1 VSPH 882/2016-A-67
KSCB 44 INS 31435/2014 1 VSPH 882/2016-A-67

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice Ing. Kristiny Hronové, IČO 73487139, bytem i místem podnikání Zahradní 732, Planá nad Lužnicí, zast. Mgr. Danou Růžičkovou, sídlem Smetanova 662, 390 02 Tábor, zahájené na návrh VELOB-STAV, s.r.o., IČO 26064880, sídlem Menšíkova 1155, Prachatice, zast. advokátem, Mgr. Jakubem Drábkem, sídlem Oldřichova 23, Praha 2, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 31435/2014-A-44 ze dne 23. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS

31435/2014-A-44 ze dne 23. března 2016 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 31435/2014-A-44 ze dne 23.3.2016 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Ing. Kristiny Hronové (dále jen dlužnice), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lukáše Vlašaného (bod II. výroku), určil že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby plnění neposkytovaly jí, ale insolvenčnímu správci a neprodleně mu sdělily, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužnice (body IV. a V., VI. výroku), na den 17.6.2016 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod VII. a VIII. výroku), vyzval věřitele, aby pro případ, že na první schůzi věřitelů nebude zvolen věřitelský orgán (věřitelský výbor, isir.justi ce.cz popř. zástupce věřitelů) a soud pak bude jmenovat prozatímní věřitelský výbor, zdejšímu soudu výslovně sdělili, že se svým případným jmenováním za člena prozatímního věřitelského výboru nesouhlasí (bod IX. výroku), předvolal k přezkumnému jednání dlužnici a insolvenčního správce (bod X. výroku), uložil insolvenčnímu správci povinnosti uvedené v bodě XI. a XII. výroku, konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku), uložil dlužníkovi povinnosti uvedené v bodě XVI. výroku, uložil navrhovateli uhradit soudní poplatek (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že VELOB-STAV, s.r.o., (dále navrhovatel) se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 20.11.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku s tím, že má za dlužnicí pohledávky v celkové výši 919.752,-Kč s příslušenství podle rozsudku Okresního soudu v Táboře č.j. 24 C 109/2011-154 ze dne 6.2.2014, který nabyl právní moci 15.3.2013. Za další věřitele dlužníka navrhovatel označil Františka Mimráčka, pro jehož pohledávku ve výši 150.000,-Kč s přísl. byl vydán exekuční příkaz Exekutorského úřadu Písek ze dne 4.2.2014 č.j. 117 EX 3752/13-11 a 117 EX 3752/13-12 (jde o pohledávku vymáhanou dle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 2481/2012-38 ze dne 22.7.2013), Generali Pojišťovnu a.s., která má pohledávku za dlužnicí podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Táboře č.j. 32 EC 545/2011-53 ze dne 17.4.2012, který nabyl právní moci dne 28.5.2012, Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, a.s., s pohledávkou ve výši 694.086,-Kč s příslušenstvím, Komerční banku, a.s., která za má dlužnicí pohledávku ve 53.841,-Kč s příslušenstvím, podle platebního rozkazu Městského soudu v Praze č.j. 49 Cm 496/2011-6, ze dne 14.12.2011, který nabyl právní moci dne 17.2.2012, ČSOB, a.s., která má za dlužnicí pohledávku ve výši 4.102.388,25 Kč s příslušenstvím podle usnesení Okresního soudu v Prachaticích č.j. 8 C 12/2012-44 ze dne 16.3.2012 a JUDr. Pavla Jezla, který má za dlužnicí pohledávku ve výši 3.585.248,-Kč.

Do insolvenčního řízení se do doby rozhodování o insolvenčním návrhu přihlásili dále věřitelé Město Prachatice s pohledávkou ve výši 15.493,68 Kč s příslušenstvím vykonatelnou podle rozsudku Okresního soudu v Táboře č.j. 24 C 139/2013-68 ze dne 6.3.2014 a společnost Mehler Texnologies s.r.o., IČO 27481875 s pohledávkou ve výši 13.500,-Kč s příslušenstvím vykonatelnou podle rozsudku Okresního soudu v Táboře č.j. 23 C 287/2013-129 ze dne 2.12.2014.

Dlužnice ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedla, že její aktiva vysoce přesahují její závazky. Pohledávka navrhujícího věřitele neexistuje, dlužnice má vůči němu pohledávku z titulu nákladů na odstranění vad na stavbě, kterou navrhovatel prováděl na stavbě hotelu Libínské Sedlo, ve výši 3.291.739,-Kč. Tuto pohledávku započetla oproti svému závazku v celkové výši 1.156.443,-Kč dopisem o vzájemném zápočtu ze dne 28.7.2014 a nyní naopak eviduje pohledávku vůči navrhovateli, a to ve výši 2.135.296,-Kč. Uznala svůj závazek ve vztahu k věřiteli Františku Mimráčkovi ve výši 150.000,-Kč i vůči Generali Pojišťovně, a.s. ve výši 3.382,-Kč, neuznala pohledávku Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., s tím, že přešla v rámci vypořádání společného jmění manželů na bývalého manžela Petra Hrona. Dále uvedla, že pohledávka vůči Komerční bance, a.s. byla uhrazena, závazek vůči ČSOB, a.s. neuznala, neboť do vztahu k tomuto věřiteli se dostala tak, že poskytla nemovitost ve svém výlučném vlastnictví k dozajištění úvěru společnosti BETY-Co, s.r.o. Neuznala ani pohledávku JUDr. Pavla Jezla, o tuto pohledávku se vede neukončený soudní spor. Dlužnice předložila i dokončený znalecký posudek Ing. Pavla Kouby, kterým prokazuje oprávněnost své pohledávky za navrhovatelem, po doplnění splňuje znalecký posudek znalce Kouby č. 323/04-14 ze dne 12.1.2016 podmínky pro to, aby mohlo dojít k oprávněnému zápočtu a má za to, že zápočtem zanikla i pohledávka JUDr. Pavla Jezla, jemuž byla postoupena část pohledávky navrhovatele. Další věřitele Město Prachatice, Generali Pojišťovnu a Mehler Texnologies s.r.o. požádala o splátkové kalendáře. Rovně tvrdila, že je připravena rezervační smlouva na nemovitosti s částkou, která by pokryla pohledávky všech věřitelů. Pokud jde o pohledávku dalšího věřitele (kterým argumentoval navrhovatel) společnosti Sima-SPOL, s.r.o. zde nebyla provedena úhrada, protože tento věřitel nedodal dodací listy ke svým dodávkám tak, aby se prokázalo, že jeho pohledávka je oprávněná.

Dlužnice kromě pohledávky, kterou eviduje za navrhovatelem ve výši 2.135.296,-Kč, je i výlučnou vlastnicí nemovitostí v k.ú. Libínské Sedlo, obec Prachatice, zapsaných na LV č. 2586 Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Prachatice, jichž si cení na 25.000.000,-Kč, vybavení dosahuje částky 5.000.000,-Kč. Její majetek je tak vyšší než její závazky.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že navrhovatel existenci splatné a vykonatelné pohledávky za dlužnicí doložil rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. 24 C 109/2011-154 ze dne 6.2.2013. Doložením splatné pohledávky tak věřitel prokázal ve smyslu § 97 odst. 5 insolvenčního zákona oprávnění podat insolvenční návrh. Dlužnicí předložená listina-oznámení o zápočtu, výzva k plnění ze dne 28.7.2014 (k poštovní přepravě odevzdaná 5.8.2014) není způsobilá osvědčit zánik pohledávky věřitele. Předmětné oznámení o zápočtu postrádá přesnou identifikaci tvrzené pohledávky dlužnice a v tomto směru je její právní jednání zcela neurčité, to vše za situace, že odkazuje na znalecký posudek, který se stal způsobilým znaleckým posudkem až následně po jeho dopracování v lednu 2016. Požadavek na přesnou identifikaci započítávané pohledávky je podle soudu prvního stupně zcela bezvýjimečný, bez ní nelze vymezit přesné účinky, které kompenzační

úkon měl vyvolat (jinak řečeno v jaké části měla pohledávka dlužnice zaniknout). Zásadní vadou předmětného právního jednání je rovněž absence splatnosti tvrzené pohledávky dlužnice (není tvrzena ani se z ničeho nepodává), pohledávka tak není vymahatelná a dlužnice jí ani nevymáhá. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že pohledávka navrhovatele je pohledávkou způsobilou osvědčit dlužníkův úpadek, a to i přes avizované zmenšení o částku postoupenou na Mgr. Jezla, jehož započtení (učiněné až po tvrzeném zániku dluhu dne 15.4.2015) dlužnice akceptuje.

Z tvrzení dlužnice dále vyplývá, že má závazek vůči společnosti Sima-SPOL, s.r.o., ve výši 120.000,-Kč, když sama uvedla, že tento závazek nesplnila, když tak měla učinit do 31.12.2014. Dále uznala, že vůči ní mají pohledávky František Mimráček a Generali Pojišťovna, a.s.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně v souladu s ust. § 136 insolvenčního zákona dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů a své závazky není schopna plnit pro nedostatek finančních prostředků. Neschopnost plnění peněžitých závazku je dána skutečností, že dlužnice je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Protože dlužnice přes výzvu soudu povinnost nepředložila seznamy uvedené v ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona má soud za to, že není schopna plnit své peněžité závazky.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentovala zejména tím, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatel má vůči ní splatnou pohledávku.

Dlužnice se naopak domnívá, že její oznámení o zápočtu splňuje všechny zákonné podmínky určitosti a je bezvadné. Identifikace pohledávky, kterou dlužník započítával vůči pohledávce věřitele, byla v oznámení o zápočtu ze dne 28.7.2014 provedena dostatečně, když zde byl uveden důvod vzniku dané pohledávky, a to nutnost opravy vad díla, vytýkaných věřiteli třetí osobou z důvodu nečinnosti věřitele a hodnota pohledávky zde byla určena odkazem na znalecký posudek č. 323-04/14 vypracovaný soudním znalcem Ing. Pavlem Koubou dne 24.7.2014, který zde provedl celkové ocenění vynaložených nákladů nutných k odstranění vad díla, jejichž opravu věřitel neprovedl. Ve výše uvedeném oznámení byla dále dostatečně identifikována pohledávka věřitele za dlužníkem a dále zápočet, který provedla na pohledávku věřitele. Oznámení o zápočtu je tedy jednáním dostatečně určitým a platným. Znalecký posudek byl zpracován osobou způsobilou a rovněž obsahoval všechny náležitosti pro znalecký posudek potřebné. Je proto patrné, že věřitel nemůže za dlužníkem evidovat splatnou pohledávku, protože ta na základě výše uvedeného jednostranného zápočtu učiněného ze strany dlužníka zanikla, a věřitel tak v rozporu s ust. § 105 insolvenčního zákona prokazatelně nedoložil existenci jím v insolvenčním návrhu popsané pohledávky, a proto ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 insolvenčního zákona věřitel nebyl osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Ostatně ohledně této pohledávky by bylo nutné provést rozsáhlé dokazování. Je pravdou, že dlužnice nedoložila seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, avšak již ve svých předchozích vyjádřeních popsala majetek, jehož hodnota dostatečně kryje hodnotu jejích dluhů, proto dlužnici přišlo nadbytečné uvádět další majetek, když ten k úhradě dluhů nebude potřebný.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., doplnil a zopakoval dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud jednal bez přítomnosti dlužnice. Jednání o odvolání dlužnice bylo nařízeno na den 8.9.2016, když předvolání bylo zástupkyni dlužnice doručeno již 28.6.2016. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 2.9.2016 zástupkyně dlužnice požádala o odročení jednání z důvodu špatného zdravotního stavu dlužnice. Odvolací soud zástupkyni dlužnice dne 5.9.2016 sdělil, že účast dlužnice na jednání před odvolacím soudem není nutná, protože je na základě plné moci zastoupena a z tohoto důvodu také byla k jednání předvolána zástupkyně a nikoliv dlužnice. Podáním ze dne 6.9.2016 dlužnice odvolacímu soudu sdělila, že dne 5.9.2016 vypověděla zástupkyni plnou moc a požádala opětovně o odročení jednání z důvodu špatného zdravotního stavu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud je v souladu s ust. § 92 insolvenčního zákona povinen projednat a rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí o úpadku s nejvyšším urychlením, nemohl této omluvě dlužnice vyhovět, proto jí již dne 6.9.2016 oznámil, že jednání nebude odročeno. K tomuto postupu odvolací soud vedl závěr, že chování dlužnice vykazuje znaky obstrukčního jednání, neboť dlužnice poté, co jí bylo oznámeno, že její účast na jednání před odvolacím soudem není nutná, když je zastoupena, vypověděla plnou moc zástupkyni a požadovala odročení jednání. Odvolací soud za tohoto stavu považuje za nutné připomenout, že v soudní praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3358/2007 ze dne 19.8.2008 uveřejněné pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, ročník 2009) byl přijat názor, dle něhož důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, posuzuje soud vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených.

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku. Skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V daném případě dospěl i odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti. Stejně jako soud prvního stupně vyšel přitom ze zjištění, že dlužnice je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátila právní domněnku, že není schopna plnit své peněžité závazky, když neprokázala, že má (a měla) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatel přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výší 1.178.120,42 Kč včetně příslušenství, když o povinnosti dlužnice uhradit navrhovateli uvedenou pohledávku ve výši 919.752 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % rozhodl Okresní soud v Táboře rozsudkem č.j. 24 C 109/2011-154 ze dne 6.2.2013, který nabyl právní moci 15.3.2013. Pokud se týká námitky dlužnice, že pohledávka insolvenčního navrhovatele sice vznikla, ale zanikla tím, že proti ní uplatnila k započtení vlastní pohledávku z titulu nákladů vzniklých v souvislosti s odstraněním vad na stavbě, kterou navrhovatel prováděl na stavbě hotelu Libínské Sedlo, ve výši 3.291.739,-Kč, bylo by nezbytné, aby dlužnice prokázala opodstatněnost této obrany, tedy doložila, že pohledávka, kterou započetla vůči vykonatelné pohledávce, vznikla ve výši přesahující pohledávku navrhovatele a byla platně započtena. Pouze předložený znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem Ing. Pavlem Koubou dne 24.7.2014, sám o sobě existenci pohledávky dlužnice za navrhovatelem neosvědčuje, to zejména její přesnou výši, tedy zda náklady na odstranění případných vad přesahují výši vykonatelné pohledávky. Za účelem prokázání existence pohledávky dlužnice za navrhovatelem by bylo nutné provádět dokazování o tom, zda pohledávky dlužnice skutečně existuje. Je tedy zřejmé, že dlužnice neprokázala, že její pohledávka v tvrzené výši existovala a jejím zápočtem zanikla pohledávka navrhovatele (v podrobnostech odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.6.2012, sp. zn. 29 NSČR 42/2011).

Je třeba ještě vysvětlit, že úpadek dlužnice byl v průběhu řízení osvědčen, a proto není otázka, zda pohledávka navrhovatele zanikla v důsledku zápočtu provedeného dlužnicí, podstatná, protože skutečnost, že navrhovatel nedoložil, že má proti dlužnici splatnou pohledávku, není důvodem pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení (§ 141 odst. 2 insolvenčního zákona).

Přihláškou doručenou soudu 15.1.2015 Město Prachatice přihlásilo vykonatelnou pohledávku v celkové výši 27.609,43 Kč, když o povinnosti dlužnice uhradit uvedenou pohledávku ve výši 15.493,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % rozhodl Okresní soud v Táboře rozsudkem 24 C 139/2013-68 ze dne 6.3.2014.

Přihláškou doručenou soudu 18.5.2015 společnost Mehler Texnologies, s.r.o. přihlásila vykonatelnou pohledávku v celkové výši 32.570,40 Kč, když o povinnosti dlužnice uhradit uvedenou pohledávku rozhodl Okresní soudu v Táboře rozsudkem č.j. 23 C 287/2013-129 ze dne 2.12.2014.

Přihláškou doručenou soudu 13.4.2016 Českomoravská záruční a rozvojová banky, a.s. přihlásila pohledávku v celkové výši 1.016.920,14 Kč, když o povinnosti dlužnice uhradit tuto pohledávku z titulu směnky ve výši 694.086,-Kč, směnečnou odměnu ve výši 2.313,62 a nákladech řízení ve výši 97.100,-Kč rozhodl směnečným platební rozkazem Krajský soud v Plzni č.j. 46 Cm 341/2011-24 ze dne 12.1.2012.

Přihláškou doručenou soudu 13.4.2016 František Mimráček přihlásil vykonatelnou pohledávku v celkové výši 227.731,76 Kč podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 2481/2012-17 ze dne 15.2.2013.

Přihláškou doručenou soudu 28.4.2016 Komerční banka, a.s. přihlásila vykonatelnou pohledávku v celkové výši 421.917,55 Kč, když o povinnosti dlužnice uhradit navrhovateli uvedenou pohledávku rozhodl Městský soud v Praze směnečnými platebními rozkazy č. 47 Cm 499/2011-6 ze dne 19.12.2011 a č.j. 24 Cm 495/2011-9 ze dne 15.12.2011.

Finanční úřad pro Jihočeský kraj přihlásil vykonatelnou pohledávku v celkové výši 114.548,-Kč.

Přihláškou doručenou soudu dne 20.5.2016 Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši 13.590.247,00 podle výměru č. 11/2013 ze dne 26.4.2013.

Ze seznamu přihlášených pohledávek insolvenčního správce ze dne 31.5.2015 (č.d. B-4) vyplývá, že byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 84.461.391,91 Kč, z toho vykonatelných ve výši 32.240.460,61 Kč. Podle ocenění majetku dlužnice zařazeného v soupisu majetkové podstaty ze dne 30.5.2016 činí hodnota jejího majetku 12.432.620,-Kč,

Z uvedených zjištění je zřejmé, že podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužnice v úpadku ve formě platební neschopnosti, protože po dobu delší tří měsíců je v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátila právní domněnku, že není schopna plnit své peněžité závazky, když neprokázala, že má (a měl) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků.

K námitce dlužnice, že s ohledem na rozsah jejího majetku by bylo možné jeho závazky uspokojit v exekuci, soud nepřihlédl, protože dlužnice, přes výzvu soudu prvního stupně učiněnou usnesením č.j. KSCB 25 INS 31435/2014-A-4 25.11.2014 doručenou dlužnici dne 9.12.2014, nepředložila soudu povinné seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona, a tedy nepředložila ani řádný seznam svého majetku. Již ze skutečnosti, že dlužnice nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou jí uložil soud prvního stupně, lze se domnívat, že je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužnice své tvrzení o rozsahu majetku nijak nedoložila, nelze předpokládat, že by věřitelé mohli své pohledávky vůči ní vzhledem k jejím majetkovým poměrům bez obtíží vymoci výkonem rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že v průběhu odvolacího řízení nebyla domněnka platební neschopnosti dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vyvrácena.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice proti bodu I. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 8. září 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost: J.Vlasáková