1 VSPH 843/2016-A-14
MSPH 99 INS 5408/2016 1 VSPH 843/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Moniky Kaňkovské, IČO 72693215, bytem Bohuslava ze Švamberka 1284, Praha 4, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 5408/2016-A-8 ze dne 15. dubna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu č.j. MSPH 99 INS 5408/2016-A-8

ze dne 15. dubna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 5408/2016-A-8 ze dne 15.4.2016 uložil Monice Kaňkovské (dále jen dlužnice), aby do tří dnů zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 7.3.2016 domáhala zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. MSPH 99 INS 5408/2016-A-6 ze dne 7.3.2016 soud dlužnici vyzval, aby v případě nezajištěných závazků pocházejících z podnikání předložila souhlasy těchto věřitelů s řešením případného jejího úpadku oddlužením. Dlužnice podáním ze dne 17.3.2016 soud požádala o prodloužení lhůty k dodání těchto souhlasů o dvacet dní; ani přes prodloužení této lhůty však soudu potřebné souhlasy věřitelů nedodala. Vzhledem k tomu, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání a ani přes výzvu soudu nedodala jejich souhlasy, uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Výši zálohy odůvodnil tím, že dlužnice v seznamu majetku uvedla, že vlastní pouze běžné vybavení domácnosti a mobilní telefon.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Měla za to, že jí nelze uložit zaplatit zálohu pouze proto, že nedoložila isir.justi ce.cz souhlasy věřitelů svých podnikatelských závazků. Dále dlužnice poukázala na to, že je zcela nemajetná a zaplacení zálohy je tak pro ni bez dalšího zadlužování se nemožné.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Pokud se týká problematiky oddlužení v případě dlužníků majících závazky z podnikání a předkládání souhlasu věřitelů těchto podnikatelských závazků jako podmínky pro povolení oddlužení, soudní praxe se při aplikaci insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 ustálila na závěrech plynoucích z usnesení ze dne 23.9.2015, sp. zn. 1 VSOL 918/2015, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2016 (dále též R 49/2016). Soud prvního stupně tedy správně poukázal na toto rozhodnutí, ze kterého, mj. plyne, že dlužník je povinen již v návrhu doložit nebo alespoň tvrdit souhlasy věřitelů jeho podnikatelských dluhů s řešením úpadku formou oddlužení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zastává názor, že dlužnice tyto souhlasy ani netvrdí, ani nedokládá, nelze rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že soud prvního stupně vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nutnosti uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 50.000,-Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková