1 VSPH 863/2013-A-56
KSPH 42 INS 21769/2012 1 VSPH 863/2013-A-56 1 VSPH 989/2013-A-56

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , IČO 71018999, bytem Kamenice -Sulice, Želivec 233, a místem podnikání Hořovice, Kosmonautů 680/1, zast. Tomášem Máchou, advokátem, sídlem Praha 2, Blanická 25, zahájené na návrh Československé obchodní banky, a.s., IČO 00001350, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č.j. KSPH 42 INS 21769/2012-A-29,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č.j. KSPH 42 INS 21769/2012-A-29, se v bodech I., II., III. výroku potvrzuje.

II. Soudkyně JUDr. Jitka Bartáková není vyloučena z projednávání a rozhodování insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 42 INS 21769/2012.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek Michala anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Jana Zachariáše (bod III. výroku; dále též správce), určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku) a stanovil, že účinky usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení. Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka, a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci, věřitelům a dlužníkovi ve výroku uvedené povinnosti, vyměřil soudní poplatek navrhovateli a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku, na úřední desce, event. v Obchodním věstníku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 5.9.2012 doručen insolvenční návrh Československé obchodní banky, a.s. (dále jen navrhovatel), jímž se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním tři pohledávky v celkové výši cca 12 miliónů Kč sestávající ze směnečné pohledávky ve výši 5.375.716,52 Kč (pohledávka a), z úvěrové pohledávky ve výši 1.420.442,67 Kč (pohledávka b) a z další úvěrové pohledávky ve výši 6.011.634,50 Kč (pohledávka c) splatné v letech 2010 až 2011, jež dlužník neuhradil, a že dalšími věřiteli dlužníka jsou Komerční banka, a.s. se splatnou pohledávkou ve výši 899 271,90 Kč, Markéta Jelínková se splatnou pohledávkou 1 VSPH 989/2013 ve výši 2.000.000 Kč a American Express Services Europe Limited se splatnou pohledávkou ve výši 962.953,55 Kč, z jejichž existence usuzoval na úpadek dlužníka.

Dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil. Rozporoval navrhovatelovu pohledávku a) tvrzením, že směnečný platební rozkaz není v právní moci, ohledně jeho pohledávek b), c) si nebyl jistý jejich správnou výší a popíral pohledávku Markéty Jelínkové.

Ze sdělení Markéty Jelínkové soud I. stupně zjistil, že tato věřitelka eviduje za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 2.000.000 Kč ze smlouvy o půjčce. Ze sdělení Komerční banky, a.s. zjistil, že tato věřitelka má vůči dlužníku pohledávku ze směnky ve výši 899.271,90 Kč splatnou dne 7.1.2011. Z došlých přihlášek zjistil splatné závazky dlužníka, a to vůči navrhovateli v celkové výši 12.807.793,69 Kč a vůči American Express Services Europe Limited v celkové výši 1.248.698,59 Kč vzniklé z důvodu dlužné částky na firemní kartě, přičemž tyto závazky jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Nadto dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). K tomu soud I. stupně dodal, že v katastru nemovitostí jsou na listu vlastnictví dlužníka zapsány exekuční příkazy 4 exekutorských úřadů. Soud I. stupně tak shrnul, že dlužník nezpochybňoval navrhovatelovy pohledávky b), c) a pohledávky Komerční banky, a.s. a American Express Services Europe Limited.

Na základě shora uvedených zjištění, jež dlužník ničím nevyvrátil, dospěl soud I. stupně k závěru, že úpadek dlužníka je osvědčený podle § 3 odst. 1 IZ z důvodu jeho platební neschopnosti a též podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužník nepředložil seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a po provedeném jednání dne 26.3.2013 (A-25) zjistil úpadek dlužníka a současně rozhodl o způsobu jeho řešení konkursem podle § 148 odst. 1 IZ, když jiné způsoby (oddlužení nebo reorganizace) možné nebyly.

Podáním ze dne 28.3.2013 (A-27) vznesl dlužník námitku podjatosti soudkyně s tvrzením, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k její osobě, neboť o tomto svém právu nebyl poučen. Uváděl, že v protokolu o jednání jsou uvedeny věci, které se nezakládají na pravdě, a že na jednání nebylo vyhlášeno usnesení o tom, že z technických důvodů nebude pořizován zvukový či zvukově-obrazový záznam. Tvrdil, že se zřejmě asistentka soudkyně domlouvala se zástupcem navrhovatele a oba si pak vzájemně dávali najevo svoji náklonnost a že si soudkyně myslela, že zástupce navrhovatele je insolvenční správce. Z toho dovozoval, že soud nepostupoval standardně a nestranně. V podání ze dne 24.5.2013 (B-5) dlužník doplnil, že při jednání nebylo vyhlášeno jakékoliv usnesení, že v jednací síni nebyly jmenovky se jmény soudkyně, asistentky a zapisovatele, že se ho soudkyně nikdy nezeptala na to, zda uplatňuje námitku k protokolaci, a že použila formulář protokolu o jednání tak, aby si ho později doplnila, a že ani zástupce navrhovatele nepotvrdil, že by jednání probíhalo tak, jak bylo zachyceno v protokolu.

Jen proti bodům I., II., III. výroku usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-31 + doplnění na A-35) a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh a prohlášení konkursu zamítne. Ohledně navrhovatelovy pohledávky a) namítal, že podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8.1.2013, č.j. 49 Cm 57/2010-83, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, neboť napadal znalecký posudek, z něhož nalézací soud vycházel, a v rámci odvolání žádal o revizi vypracování znaleckého posudku . K úvěrovým 1 VSPH 989/2013 pohledávkám b), c) navrhovatele namítal, že řádně plnil svoji splátkovou povinnost, že podal trestní oznámení na neznámého pachatele, neboť měl podezření na to, že vůči jeho osobě nepostupoval při uzavírání úvěru řádně pracovník ČSOB, a.s. , a že nakonec sám byl obviněn z úvěrového podvodu a byl za to nepravomocně odsouzen, proti čemuž se odvolal. Tvrdil, že ze strany navrhovatele šlo o účelové jednání, aby mohly být zesplatněny jeho úvěry a mohl být podán insolvenční návrh. K existenci dalších věřitelů (Markéty Jelínkové, Komerční banky, a.s. a American Express Services Europe Limited) uvedl, že se jedná o věci, které nejsou dosud uzavřeny či pravomocně rozhodnuty . Popíral, že by uznal navrhovatelovy pohledávky b), c) a že by se ve věci nevyjádřil, a vysvětloval, že žádal o prodloužení lhůty pro předložení seznamů, avšak soud se k jeho žádosti vůbec nevyjádřil. Uvedl, že dne 28.3.2013 podal námitku protokolace a námitku podjatosti soudkyně a její asistentky a že ke zveřejnění těchto námitek došlo až dne 2.4.2013, když vyjádření navrhovatele k těmto námitkám bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno hned následujícího dne po doručení (24.4.2013). Soudu I. stupně vytýkal, že z jednání konaného dne 26.3.2013 nepořizoval zvukový či obrazovo-zvukový záznam, na což nebyl upozorněn, že takovou praxí byl zaskočen jeho zástupce, a proto si nepořídil vlastní zvukový záznam, v důsledku čehož byl protokol o jednání vyplněn tak, aby odpovídal protokolu podle o.s.ř. , a že jeho námitky k protokolaci odmítl soud usnesením ze dne 7.5.2013. Vyjádřil názor, že soudkyně JUDr. Jitka Bartáková hrubě porušila soudcovskou etiku, když se na závěr protokolace nedotázala jeho zástupce na příp. námitky. Upozorňoval na to, že na jednání byly vyhlášeny jen tři body výroku usnesení a že bod III. výroku se týkal toho, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, avšak v písemném vyhotovení je pod bodem III. výroku uvedeno ustanovení správce a nepatrný konkurs je uveden až pod bodem IV. výroku. Vyjádřil názor, že celé jednání soudu I. stupně bylo zmatečné a že navrhovatel nebyl na jednání duchem vůbec přítomen. K osobě správce uváděl, že mu není známo, z jakého důvodu byl vybrán právě Mgr. Jan Zachariáš, z jaké oblasti vlastní titul Mgr. a jaké má předpoklady k tomu, aby se mohl insolvenčním správcem s požadovanou odborností a znalostí vůbec stát . Proto tvrdil, že jmenovaný nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce správce.

Navrhovatel ve vyjádření k námitkám dlužníka (A-30) uvedl, že jsou nepravdivé a nesmyslné, neboť na jednání nevznesl dlužník ani jeho zástupce jakékoliv námitky, že se s asistentkou soudce a soudkyní potkal poprvé až v soudní síni a na ničem se s nimi nedomlouval ani mu nebyla z jejich strany naznačována jakákoliv náklonnost či to, jak bude rozhodnuto. Námitky dlužníka považoval za další účelový pokus, jak prodlužovat a komplikovat celé řízení.

Ve vyjádření k odvolání (A-46) navrhovatel vyvracel jeho vývody a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Odvolání považoval za nedůvodné, poukazoval na množství přihlášených pohledávek, vůči nimž dlužník ničeho nenamítal, popíral tvrzení dlužníka ohledně údajně nesprávné protokolace při jednání a poukazoval na to, že v insolvenčním rejstříku jsou veškeré písemnosti pravidelně a průběžně publikovány.

Soudkyně ve vyjádření k námitkám dlužníka (B-6) uvedla, že se necítí být podjatá k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, které neznala a viděla je poprvé až na jednání, že k projednávané věci nemá žádný vztah a že totéž platí i o její asistentce Mgr. Markétě Novákové. Dodala, že dlužník byl poučen o možnosti namítat podjatost již v usnesení založeném na A-11, jež mu bylo doručeno dne 18.10.2012. 1 VSPH 989/2013

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech I., II., III. výroku i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

1) K napadenému usnesení:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti a též z toho, že dlužník nepředložil seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit.

Pokud jde o úpadek dlužníka, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně rovněž za osvědčený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z důvodu jeho platební neschopnosti, tedy již jen z toho, že navrhovatel předloženými listinami (A-4, P1-1) doložil všechny své pohledávky 1 VSPH 989/2013 za dlužníkem tvrzené v insolvenčním návrhu v celkové výši 12.807.793,69 Kč (resp. v celkové výši 40.588.271 Kč uplatněnými v doplnění přihlášky P1-2), jež dlužník ničím nevyvrátil (srov. jeho obranu na A-15, A-25, A-35), přičemž pohledávku b) navrhovatele ve výši 1.420.442,67 Kč splatnou ode dne 1.2.2011 plynoucí z úvěrové smlouvy ze dne 2.11.2007 dlužník výslovně uznal na jednání konaném dne 26.3.2013 (A-25), a z existence minimálně dalších tří věřitelů, a to Ing. Markéty Jelínkové s pohledávkou ve výši 2.200.000 Kč s přísl. ze smlouvy o půjčce splatnou dne 29.1.2012 (A-17, P3-1; doloženo smlouvou o půjčce ze dne 28.7.2011 a exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti ze dne 28.7.2011, č. 0136/ EZ 5/2011), Komerční banky, a.s. s pohledávkou z krycí směnky ve výši 1.023.929,87 Kč splatnou dne 8.1.2011 (A-18, P12-1; doloženo směnkou ze dne 23.7.2009 a vyčíslením pohledávky) a American Express Services Europe Limited s třemi pohledávkami v celkové výši 1.316.476,59 Kč splatnými od 28.10.2010 vzniklým z důvodu čerpání firemní kreditní karty (P2-1; vše doloženo žádostí o vydání karty, výpisy z transakcí, rozhodčím nálezem ze dne 24.10.2011, zn. Rsp: 2517/10, usnesením o nařízení exekuce, exekučními příkazy aj.), vůči nimž dlužník ničeho podstatného nenamítal, přičemž všechny tyto závazky dlužník není schopen plnit (od r. 2010). Dle názoru odvolacího soudu lze u dlužníka usuzovat na jeho platební neschopnost též ze všech důvodů (vyvratitelných domněnek) uvedených v § 3 odst. 2 IZ, když na základě zjištění učiněných soudem I. stupně je zjevné, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí (viz vykonatelné pohledávky přihlášených věřitelů, ohledně nichž jsou již vedeny neskončené exekuce) a že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud usnesením ze dne 11.10.2012 (A-11), jež bylo dlužníkovi doručeno dne 18.10.2012 vložením do jeho domovní schránky. V podrobnostech lze proto dlužníka pro stručnost odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Třeba zdůraznit, že byl-li osvědčen úpadek dlužníka (v dané věci se tak stalo existencí značného počtu známých a posléze též přihlášených věřitelů, výší jejich pohledávek, jakož i naplněním všech vyvratitelných domněnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužníka), nebylo by lze napadený výrok o zjištění úpadku zrušit nebo změnit jen proto, že by obrana dlužníka zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatele byla jinak úspěšná, tedy že by dlužník prokázal, že navrhovatel vůči němu nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud proto neshledal důvodnou obranu dlužníka jen verbálně brojící proti pohledávkám navrhovatele (tj. především jeho nedoložená tvrzení, že podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8.1.2013, č.j. 49 Cm 57/2010-83, že napadal znalecký posudek, že řádně plnil své úvěrové závazky, že podal trestní oznámení na neznámého pachatele, že byl prozatím nepravomocně odsouzen pro úvěrový podvod nebo že by navrhovatel jednal účelově), jež byly naopak doloženy listinami připojenými u insolvenčního návrhu, resp. u přihlášky (šlo zejména o smlouvu o úvěru ze dne 6.10.2008, č. 3030/08/5220, o dohodu o vyplňovacím právu směnečném ze dne 6.10.2008 a ze dne 24.4.2008, o směnky vlastní č. 583/5220/08 a č. 8/5220/0973, o směnečné platební rozkazy ze dne 11.3.2010, č.j. 49 Cm 57/2010-7 a ze dne 29.9.2011, č.j. 47 Cm 368/2011-7, o rozsudky ze dne 8.1.2013, č.j. 49 Cm 57/2010-83 a ze dne 27.2.2013, č.j. 47 Cm 368/2011-59, o další smlouvy o úvěru č. 3853/07/5220, č. 2925/07/5220, č. 1338/09/5220, 1 VSPH 989/2013

č. 8/01982/5220, č. 001116290R a č. 002223502R, o oznámení o využití oprávnění banky ze dne 21.1.2011, o smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22.8.2007 a ze dne 23.7.2009, o smlouvu o účtu č. 197227267/0300, o oznámení o zesplatnění ze dne 6.9.2012, o výpočty příslušenství aj.).

Dle názoru odvolacího soudu neobstojí ani názor dlužníka, že u jeho dalších soudem I. stupně zjištěných věřitelů Markéty Jelínkové, Komerční banky, a.s. a American Express Services Europe Limited jde o věci, které nejsou dosud uzavřeny či pravomocně rozhodnuty , neboť pro osvědčení existence jejich splatných pohledávek není nezbytné, aby je dlužník v insolvenčním řízení uznal nebo aby šlo o pohledávky judikované. Ostatně věřitelé Ing. Markéta Jelínková a American Express Services Europe Limited navíc osvědčili, že jejich pohledávky jsou též vykonatelné (viz předložený exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 28.7.2011, č. 0136/ EZ 5/2011 a rozhodčí nález ze dne 24.10.2011, zn. Rsp: 2517/10).

Dlužník měl dle přesvědčení odvolacího soudu dostatek času na to, aby se k insolvenčnímu návrhu řádně vyjádřil a aby soudu I. stupně předložil povinné seznamy s náležitostmi podle § 104 IZ, jak mu bylo uloženo usnesením ze dne 11.10.2012 (A-11). Názor dlužníka, že mu v předložení vyjádření a seznamů zabránilo to, že mu soud I. stupně neodpověděl na jeho žádost ze dne 2.11.2012 (A-15) o prodloužení lhůty o 10 dní, neshledal odvolací soud opodstatněným za situace, kdy se jednání o věci samé konalo až dne 26.3.2013 (A-25; jednání původně nařízené na den 26.2.2013 bylo z důvodů na straně dlužníka odročeno na den 18.3.2013 a posléze na den 26.3.2013). Ostatně seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ dlužník nepředložil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Správností napadeného usnesení (tedy především bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka) vyhlášeného na jednání konaného dne 26.3.2013 (A-25) nemohou dle odvolacího soudu otřást ani dlužníkovy pozdější výhrady k protokolaci (na jednání dlužník žádné takové výhrady nevznášel) nebo dlužníkovy opožděné námitky podjatosti soudkyně a její asistentky (poučení podle § 15a o.s.ř. se dlužníkovi dostalo již v usnesení ze dne 11.10.2012; A-11) stejně jako jeho výhrady ke zveřejňování jednotlivých podání v insolvenčním rejstříku. Odvolací soud neshledává ničeho zvláštního na tom, že obě podání dlužníka ze čtvrtka 28.3.2013 došlá soudu I. stupně do jeho datové schránky téhož dne v 15:22 a 15:23 hod. (v době velikonočních svátků) byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna v úterý 2.4.2013 (po velikonočním pondělí).

Na správnost zjištění úpadku dlužníka nemělo dle přesvědčení odvolacího soudu vliv ani to, že z technických důvodů nebyl z jednání soudu I. stupně pořizován záznam, ale byl sepisován protokol, což § 40 odst. 2 o.s.ř. umožňuje a dlužník (ani jeho zástupce) by tím neměl být zaskočen. Ostatně také průběh odvolacího jednání musel být zachycen do protokolu, neboť jednací síň Vrchního soudu v Praze není vybavena zákonem předpokládaným záznamovým zařízením.

Odvolací soud nemá důvod pochybovat o autentičnosti protokolu o jednání ze dne 26.3.2013 (A-25), jehož se vedle dlužníka, jeho zástupce a soudkyně dále účastnili zástupce navrhovatele, zapisovatel a asistentka soudkyně, z nichž dlužníkovy námitky proti protokolaci (A-26) nikdo nepodpořil. Ba právě naopak, navrhovatel je jako zcela nepravdivé rázně popíral (A-30) a soud I. stupně je jako neopodstatněné zamítl usnesením ze dne 7.5.2013 (A-34). 1 VSPH 989/2013

Subjektivní názory dlužníka na soudcovskou etiku, na vedení soudního jednání nebo na procesní postoj navrhovatele nejsou pro posouzení věci podstatné.

Dlužníkovi lze dát za pravdu toliko v tom, že na jednání konaném dne 26.3.2013 (A-25) bylo vyhlášeno usnesení obsahující původně jen 3 body výroku, a to body o zjištění jeho úpadku, o prohlášení konkursu a o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, přičemž v napadeném usnesení ze dne 10.4.2013 (A-29) je 16 bodů výroku, když původní (vyhlášený) bod III. výroku byl přesunut do bodu IV. výroku napadeného usnesení. Správný postup by byl takový, aby na jednání bylo vyhlášeno plné znění usnesení (tedy se všemi 16 body) nebo aby jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení celého (kompletního) usnesení. Dlužno ovšem dodat, že s (neúplným) usnesením vyhlášeným na jednání nebyly pro dlužníka bezprostředně spojeny žádné negativní důsledky, neboť ty mohly nastat až se zveřejněním (kompletního) napadeného usnesení ze dne 10.4.2013 (A-29). Uvedený nestandardní procesní postup soudu I. stupně však nemohl mít za následek nesprávnost napadeného usnesení ze dne 10.4.2013 (A-29), jež se od vyhlášeného usnesení ze dne 26.3.2013 (A-25) liší především v tom, že již správně obsahuje též povinný výrok o ustanovení insolvenčního správce, a obsahuje též další povinné výrokové součásti (§ 136 IZ), jakož i některé další (nepovinné) výroky, jež mají povahu vedení řízení nebo rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti. Ostatně rozhodnutí o zjištění úpadku a o prohlášení konkursu přijímané výlučně formou usnesení (§ 88 odst. 1 o.s.ř.) nemusí být nezbytně vyhlašováno veřejně a lze je vydat i bez jednání (tj. bez vyhlášení).

Sluší se připomenout, že dlužník ničím nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, když v insolvenčním řízení neosvědčil ani neprokázal svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sen.zn. 29 NSČR 38/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanoviskem pod zn. R 83/2012).

Úpadek dlužníka vyplývá konečně též i ze zprávy insolvenčního správce ze dne 16.5.2013 (B-1), ze soupisu majetkové podstaty (B-2), z přihlášek pohledávek (P1 až P17) a ze seznamu přihlášených pohledávek (B-3), z nichž shodně plyne, že dlužník je vlastníkem rodinného domu č.p. 233 s pozemkem (zast. plocha 273 m2) a zahradou (654 m2) v Sulicích, vlastní běžné vybavení domácnosti, jeho bankovní účty vykazují záporný nebo minimální zůstatek, nemá žádné pohledávky nebo zaměstnance a nevlastní žádné motorové vozidlo. Do insolvenčního řízení se přitom přihlásilo 15 věřitelů s přihlášenými nároky v celkové výši 65.378.692,63 Kč, z toho zajištěnými věřiteli jsou navrhovatel (s pohledávkou ve výši 27,6 miliónů Kč), American Express Services Europe Limited (s pohledávkou ve výši 1,2 miliónů Kč) a PRIVAT BANK AG (s pohledávkou ve výši 5,4 miliónů Kč).

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 65 miliónů Kč) vůči více (15) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. 1 VSPH 989/2013

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužník sice je formálně podnikatelem, avšak nemá ani žádné zaměstnance ani podnik, jehož by se reorganizace mohla týkat (§ 316 odst. 2 IZ). Návrh na povolení oddlužení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužník nepodal (§ 390 odst. 1 IZ), ač byl soudem I. stupně o tomto svém právu s doručením insolvenčního návrhu řádně poučen (A-11).

K napadenému bodu III. výroku usnesení o ustanovení insolvenčního správce neuvedl dlužník žádná významná tvrzení a ani z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat, že by správce nesplňoval podmínky pro své ustanovení nebo že by nebyl ve věci nepodjatý. Toliko z toho, že dlužníkovi není známo, z jakého důvodu byl Mgr. Jan Zachariáš vybrán do funkce insolvenčního správce, nelze dovozovat, že by správce neměl požadovanou odbornost. Sluší se připomenout, že správce byl vybrán ze seznamu insolvenčních správců opatřením předsedkyně Krajského soudu v Praze ze dne 28.3.2013 (A-28) v souladu s § 25 odst. 2 IZ. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadený bod III. výroku usnesení jako věcně správný rovněž potvrdil.

2) K námitce podjatosti:

Podle § 14 o.s.ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak, totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).

V citovaném ustanovení jsou formulovány předpoklady pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci jednak pozitivně (odst. 1 až 3), jednak negativně, když je stanoven důvod, pro který nelze námitce podjatosti vyhovět (odst. 4). Důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce nemůže být jeho postup v řízení a jeho rozhodování v jiných věcech, neboť pouze tak se projevuje výkon samotného soudnictví, resp. soudní moc státu ovládaná principem soudní nezávislosti, což však neznamená, že by účastníci řízení byli vystaveni libovůli soudce, neboť jeho procesní postup a rozhodování musí mít základ v zákonné úpravě, jež je pro něj závazná, a podléhají přezkumu jiným soudcem za zákonem stanovených podmínek v rámci řádných a mimořádných opravných prostředků. Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Je tomu tak proto, že je třeba chránit ústavní imperativ, dle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv 1 VSPH 989/2013 a svobod), který je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc.

V dané věci založil dlužník námitku podjatosti soudkyně (A-27, B-5) na tom, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k osobě soudkyně, že nesouhlasil se způsobem vedení soudního jednání a s obsahem protokolu o jednání, o němž měl za to, že byl nepřípustně upravován, na svém subjektivním pocitu, že soudkyně a asistentka soudkyně projevují vůči navrhovateli nepatřičnou náklonnost, a konečně též na tom, že soud nebyl dostatečně technicky vybaven na to, aby bylo lze pořizovat záznam z jednání a aby v jednací síni byly jmenovky soudních pracovníků.

Pokud jde o dlužníkovy námitky poukazující na údajně projevenou náklonnost soudkyně vůči navrhovateli při jednání, má je odvolací soud za vyvrácené vyjádřeními soudkyně (B-6) a navrhovatele (A-30), o jejichž věrohodnosti (a pravdivosti jejich vyjádření) nemá žádný důvod pochybovat. V případě dlužníkových námitek směřujících proti způsobu vedení soudního jednání a proti protokolaci, je zřejmé, že tento katalog námitek je odůvodněn nikoliv skutečnostmi uvedenými v prvém a druhém odstavci § 14 o.s.ř., nýbrž je argumentačně postaven na tom, že dlužník nesouhlasí s postupem soudkyně v insolvenčním řízení, tedy uplatnil důvod, jehož aplikaci občanský soudní řád při rozhodování o námitce podjatosti ve čtvrtém odstavci citovaného § 14 výslovně zapovídá.

Za popsaného stavu neshledal Vrchní soud v Praze žádný důvod pro vyloučení soudkyně JUDr. Jitky Bartákové ve smyslu § 14 o.s.ř., a proto rozhodl též o tom, že jmenovaná není vyloučena z dalšího projednávání a rozhodování ve věci (§ 16 o.s.ř.).

O námitce podjatosti vznesené dlužníkem vůči asistentce soudkyně Mgr. Markétě Novákové rozhodne předseda senátu soudu I. stupně (§ 17 o.s.ř.).

Poučení: Proti bodu I. výroku rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti bodu II. výroku rozhodnutí nejsou přípustné žádné opravné prostředky.

V Praze dne 4. července 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová