1 VSPH 882/2013-B-35
MSPH 79 INS 22857/2011 1 VSPH 882/2013-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Hana Martinková, nar. 2. února 1977, bytem Praha 1, Štěpánská 1677/20, o odvolání insolvenčního správce Michala Šimků, sídlem Praha 1, Šítkova 233/1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 22857/2011-B-30 ze dne 14. května 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 22857/2011-B-30 ze dne 14. května 2013 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil konkurs na majetek dlužnice z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužnice zcela nepostačující, v bodě II. výroku schválil vyúčtování hotových výdajů správce ve výši 1.049,-Kč a určil mu odměnu ve výši 5.000,-Kč plus DPH, v bodě III. výroku určil, aby po právní moci usnesení byla odměna správce ve výši 6.050,-Kč (včetně DPH) a náhrada jeho hotových výdajů ve výši 1.049,-Kč, tj. celkem 7.099,-Kč, uspokojena ze zálohy složené dlužnicí na náklady insolvenčního řízení, a v bodě IV. výroku rozhodl, že se dlužnici po právní moci usnesení vrací nespotřebovaná část složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.901,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 16.3.2012 (B-7) soud neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs. Podáním ze dne 19.4.2013 navrhl správce zrušení konkursu, protože nebyl dohledán žádný zpeněžitelný majetek, hotové výdaje správce vyčíslil na 1.049,-Kč. Správce provedl šetření ohledně existence nemovitého majetku, motorových vozidel, cenných papírů a účtů, nákladní automobil a přívěs nebyl v držení dlužnice a nebyl ani v součinnosti s Policií ČR dohledán. Protože nedošlo ke zpeněžení majetku, soud postupoval podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a s ohledem na délku řízení a jeho náročnost určil odměnu správci ve výši 5.000,-Kč, která bude hrazena ze složené zálohy.

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal do bodu II. výroku. Namítal, že přezkoumal pohledávky tří věřitelů, uskutečnil osobní schůzku s dlužnicí, žádal o součinnost správní orgány, se kterými komunikoval (Český úřad zeměměřičský a katastrální, Centrální depozitář cenných papírů, Magistrát hl. města Prahy, Policie ČR). Správce odkázal na usnesení č.j. MSPH 88 INS 21172/2012-B-16 ze dne 2.5.2013, ve kterém rovněž nedošlo ke zpeněžení majetku a soud určil odměnu správce podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši 50.000,-Kč. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal mu odměnu v plné výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce blíže stanoví prováděcí předpis-vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 cit. vyhlášky odměna insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Podle odstavce 2 a 3 téhož ustanovení odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku. V odstavci čtvrtém se pak vymezuje, co se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Ustanovení § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. Konečně, § 5 vyhlášky stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Odměna insolvenčního správce, jestliže způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je tedy založena na předpokladu, že podílem na výtěžku zpeněžení, tedy postupem podle § 1 cit. vyhlášky, je odměna vypočtena za předpokladu, že tu je nějaký výtěžek zpeněžení (tedy že správce majetkovou podstatu dlužníka skutečně zpeněžoval) připadající na zajištěného věřitele anebo určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Zásadně se tedy uplatní úprava minimální výše odměny, stanovené v odstavci 5 § 1 cit. vyhlášky. Jinak řečeno, minimální odměna ve výši 45.000,-Kč náleží insolvenčnímu správci, pokud odměna vypočtená z výtěžku zpeněžení by nedosahovala této částky.

Naproti tomu na situaci, která je příznačná pro dané insolvenční řízení, totiž že majetková podstata se vůbec nezpeněžovala a není tu výtěžek, který by bylo možno rozdělit mezi jednotlivé věřitele, pamatuje ustanovení § 5 cit. vyhlášky.

Otázku odměny insolvenčního správce v případě, že v konkursu nedojde ke zpeněžení majetkové podstaty, komplexně řešil i Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30.9.2010, č.j. 29 NSČR 31/2010-B-34, MSPH 59 INS 3/2010, kde vyjádřil názor, na němž ve své podstatě stojí i napadené usnesení, že v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky a je namístě postupovat podle § 5 vyhlášky.

Insolvenční správce v dané věci žádný majetek dlužnice nenašel a nezpeněžil, jeho činnost spočívala v tom, že přezkoumal 3 pohledávky přihlášené věřiteli, zpracoval stručnou zprávu o hospodářské situaci dlužnice, dále činil úkony ke zjištění majetku dlužnice (žádný nezjistil), činil s dlužnicí jednání dne 24.10.2012 a účastnil se přezkumného jednání. Se zřetelem k tomu odvolací soud dospěl k závěru, že odměna určená správci insolvenčním soudem podle § 5 vyhlášky je přiměřená délce doby, rozsahu a náročnosti činnosti vykonávané správcem.

Nepřípadný je odkaz správce na odměnu přiznanou insolvenčnímu správci v řízení vedeném pod sp.zn. MSPH 88 INS 21172/2012, neboť v oné věci šlo o svou povahou složitější insolvenční řízení dlužníka-právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, kde správce (mimo jiné) přezkoumal deset pohledávek a zhotovil dvě rozsáhlejší zprávy o činnosti.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání insolvenčního správce důvodným, když činnost správce nebyla nijak náročná, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. června 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová