1 VSPH 838/2014-A-13
KSUL 71 INS 5217/2014 1 VSPH 838/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Radka Antona, bytem Nám. Dr. E. Beneše 85, Klášterec nad Ohří, adresa pro doručování: Budovatelů 1165, Kadaň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 5217/2014-A-8 ze dne 31. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 5217/2014-A-8 ze dne 31. března 2014 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Radkovi Antonovovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 27.2.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do třech dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že příjem dlužníka představuje invalidní důchod ve výši 6.630,-Kč, dlužník vlastní osobní automobil Seat Altea 1.9 TDI, rok výroby 2007, který má podle odhadu dlužníka cenu 110.000,-Kč. Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, a proto mu v souladu s ust. § 108 insolvenčního zákona uložil povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a její výši stanovil s ohledem na majetkové poměry dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu neukládá. Argumentoval zejména tím, že je vážně nemocný, a proto ke svému invalidnímu důchodu ve výši 6.630,-Kč měsíčně dostává i dávky nemocenské ve výši 3.076,-Kč. S ohledem, na skutečnost, že uvedený příjem na oddlužení v rozsahu 30% nestačí, je ochoten chybějících 6% platit z nezabavitelné částky.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že závěry soudu prvního stupně, jež v dané věci ke dni vydání napadeného usnesení stran podmínek povolení oddlužení dovodil, jsou správné. Dlužník se domáhal povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, ale z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 329.399,-Kč plnění alespoň ve výši 98.820,-Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu dlužníka jeho majetek představuje sedm let starý automobil.

Postižitelný příjem dlužníka činí invalidní důchod ve výši 6.630,-Kč (příjem představující nemocenskou ve výši 3.076,-Kč nelze považovat za trvalý příjem, který by mohl dlužník použít pro oddlužení). Měsíční splátka odpovídající tomuto příjmu činí 294,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem toliko 17.640,-Kč. Z měsíční splátky je navíc třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně celkem 900,-Kč, tj. za 5 let trvání splátkového kalendáře 54.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. To znamená, že na úhradu 30% nároků nezajištěných věřitelů by měsíční splátka dlužníkovi nepostačovala. Za těchto okolností dospěl i odvolací soud k závěru, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení, neboť nelze předpokládat, že by hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, dosáhla alespoň 30% jejich pohledávek, a proto za popsaného stavu věci je zřejmé, že bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Odvolací soud je toho názoru, že uložení zálohy dlužníkovi je s ohledem na očekávaný způsob řešení jeho úpadku namístě. Oproti názoru soudu prvního stupně je dle názoru odvolacího soudu třeba vzít při stanovení výše zálohy v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou zde majetkové poměry dlužníka (dlužník vlastní osobní automobil Seat Altea 1.9 TDI rok výroby 2007, z jehož zpeněžení lze v průběhu řízení odměnu a hotové výdaje hradit). S ohledem na uvedené okolnosti odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že přiměřená výše zálohy činí 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková