1 VSPH 886/2015-A-16
KSPL 51 INS 5080/2015 1 VSPH 886/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: David anonymizovano , anonymizovano , bytem 360 05 Karlovy Vary, Celní 890/15, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 51 INS 5080/2015-A-10 ze dne 26. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 51 INS 5080/2015-A-10 ze dne 26. března 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 26. 3. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužníka. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že dne 26. 2. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Soud odkázal na § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a uvedl, že vyzval dlužníka, aby do 7 dnů od doručení usnesení předložil listiny prokazující úpadek dlužníka (k insolvenčnímu návrhu nebyly přiloženy žádné listiny dokládající úpadek dlužníka). Dlužník reagoval v tom smyslu, že již veškeré takové listiny doložil.

Soud učinil závěr, že dlužník předložil pouze listinu vystavenou zaměstnavatelem, která je ale nedostatečná, neboť je v ní pouze uvedeno, že dlužník má exekuce a dlužníkovi je sráženo ze mzdy. Exekuce nejsou označeny a není uvedeno, o jaké věřitele se jedná. Soud není schopen dovodit, zda jsou exekuční řízení vedena ohledně jediného věřitele nebo více věřitelů. Dlužník nedoložil žádné listiny ani po výzvě, soud proto v souladu dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že v přiloženém seznamu závazků uvedl 5 věřitelů, a to 5 odlišných exekutorských úřadů.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Podle odst. 2 Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle § 146 odst. 2 insolvenčního zákona V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

Podle § 142 písm. a) insolvenčního zákona Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, vymezuje ustanovení § 104 insolvenčního zákona. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné. Odvolací soud zdůrazňuje zvláště třetí větu odst. 3 § 104 Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tedy mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů obsažených v takovém seznamu" se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek.

Odvolací soud předně konstatuje, že je třeba rozlišovat mezi povinností připojit předepsané přílohy a povinností připojit listinné důkazy, neboť pouze nesplnění povinnosti připojit povinné přílohy, jejichž taxativní výčet včetně náležitostí je uveden v ustanovení § 104 insolvenčního zákona, může vést k odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona. Z toho důvodu nedoplnění návrhu na povolení oddlužení o soudem požadované listiny nemůže vést k odmítnutí insolvenčního návrhu. V takovém případě (obsahuje-li insolvenční návrh tvrzení, z nichž lze dovodit splnění podmínek pro zjištění úpadku dle § 3 insolvenčního zákona) je namístě insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 1 insolvenčního zákona, nikoliv odmítnout dle § 128 odst. 2 uvedeného zákona.

Nicméně odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník ve svém návrhu neoznačil věřitele. Jak přímo v návrhu, tak i v přiloženém seznamu závazků označil svých pět závazků za vykonatelné, ale jako věřitele označil nesprávně jednotlivé exekutory (exekuční úřady), byť ve skutečnosti jsou věřiteli jednotlivé oprávněné osoby (jak správně uvedl soud prvního stupně, není ani vyloučeno, že se ve skutečnosti jedná o jediného věřitele s pěti vykonatelnými pohledávkami), které ale dlužník neoznačil. Je nesprávná představa dlužníka, že v důsledku exekučního řízení se jeho věřiteli stali jednotlivé exekutoři místo původních věřitelů (věřitele).

Je zřejmé, že dlužník v rozporu s § 103 odst. 1 insolvenčního zákona neidentifikoval své věřitele a neučinil tak ani v seznamu závazků přiloženém k insolvenčnímu návrhu. Tím dlužník nedostál své povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, přičemž tyto skutečnosti nelze dovodit ani ze seznamu závazků. Absence zákonem požadovaných náležitostí brání pokračování v řízení, přičemž použití výzvy k odstranění vad insolvenčního návrhu dle § 43 odst. 1 o. s. ř. je v insolvenčním řízení vyloučeno (viz § 128 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Z toho důvodu byly splněny podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková