1 VSPH 872/2014-A-31
KSPL 20 INS 31228/2013 1 VSPH 872/2014-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, ve věci dlužníka Arnošta Gindry, bytem Debrník 5, Železná Ruda, zast. advokátkou JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, Ph.D., LL.A., sídlem Pražská 45, Plzeň, zahájené na návrh Komerční banky, a.s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33 čp. 969, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Petrem Balcarem, sídlem Revoluční 15, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 31228/2013-A-17 ze dne 21. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 31228/2013-A-17 ze dne 21. března 2014 se v bodech III. a IV. p o t v r z u j e , odvolání proti bodu V. výroku se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 31228/2013-A-17 ze dne 21.3.2014 zjistil pod bodem I. výroku úpadek Arnošta Gindry (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Zapletala (bod II. výroku), odmítl návrh na povolení oddlužení (bod III. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (bod IV. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku). Do zbývajících bodů VI.-XIII. vtělil zákonem předepsané výroky.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh Komerční banky, a.s. (dále jen navrhovatel) bylo vyhláškou ze dne 6.11.2013 oznámeno zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční návrh byl dne 3.12.2013 spolu s usnesením č.j. KSPL 20 INS 31228/2013-A-8 ze dne 26.11.2013, doručen dlužníkovi. Tímto usnesením soud uložil dlužníkovi, aby se k návrhu písemně vyjádřil a ve stanovené lhůtě předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Součástí usnesení bylo rovněž poučení o tom, že dlužník může podat návrh na povolení oddlužení, jestliže má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. insolvenčního zákona, nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele s tím, že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně insolvenční soud odmítne. Dne 3.2.2014 dlužník podal návrh na povolení oddlužení, uvedl, že má více než dva věřitele, pohledávky po splatnosti více než třicet dnů, resp. více než 3 měsíce a není schopen pro svou finanční situaci objektivně tyto pohledávky věřitelů uspokojit, označil své věřitele, nezajištěné pohledávky vyčíslil v rozsahu cca 400.000,-Kč a zajištěné na 7.794.382,-Kč. Dále uvedl, že dříve podnikal, ale podnikání byl nucen před více než třemi lety pozastavit. Jako svůj majetek označil jednu polovinu domu s pozemky v k.ú. Debrník.

Na základě shodných tvrzení navrhujícího věřitele a dlužníka, předložených návrhů a připojených listin soud zjistil, že se dlužník nepochybně nachází v úpadku, neboť má více věřitelů, jejichž pohledávky není schopen po dobu delší tří měsíců uspokojit. Osvědčena byla pohledávka navrhujícího věřitele, který podal též přihlášku, čímž byla doložena jeho aktivní legitimace ve smyslu § 105 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že návrh dlužníka na povolení oddlužení byl podán opožděně, soud uvedený návrh v souladu s ustanovením § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítl. O řešení úpadku dlužníka rozhodl v souladu ust. § 396 insolvenčního zákona, tak že na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení, a to pouze proti bodům III., IV. a V. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby usnesení v napadených bodech výroku bylo změněno tak, že mu bude povoleno jeho oddlužení. V odvolání nepopřel, že se dostal do úpadku, a to zejména v důsledku nezdařeného podnikání. Po delší době se mu podařilo zajistit si zaměstnání, proto požádal o povolení oddlužení. Chce se tímto způsobem v rámci svých možností vyrovnat se svými věřiteli. Dlužník si je vědom, že tuto žádost podal po uplynutí lhůty, důvodem tohoto zmeškání byl jeho úraz. Soud v tomto případě může podpůrně použít ust. § 58 odst. 1 o.s.ř. a prominout dlužníkovi zmeškání lhůty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 a § 390 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, a podá-li insolvenční návrh jiná osoba než dlužník, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud podle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční návrh byl spolu s usnesením č.j. KSPL 20 INS 31228/2013-A-8 ze dne 26.11.2013 doručen dlužníkovi v úterý 3.12.2013. Součástí tohoto usnesení bylo rovněž poučení o tom, že dlužník může podat do třiceti dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z uvedených zjištění vyplývá, že dlužník insolvenční návrh obdržel a byl řádně poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že návrh na povolení oddlužení podal až dne 3.2.2014, když poslední den, kdy ho mohl podat, bylo pondělí 2.1.2014, soud prvního stupně postupoval správně, když ho jako opožděný odmítl. Pokud se týká námitky dlužníka, že s ohledem na zdravotní stav nebyl schopen podat návrh na oddlužení, odvolací soud konstatuje, že dlužník pouze předložil potvrzení, jímž dokládal, že dne 6.12 a 17.12.2013 navštívil lékaře (č.l. 17 insolvenčního spisu). Z uvedených potvrzení nelze dovodit, že by měl takové zdravotní potíže, které by mu bránily včas podat návrh na povolení oddlužení. V této souvislosti navíc nelze než připomenout, že podle ust. § 83 insolvenčního zákona není prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné, i kdyby tedy dlužník skutečně nepodal návrh na povolení oddlužení z důvodů uváděných v odvolání, nic to nemění na tom, že lhůtu k podání tohoto návrhu zmeškal a že soud nemůže zmeškání lhůty prominout.

Odvolací soud je dále se soudem prvního stupně zajedno v tom, že u dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, neboť dlužník již není podnikatelem, takže povolení reorganizace je u něj ze zákona vyloučeno a možnosti podat ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nevyužil, ač o něm byl řádně poučen. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, pokud rozhodl, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodům III. a IV. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil. Současně odvolací soud rozhodl dle § 218 písm. c) o.s.ř. o odmítnutí odvolání dlužníka proti bodu V. výroku napadeného usnesení, neboť proti němu není podle § 91 insolvenčního zákona odvolání přípustné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková