1 VSPH 856/2010-A-22
KSPL 20 INS 5119/2010 1 VSPH 856/2010-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Cyrila anonymizovano , anonymizovano , bytem Sokolov, Švabinského 1718, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2010, č.j. KSPL 20 INS 5119/2010-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2010, č.j. KSPL 20 INS 5119/2010-A-11, se v bodech II., IV. a V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, zamítl jeho návrh na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II., IV. a V. výroku), insolvenčním správcem ustanovil AGENTURU PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s. (bod III. výroku), dále konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek, dlužníkovi dlužníky k plnění ve prospěch insolvenčního správce a ke sdělení práv uplatňovaných věřiteli na věcech a právech dlužníka (body VII., VIII. a IX. výroku), na 5.10.2010 nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů (body X. a XI. výroku), správci uložil předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod XII. výroku) a uzavřel, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 12.5.2010 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, že závazky dlužníka vůči 13 věřitelům činily 1.953.635,-Kč a závazky manželky dlužníka, jejíž insolvenční návrh je u téhož soudu projednáván pod sp.zn. KSPL 20 INS 5120/2010, činily asi 2.247.460,-Kč. Soud konstatoval, že nezajištění věřitelé by při oddlužení obdrželi méně než 30% hodnoty jejich pohledávek, když průměrný měsíční příjem dlužníka za období leden až duben 2010 činil 19.847,25 Kč a dlužník má vyživovací povinnost vůči 2 nezletilým potomkům.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že ke zjištění, že nebude moci svým věřitelům uhradit ani 30% hodnoty svých pohledávek, soud dospěl na základě nesprávné úvahy. Domníval se, že když u zaměstnavatele uplatnil odečitatelné položky na děti a má manželku, byl by schopen svým věřitelům uhradit celkem 804.900,-Kč, tedy 37,88% pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále namítal, že jeho čistý měsíční příjem poroste, neboť je dlouhodobě zaměstnán u stejného velice úspěšného zaměstnavatele Sokolovské uhelné, a.s., u níž mzdy stále rostou. Namítal, že soud mohl spojit jeho insolvenční řízení a insolvenční řízení jeho manželky Šárky Dvořákové a pohledávky by s manželkou spláceli společně, když všechny pohledávky věřitelů vznikly za dobu trvání manželství a na základě podrobných výpočtů argumentoval, že by v případě spojení obou insolvenčních návrhů mohli být věřitelé uspokojeni ve vyšší (38,70 %) než v zákonem stanovené minimální výši. Proto žádal zrušení napadeného usnesení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu návrhů (a jejich příloh) dlužníka a jeho manželky odvolací soud dále zjistil, že v obou případech jsou tvrzeny závazky, jež spadají do společného jmění manželů (ve smyslu § 143a občanského zákoníku nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo, proto soud vycházel z domněnky stanovené v § 144 občanského zákoníku, podle nějž platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů). Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem společného jmění manželů.

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek v SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Společné jmění manželů může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (ustanovení § 143 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí společného jmění manželů není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí společného jmění manželů a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše (což se stalo i v posuzovaném případě), vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Je namístě v této souvislosti z hlediska procesního k dané problematice doplnit, že lze s ohledem na práva věřitelů pokládat za žádoucí, aby tam, kde insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení (opatřený ověřeným podpisem manžela navrhovatele) podává jen jeden z manželů, insolvenční soud již ve vyhlášce oznamující zahájení insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 IZ) poskytl věřitelům informaci o tom, že oddlužení se bude týkat i dlužníkova manžela (míněno tím společných závazků dlužníka a jeho manžela). Naopak, podá-li návrh každý z manželů samostatně, je zásadně namístě obě řízení spojit ke společnému projednání tak, aby společné jmění manželů náleželo do jedné majetkové podstaty a aby pro oba tyto dlužníky byl ustanoven jeden insolvenční správce.

Přitom nelze pouštět ze zřetele ani souvislosti s výkonem rozhodnutí (exekucí). Nelze připustit, aby majetek v SJM, který by podle zásad vyjádřených v § 262a o.s.ř. byl k dispozici jednotlivému věřiteli k vymožení jeho peněžité pohledávky jen vůči dlužníku, by nebyl k dispozici všem věřitelům při uspořádání majetkových vztahů k dlužníku cestou oddlužení. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v § 5 písm. a), kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané půjčkou či úvěrem (prodejem na splátky), nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. Jinak řečeno, dlužníku nelze vytvořit právní prostor k tomu, aby mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů podle úpravy v ustanovení § 414 IZ jen splácením dluhů ze svých příjmů, ačkoliv plněním i z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek. Významné je, že ani v případném pozdějším individuálním výkonu rozhodnutí nebo exekuci proti manželu povinného by věřitel nemohl dosáhnout uspokojení zbývající části své pohledávky, odpovídající společnému dluhu manželů ve smyslu § 262a o.s.ř., která by takto zůstala neuspokojena.

Z uvedeného lze dovodit, že svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává manžel dlužníka souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek v SJM jeho a dlužníka, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. Lhostejno přitom, zda půjde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, či plněním splátkového kalendáře. Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle § 393 odst. 3, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem.

Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud I. stupně nezvažoval příjmy dlužníka spolu s příjmy jeho manželky a závěr o neschopnosti uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30% hodnoty jejich pohledávek postavil toliko na tom, že oba dlužníci jednotlivě 30% předpoklad pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nesplňují, pak, za situace, kdy závazky vznikly za trvání manželství obou dlužníků, což nebylo v řízení vyvráceno, závěr o jejich neschopnosti garantovat nezajištěným věřitelům minimální uspokojení nemůže obstát.

Odvolací soud proto podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil co do výroku usnesení o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení jakož i v navazujících bodech o způsobu řešení úpadku a v tomto rozsahu je vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně, který ve smyslu výše uvedeného rozhodne o způsobu řešení úpadku s přihlédnutím ke společným aktivům i pasivům obou dlužníků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. října 2010

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová