1 VSPH 884/2016-A-19
KSPH 63 INS 21336/2015 1 VSPH 884/2016-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka GEDIA, s.r.o., IČO 29055814, sídlem Suchardova 236, Kladno, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 63 INS 21336/2015-A-14 ze dne 31. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 63 INS 21336/2015-A-14 ze dne 31. března 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 63 INS 21336/2015-A-14 z 31.3.2016 uložil společnosti GEDIA, s.r.o. (dále jen dlužník) zaplatit do pěti dnů od právní moci usnesení zálohu ve výši 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 22.9.2015 mu byl postoupen insolveční návrh, kterým se dlužník domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Soud zjistil, že dlužník má nezajištěné závazky ve výši přibližně 785.000,-Kč a zajištěné závazky ve výši přibližně 1.058.500,-Kč. Dlužník neeviduje žádnou pokladní hotovost ani nemovitý majetek významné hodnoty a vlastní pouze dva automobily, které jsou předmětem zajištění. Soud odkázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka lze řešit pouze konkursem, bude činit odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Dlužník se proti tomuto usnesení včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že výše zálohy činí pouze 10.000,-Kč. Odvolání odůvodnil tím, že vlastní majetek v hodnotě přibližně 570.000,-Kč, který je předmětem zajištění, a výtěžek z jeho zpeněžení bude stačit k pokrytí nákladů insolvenčního řízení, když odměna insolvenčního správce se v insolvenčním řízení uspokojuje přednostně. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Eventuální okolnost, že dlužník nemá dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle ust. § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že 21.8.2015 byl v insolvenčním rejstříku zvěřejněn insolvenční návrh dlužníka, jímž se domáhal prohlášení úpadku. Dne 22.9.2015 byl tento spis postoupen Krajskému soudu v Praze. Z návrhu vyplývá, že dlužník má závazky v celkové výši 1.843.500,-Kč, z toho 1.058.500,-Kč tvoří zajištěné závazky. Jeho jediným majetkem jsou dva osobní automobily zn. Iveco a Citroen Jumper, které jsou předmětem zajištění.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle ust. § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

K argumentu dlužníka, že náklady insolvenčního řízení mohou být v plné výši uspokojeny z prodeje jeho movitého majetku, který je předmětem zajištění, pak odvolací soud uvádí, že kromě potřeby finančních prostředků pro již výše uvedené okamžité výdaje jsou tyto třeba i pro výdaje později vzniklé, když v souladu s ust. § 298 odst. 2 a odst. 4 insolvenčního zákona lze náklady spojené se zpeněžením odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení, pokud zajištěný věřitel neudělí souhlas s odečtením nákladů i ve větším rozsahu.

Nad výše uvedené pak odvolací soud dodává, že dlužník jako podnikatel je podle ust. § 98 odst. 1 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Je správný závěr soudu prvního stupně, že pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost k jeho tíži.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík