1 VSPH 869/2014-B-38
KSPL 20 INS 9043/2011 1 VSPH 869/2014-B-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka Marka Varchola, bytem Písečná 5071, Chomutov, o odvolání Společenství Sídliště 638-640 Rotava, IČO 70976325, sídlem Sídliště 638, Rotava, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 9043/2011-B-24 ze dne 2.ledna 2014

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 9043/2011-B-24 ze dne 2.1.2014 zamítl návrh, jímž Společenství Sídliště 638-640 Rotava (dále odvolatel) domáhalo zrušení schváleného oddlužení Marka Varchola (dále dlužník).

V odůvodnění soud uvedl, že odvolatel, který do insolvenčního řízení ve věci dlužníka nepřihlásil žádnou pohledávku, požadoval, aby bylo zrušeno schválené oddlužení dlužníka, z důvodu, že mu dlužník neoznámil vstup do insolvence a v seznamu závazků neuvedl svůj závazek vůči němu. Po schválení oddlužení neplatí řádně náklady spojené se spoluvlastnictvím bytové jednotky č.639/11 v Rotavě a vznikl mu tak další závazek ve výši 16.600,-Kč.

Soud zjistil, že dlužník v době, kdy byl insolvenční návrh podán, v předmětném bytě nebydlel, ten užívala jeho bývalá manželka, která mu odmítala vydat podklady pro výpočet výše dluhu. Dlužník s manželkou již od října 2010 nežije. Dlužník neměl v úmyslu závazek neuhradit, ale neměl přehled o jeho výši. Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. 1277 pro k.ú. a obec Rotava je bytová jednotka č. 639/11 stále ve společném vlastnictví dlužníka a jeho manželky a podle vyjádření insolvenčního správce bude byt zpeněžen ve veřejné dražbě. Dlužníkovi byl svěřen do výchovy nezletilý syn Marek, matka neplatí výživné, a přesto dlužník, ve snaze plnit podmínky oddlužení, zasílá na účet podstaty nepravidelné příspěvky i z nezabavitelné části mzdy. Správce nedoporučil, aby oddlužení bylo zrušeno, neboť má za to, že dluh vůči navrhovateli, pokud vznikl po rozhodnutí o úpadku, bude alespoň částečně uhrazen z kupní ceny bytu jako pohledávka za podstatou, resp. jako náklad spojený s udržováním a správou předmětu zajištění ve smyslu § 298 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyl prokázán nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na oddlužení a nejedná se ani o podstatné porušení podmínek oddlužení v průběhu plnění splátkového kalendáře. Neuvedení závazku dlužníka vůči některému z jeho věřitelů v návrhu na oddlužení samo o sobě takového věřitele nepoškozuje, ani neznevýhodňuje vůči ostatním, neboť jediným relevantním zdrojem informace o vstupu dlužníka do insolvence a o lhůtě k podávání přihlášek je insolvenční rejstřík. Z toho pak plyne, že takové opomenutí nelze posuzovat jako nepoctivý záměr dlužníkův, přičemž pojem nepoctivý záměr lze vztahovat pouze k jednání záměrnému, tedy úmyslnému a v projednávané věci nebylo úmyslné zatajení závazku vůči navrhovateli prokázáno.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že dlužník v insolvenčním návrhu úmyslně neuvedl dlužnou částku vůči němu, přestože veškerá komunikace ohledně tohoto závazku byla řešena pouze s ním a nikoliv s jeho manželkou. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 26.5.2011 a dne 4.8.2011 dlužník uznal dluh vůči navrhovateli. O zahájení insolvenčního řízení se navrhovatel dozvěděl až poté, když Okresní soud v Sokolově v průběhu řízení o jeho žalobě, kterou se domáhal uhrazení dluhu vůči dlužníkovi, sdělil, že řízení bude přerušeno s ohledem na zahájení insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je odvolání proti napadenému usnesení přípustné a zda je odvolatel byl oprávněn podat.

Podle ust. § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ust. § 14 insolvenčního zákona účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Z dikce ust. § 418 odst. 1 písm. c) a odst. 3 insolvenčního zákona vyplývá, že jedním z důvodů zrušení schváleného oddlužení je skutečnost, že v důsledku zaviněného jednání dlužníka vznikl dlužníkovi po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle čtvrtého odstavce, rozhodnutí podle odstavce prvého a třetího může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl, rozhodnutí podle odstavce prvého písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání v souladu s pátým odstavcem pouze osoby uvedené ve čtvrtém odstavci.

Odvolací soud ze spisu ověřil, že odvolatel nepřihlásil do insolvenčního řízení dlužníka žádnou pohledávku a nestal se tak v souladu s ust. § 14 insolvenčního zákona účastníkem insolvenčního řízení.

Z výše uvedených ustanovení logicky plyne, že o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud rozhodnout jak na návrh, např. insolvenčního správce, věřitelského výboru či některého z insolvenčních věřitelů, tedy věřitelů, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku, případně může insolvenční soud rozhodnout i bez návrhu. Z postupu soudu prvního stupně je zřejmé, že soud návrh odvolatele, který není účastníkem insolvenčního řízení, považoval za podnět, na základě něhož se bylo možné domnívat, že dlužník zavinil vznik peněžité pohledávky, a proto existují důvody pro zrušení schváleného oddlužení ve smyslu ust. § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Soud prvního stupně tak rozhodoval o zrušení schváleného oddlužení dlužníka z vlastní iniciativy, tedy bez návrhu, a dospěl k závěru, že neexistují důvody pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka.

Proti tomu usnesení jsou oprávnění podat odvolání v souladu s ust. § 418 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona pouze dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitel (tedy věřitel ve smyslu ust. § 14 insolvenčního zákona), který zrušení oddlužení navrhl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení odvolání podal odvolatel-Společenství Sídliště 638-640 Rotava, tedy osoba, jež není ve smyslu ust. § 14 insolvenčního zákona účastníkem insolvenčního řízení, odvolací soud postupoval podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. za použití ust. § 7 insolvenčního zákona a odvolání jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že ohledně tvrzeného dlužníkova závazku nebylo soudem pravomocně rozhodnuto, a tedy nebyl k jeho vymožení nařízen výkon rozhodnutí. Proto uvedené jednání dlužníka nelze zatím bez dalšího považovat za nepoctivý záměr, který by mohl být důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že dlužník je v souladu s ust. § 229 insolvenčního zákona osobou s dispozičním oprávněním, odvolatel oprávněně uplatnil svůj nárok žalobou a neexistuje žádný důvod, aby řízení o této žalobě (o nároku vzniklém po schválení oddlužení) bylo z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení přerušeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová