zejména úvěrovou smlouvou ze dne 29.8.2008, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, splátkovým kalendářem, výpočty úroků, opakovanými upomínkami a vyúčtováními smluvních pokut včetně doručenek, zástavní smlouvou ze dne 29.8.2008, č. 12957, výpisem z katastru nemovitostí a výpisy z účtu. Z došlých přihlášek zjistil soud I. stupně mnohost věřitelů dlužníka, a to JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 7.980,-Kč doloženou usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24.2.2012 č.j. 16 EXE 556/2012-10, jež nabylo právní moci dne 17.4.2012, a příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 27.4.2012), Kaufland Česká republika, v.o.s. (s pohledávkou ve výši 19.388,16 Kč doloženou objednávkou a fakturami ve výši 11.233,70 Kč splatnými dne 9.12.2010 a ve výši 8.154,40 Kč splatnými dne 17.12.2010), Okresního soudu v Pardubicích (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 6.000,-Kč spočívající v náhradě nákladů řízení za tři trestní řízení doloženou usneseními sp.zn. 4 T 212/2010, č.j. 4 T 166/2010-55 a č.j. 4 T 143/2010-27), ČEZ Distribuce, a.s. (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 6.620,-Kč doloženou trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích sp.zn. 4 T 166/2010, jenž nabyl právní moci dne 4.12.2010) a Zana Invest, a.s. (s pohledávkou ve výši 12.418,04 Kč za služby poskytnuté ve formě ošetření a pobytu na záchytné stanici doloženou nepravomocným platebním rozkazem č.j. 127 EC 50/2012-6).

Na základě těchto svých zjištění, jež dlužník ničím nevyvrátil, soud I. stupně uzavřel, že navrhovatel byl aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť řádně doložil všechny své splatné pohledávky za dlužníkem, které nadto dlužník nerozporoval a výslovně je uznal, a že úpadek dlužníka byl osvědčen existencí dalších věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami, které dlužník rovněž nerozporoval a ohledně nichž jsou již vedena exekuční řízení a v období od 1.9.2011 do 27.12.2011 byla zřízena zástavní práva k nemovitostem (jde o věřitele Raiffeisenbank, a.s., Essox, s.r.o., Finanční úřad v Holicích, Okresní správu sociálního zabezpečení Pardubice, Profi Credit Czech, a.s. a Fine Credit Czech, a.s.), jak vyšlo najevo z výpisu z katastru nemovitostí.

Tak dospěl soud I. stupně k závěru, že úpadek dlužníka byl osvědčený podle § 3 odst. 1 z důvodu jeho platební neschopnosti a též podle § 3 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ), když dlužník nepředložil seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ, jak mu bylo uloženo usnesením ze dne 11.7.2012 (A-6) doručeným mu dne 26.7.2012. Pokud dlužník navrhoval jako možné řešení své situace dohodu s věřiteli a postupné splácení závazků, konstatoval soud I. stupně, že takovou dohodu dlužník nepředložil a ani žádný z věřitelů mu neoznámil, že by s dlužníkem takovou dohodu uzavřel. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a rozhodl o úpadku dlužníka a současně rozhodl o způsobu jeho řešení konkursem podle § 148 odst. 1 IZ, když jiné způsoby (oddlužení nebo reorganizace) možné nebyly.

Proti bodům I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích se dlužník včas odvolal (B-4) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a nařídil nové jednání. Tvrdil, že i přes přerušenou pracovní neschopnost byl jeho stav natolik vážný, že se nemohl nařízeného jednání účastnit z důvodu přetrvávajících vážných zdravotních důvodů se zády, neboť užíval medikamenty s velkými omezujícími účinky a povolené vycházky nemohl vzhledem k omezené hybnosti a bolestem využít. K tomu připojil zprávu o ambulantním vyšetření ze dne 29.4.2013.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání (B-10) poukazoval na dosavadní průběh řízení, v němž dlužník v podání ze dne 12.8.2012 (A-7) uznal své závazky vůči němu i dalším svým věřitelům, připomněl, že s dlužníkem vedl četná jednání o úhradě jeho dluhu, avšak bezvýsledně, a konstatoval, že dlužník měl v insolvenčním řízení dostatečný časový prostor pro podání bližšího vysvětlení písemně. Napadené usnesení považoval za věcně správné a požadoval, aby je odvolací soud potvrdil.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka a závislém bodě II. výroku o prohlášení konkursu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně za osvědčený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z důvodu jeho platební neschopnosti z toho, že navrhovatel doložil své splatné pohledávky za dlužníkem ve výši 386.969,-Kč splatné dílem od r. 2010, že dlužník má další věřitele, jejichž existence vyšla najevo před soudem I. stupně, a to JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora s pohledávkou ve výši 7.980,-Kč splatnou od r. 2012, Kaufland Česká republika, v.o.s. s pohledávkou ve výši 19.388,16 Kč splatnou od r. 2010, Okresní soud v Pardubicích s pohledávkou ve výši 6.000,-Kč splatnou od r. 2010, ČEZ Distribuce, a.s. s pohledávkou ve výši 6.620,-Kč splatnou od r. 2010 a Zana Invest, a.s. s pohledávkou ve výši 12.418,04 Kč splatnou od r. 2012.

Shodně se soudem I. stupně má též odvolací soud za to, že u dlužníka lze na jeho platební neschopnost usuzovat též ze všech důvodů (vyvratitelných domněnek) uvedených v § 3 odst. 2 IZ, když na základě zjištění učiněných soudem I. stupně je zjevné, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí a že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. V podrobnostech lze proto dlužníka pro stručnost odkázat na zevrubné, vyčerpávající a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Dlužník v insolvenčním řízení ani ve fázi odvolacího řízení ničím neosvědčil ani neprokázal svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky navrhovatele a dalších věřitelů, jejichž existence vyšla před soudem I. stupně najevo a jejichž splatné (a vykonatelné) pohledávky, ohledně nichž již marně probíhaly exekuce, měl soud I. stupně ve shodě s odvolacím soudem za osvědčené pro účely rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka.

Úpadek dlužníka vyplývá konečně též z dalšího průběhu insolvenčního řízení, do něhož se přihlásilo 28 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2.679.917,86 Kč, z nichž na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky v objemu 2.458.917,86 Kč a popřeny zůstaly pohledávky v objemu 221.831,34 Kč, vykonatelných pohledávek je celkem 13 v celkové výši 1.260.545,38 Kč a zajištěné jsou 2 pohledávky v celkové výši 763.015,28 Kč, přičemž majetek podstaty dlužníka tvoří jen zastavené nemovitosti, jež dosud nebyly oceněny (B-19).

Pokud jde o odvolací výhrady dlužníka napadající jen to, že jednání nařízené na den 9.4.2013 nebylo k žádosti dlužníka odročeno, je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně toho názoru, že insolvenčním soudem zvolený procesní postup byl zcela v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a v podrobnostech lze proto dlužníka opět jen odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, v němž je dostatečně vyloženo, proč jeho žádost o odročení jednání byla shledána opožděnou a bezdůvodnou. Ostatně toliko s ohledem na odvolací argumentaci dlužníka, nařídil odvolací soud jednání (věc bylo lze jinak rozhodnout bez nařízení odvolacího jednání), aby dlužníkovi umožnil přednes svých případných věcných výhrad vůči napadenému usnesení, čehož dlužník nevyužil (věcné výhrady mohl učinit písemně) a z nařízeného jednání se opět omluvil. Jeho žádost o odročení odvolacího jednání (B-31) odvolací soud shledal nedůvodnou, a to z obdobných důvodů, jako soud I. stupně, když z dlužníkem předložené neschopenky ze dne 25.7.2013 nelze uzavřít, že by se odvolacího jednání nemohl účastnit; ostatně toto bylo nařízeno v čase povolených vycházek dlužníka.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 2,6 miliónů Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovateli a dalším 27 věřitelům), přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužník je sice formálně podnikatelem, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by splňoval podmínky přípustnosti reorganizace (§ 316 odst. 4 a 5 IZ), přičemž lhůta k podání návrhu na reorganizaci dlužníkovi již marně uplynula (§ 318 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužník rovněž nepodal (§ 390 odst. 1 IZ), ač byl soudem I. stupně o tomto svém právu s doručením insolvenčního návrhu (usnesením ze dne 11.7.2012) poučen. Proto jeho úpadek dlužníka nelze řešit jinak, než konkursem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. srpna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová