1 VSPH 883/2016-A-13
KSPH 63 INS 6887/2016 1 VSPH 883/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužníka Jana Farkáše, IČO 71063978, bytem T. G. Masaryka 156, Kostelec nad Labem, zast. advokátkou Mgr. Michaelou Vilhelmovou, sídlem Na Můstku 383/1, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze, č.j. KSPH 63 INS 6887/2016-A-8 ze dne 31. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 63 INS 6887/2016-A-8 ze dne

31. března 2016 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na

náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne právní

moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě pěti dnů ode dne právní moci usnesení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužník se návrhem postoupeným soudu dne 23.3.2016 domáhá zjištění svého úpadku a zároveň navrhuje jeho řešení formou konkursu.

Soud odkázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a vysvětlil účel zálohy. Dále uvedl, že dlužník má nezajištěné závazky ve výši přibližně 34.580.897,-Kč a zajištěné závazky ve výši přibližně 1.450.000,-Kč, jeho jediný zpeněžitelný majetek, spoluvlastnický podíl k bytové jednotce, je předmětem zajištění zástavním právem a další jeho majetek je pouze nepatrné hodnoty.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal o snížení uložené zálohy či její neuložení s tím, že poslední finanční hotovost použil na zaplacení části dluhu vůči isir.justi ce.cz

Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj. Podáním insolvenčního návrhu pouze plnil svou zákonnou povinnost dle ust. § 98 insolvenčního zákona a uložením zálohy by mu bylo odepřeno jeho zákonné právo domoci se prohlášení konkursu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. vyhotovení usnesení, které se týká vedení řízení, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že dlužník má vůči třem věřitelům závazky v celkové výši 34.580.897,-Kč a dále zajištěný závazek ve výši 1.450.000,-Kč. Přitom závazky vůči Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj byly splatné již v roce 2013. Jeho zpeněžitelný majetek, podle seznamu majetku představuje spoluvlastnický podíl k bytové jednotce, který je předmětem zajištění zástavním právem a dále tři vozy, konkrétně Ford Tranzit (rok výroby 2000), Citroen Jumper (rok výroby 2004) a Volkswagen LT (rok výroby 2003).

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že v tomto případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužníka toliko konkurs. V něm tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. Přitom dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních náklady insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce.

Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně, z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že je nutné uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Oproti názoru soudu prvního stupně, ale zastává názor, že za popsaného stavu, kdy dlužník rovněž vlastní tři automobily uvedené v seznamu závazků, tedy má určitý hmotný majetek, jehož zpeněžením bude možné získat prostředky pro uhrazení nákladů insolvenčního řízení, a vzhledem k rozsahu závazků, činí přiměřená výše zálohy 20.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 14. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková