1 VSPH 853/2013-A-38
KSCB 27 INS 7429/2012 1 VSPH 853/2013-A-38

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Františka Kuery a soudc JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenním ízení dlužníka: Michal Hájek, nar. 25. prosince 1973, bytem Lná e 55, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 27 INS 7429/2012-A-32 ze dne 27. b ezna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 27 INS 7429/2012-A-32 ze dne 27. b ezna 2013 se v bodech II. a III. výroku potvrzuje.

Od vodnČní:

Krajský soud v ýeských BudČjovicích nadepsaným usnesením v bodČ I. výroku zjistil úpadek dlužníka, odmítl jeho návrh na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs (body II. a III. výroku), insolvenním správcem ustanovil JUDr. Miroslava Havlenu (bod IV. výroku), vyzval vČ itele k p ihlašování pohledávek za dlužníkem a ke sdČlení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VI. výroku), na ídil konání p ezkumného jednání a sch ze vČ itel (body VII. a VIII. výroku), vyzval vČ itele ke sdČlení, zda v p ípadČ jmenování za lena vČ itelského výboru s tímto nesouhlasí (bod IX. výroku), k p ezkumnému jednání p edvolal insolvenního správce a dlužníka (bod X. výroku), insolvennímu správci uložil zpracovat seznam p ihlášených pohledávek, zprávu o innosti a hospodá ské situaci dlužníka a podávat minimálnČ jednou za t i mČsíce zprávu o stavu ízení (body XI. a XIII. výroku), uril, že rozhodnutí bude zve ej ovat v insolvenním rejst íku (bod XII. výroku) a rozhodl, že úinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zve ejnČní v insolvenním rejst íku (bod XIV. výroku).

V od vodnČní usnesení soud zejména uvedl, že dne 28.3.2012 p edložil dlužník soudu insolvenní návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne 25.4.2012 do ízení p istoupil insolvenní navrhovatel-vČ itel Credico europe, a.s.

Dlužník tvrdil, že má závazek v celkové výši 902.630,-K v i vČ iteli Credico europe, a.s., zajištČný nemovitostmi, který vyplývá ze smlouvy o podnikatelském úvČru. Celková výše závazk dlužníka inila 940.000,-K, závazky ve výši 32.893,-K nepocházely z nepodnikatelské innosti. Na jednání konaném dne 10.7.2012 dlužník tvrdil, že úvČr od vČ itele Credico europe, a.s. nepoužil v souvislosti s podnikáním, ale na úhradu p edchozích závazk . Soud dospČl k závČru, že se nepoda ilo vyvrátit pochybnosti ohlednČ podnikatelského charakteru úvČru dlužníka, p iemž tento závazek inil 96 % všech závazk . Soud rovnČž dovozoval lehkomyslný a nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností, když byl dne 10.7.2012 soudem zavázán podat zprávu o stavu mimosoudního jednání s vČ itelem Credico europe, a.s. a neuinil tak, ani vČ itele Credico europe, a.s. nekontaktoval. Proto soud postupoval podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení odmítl pro absenci aktivní legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal. Namítal, že dne 28.3.2013 ukonil výkon živnosti, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 3/2009 ze dne 21.4.2009, p ipustil, že smlouva o úvČru uzav ená s vČ itelem Credico europe, a.s. dne 20.7.2011 ve výši 692.000,-K byla uzav ena jako podnikatelský úvČr, avšak k tomu byl dlužník donucen okolnostmi, když mČl na svých nemovitostech šest na ízených exekucí. Dlužník souhlasil s uzav ením smlouvy o úvČru, aby mohl uhradit závazky z p edchozí doby, a vČ itel Credico europe, a.s. si byl vČdom soukromého charakteru tČchto závazk .

Na základČ jednání u soudu ze dne 10.7.2012 dlužník kontaktoval shora uvedeného vČ itele a snažil se o dohodu o posekání s platbou úvČru, avšak vČ itel mu nevyhovČl a odmítl vyíslit celkovou výši závazku za úelem jednání s bankou. Proto dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení o prohlášení konkursu zrušil a návrh na povolení oddlužení projednal.

Z vyjád ení vČ itele Credico europe, a.s. ze dne 27.5.2013 k podanému odvolání plyne, že smlouva o podnikatelském úvČru byla uzav ena v režimu obchodního zákoníku, že dlužník byl v dobČ uzav ení smlouvy podnikatelem zapsaným v živnostenském rejst íku a že v p ípadČ, kdy by vČ itel nebyl výslovnČ dlužníkem ujištČn, že úvČr bude poskytnut v souvislosti s podnikáním, nebyl by jej dlužník získal. VČ itel zd raznil, že dlužník ukonil své podnikání dne 28.3.2012, návrh na povolení oddlužení podal dne 27.3.2012. Pokud šlo o mimosoudní jednání, dlužník vČ itele nekontaktoval. Proto vČ itel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako vČcnČ správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl p itom k následujícím zjištČním a závČr m:

Podle § 389 odst. 1 IZ jedinČ dlužník, který není podnikatelem, m že insolvennímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek ešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávnČna návrh na oddlužení podat. Návrh na povolení oddlužení podaný opoždČnČ nebo nČkým, kdo k tomu nebyl oprávnČn, insolvenní soud odmítne (§ 390 odst. 3).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí. Podle odstavce druhého téhož ustanovení insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již d íve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky ízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností v insolvenním ízení.

Podle odstavce t etího téhož ustanovení na nepoctivý zámČr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohlednČ dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo lena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenní ízení nebo jiné ízení ešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového ízení, nebo b) podle výpisu z rejst íku trest v posledních 5 letech p ed zahájením insolvenního ízení probČhlo trestní ízení, které skonilo pravomocným odsouzením pro trestný in majetkové nebo hospodá ské povahy; to neplatí, lze-li na základČ dlužníkem prokázaných skuteností usuzovat na to, že se o nepoctivý zámČr nejedná.

Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 3/2009 ze dne 21.4.2009 platí, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 insolvenního zákona rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a souasnČ nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.

To, zda existuje rozumný d vod nepokládat p i rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo p i rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za p ekážku bránící uplatnČní institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova d ívČjšího podnikání, insolvenní soud uváží vždy p edevším s p ihlédnutím k:

1) dobČ vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) dobČ ukonení dlužníkova podnikání, 3) etnosti neuhrazených dlužníkových závazk (dluh ) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazk , 5) tomu, zda vČ itel, o jehož pohledávku jde, je srozumČn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

K vČcnému obsahu ustanovení § 389 IZ zaujímá soudní judikatura od poátku konstantní stanovisko, potvrzené i sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu (srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSýR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 zve ejnČné pod . 79/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože obsah podmínky p ípustnosti oddlužení definovaný v § 389 odst. 1 IZ slovním spojením dlužník, který není podnikatelem není v insolvenním zákonČ dále vyložen, úelu sledovanému touto úpravou (zámČru zákonodárce) odpovídá výklad, podle nČjž se m že oddlužení úspČšnČ domáhat jen taková fyzická i právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, a která zárove nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání. Lze tedy shrnout, že ešení úpadku i hrozícího úpadku oddlužením je zapovČzeno jak dlužníku, na nČjž se podle norem hmotného práva stále pohlíží jako na podnikatele (srovnej nap . § 2 odst. 3 obchodního zákoníku), a to i kdyby v dobČ podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikal a ani nemČl žádné dluhy z podnikání, tak je zapovČzeno i dlužníku, který již svou podnikatelskou innost formálnČ ukonil (nap . bylo-li jeho živnostenské oprávnČní na jeho žádost zrušeno, nebo zaniklo) nebo ji p erušil (k jeho oznámení bylo provozování jeho živnosti p erušeno), má však dluhy z podnikání.

Na druhou stranu shora citované usnesení Nejvyššího soudu p ipouští, že striktní uplat ování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdož mají dluhy ze svého podnikání, m že vést v krajních p ípadech k nep imČ enČ tvrdému dopadu do pomČr toho i onoho dlužníka. V takovýchto specifických p ípadech je proto na uvážení insolvenního soudu (založeném na konkrétních skutkových okolnostech p ípadu), aby zhodnotil, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávnČnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-a již nepodniká-má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl pop en duch zákona, a zda tím ve skutenosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení zp sobem p edjímaným insolvenním zákonem osobČ, se kterou institut oddlužení v souladu s úelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typovČ poítá.

Subjektivní podmínky p ípustnosti oddlužení zkoumá soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení se z etelem ke skutenostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenním návrhu), pop ípadČ se z etelem ke skutenostem doloženým vČ iteli, nebo které jinak vyšly najevo; zjištČní o nesplnČní tČchto podmínek má za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ.

Podle § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenní soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vČdomí jeho zpČtvzetí nebo jej zamítne, rozhodne souasnČ o zp sobu ešení dlužníkova úpadku konkursem.

V projednávané vČci spolu s insolvenním návrhem podal dlužník návrh na povolení oddlužení, dlužník má splatné závazky v i 4 vČ itel m v celkové výši 940.935,-K, p iemž závazek v i vČ iteli Credico europe, a.s. inil 902.630,-K. Dlužník pobírá invalidní d chod ve výši 4.554,-K mČsínČ, na základČ smlouvy o d chodu ze dne 27.3.2012 by mČl za úelem oddlužení pobírat mČsínČ 5.700,-K.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 20.7.2011 byla mezi vČ itelem Credico europe, a.s. a dlužníkem uzav ena smlouva o podnikatelském úvČru, na základČ které vČ itel dlužníkovi poskytl 692.000,-K. Na jednání konaném dne 10.7.2012 dlužník tvrdil, že tento úvČr nebyl použit v souvislosti s podnikáním a že byl použit na úhradu závazk pocházejících p evážnČ ze spot ebitelských úvČr , finanní prost edky z úvČru byly zaslány na jednotlivé exekutorské úty. Dlužník byl soudem vyzván, aby vČ itele Credico europe, a.s. kontaktoval za úelem mimosoudního ešení situace a o výsledku podal zprávu, což však dlužník neuinil, p iemž výsledek své neinnosti oz ejmil až v rámci odvolání.

Odvolací soud má za to, že dlužník p esvČdivČ nevyvrátil domnČnku o podnikatelském charakteru závazku v i vČ iteli Credico europe, a.s., když smlouva o podnikatelském úvČru podléhala režimu obchodního zákoníku, v dobČ jejího uzav ení vystupovaly obČ smluvní strany jako podnikatelé a nelze ani vylouit, že se smlouva o úvČru s p ihlédnutím ke všem okolnostem týkala též podnikatelské innosti. Odvolací soud ovšem p i hodnocení dlužníkova chování p ed zahájením insolvenního ízení i v jeho pr bČhu zárove dospČl k závČru, že toto vykazuje výrazné rysy nezodpovČdnosti, lehkomyslnosti a nepoctivosti, takže i z tČchto d vod je namístČ jeho návrh na povolení oddlužení odmítnout dle § 395 odst. 1 písm. a/ IZ. P edevším se dlužník ani nepokusil vysvČtlit, pro uzavíral s vČ itelem Credico europe, a.s. smlouvu o podnikatelském úvČru a ne ešil svou situaci rovnou podáním insolvenního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, když tvrdí, že takto ešil své jiné než podnikatelské závazky. Nadto dlužník po zahájení insolvenního ízení nejenomže laxnČ p istoupil k zadání soudu, aby s uvedeným vČ itelem jednal a o výsledku jednání soud neprodlenČ zpravil, ale bez omluvy nesplnil ani základní povinnost (o níž byl výslovnČ pouen v napadeném usnesení) plynoucí p ímo z § 190 odst. 2 IZ, a to povinnost dostavit se k p ezkumnému jednání, jež se konalo 23.5.2013.

Ze shora uvedených d vod proto odvolací soud usnesení soudu I. stupnČ v napadeném rozsahu podle § 219 o.s. . jako vČcnČ správné potvrdil.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v ýeských BudČjovicích dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 24. ervna 2013

JUDr. František K u e r a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva