1 VSPH 837/2010-B-16
KSCB 27 INS 1739/2010 1 VSPH 837/2010-B-16

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka SEVA-CB, a.s., sídlem České Budějovice, Na Zlaté stoce 603/25, IČO 26026147, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. července 2010, č.j. KSCB 27 INS 1739/2010-B-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. července 2010, č.j. KSCB 27 INS 1739/2010-B-8, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh dlužníka SEVA-CB, a.s. na povolení reorganizace a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 19.5.2010 byl k návrhu Unicredit Bank Czech Republic, a.s. zjištěn úpadek dlužníka a že dne 11.6.2010 podal dlužník návrh na povolení reorganizace. Soud I. stupně zjistil, že obrat dlužníka nedosáhl za poslední účetní období částky 100 milionů Kč a že dlužník ani nezaměstnává nejméně 100 zaměstnanců. Z toho dovodil, že reorganizace dlužníka je nepřípustná, což by nebylo lze zhojit ani postupem podle § 316 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto návrh na povolení reorganizace zamítl a podle § 149 odst. 1 IZ rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Přitom přihlédl též k negativnímu stanovisku insolvenčního správce a k doporučení schůze věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Soudu I. stupně vytýkal, že nepřihlédl k jeho aktivům a k rozpracování smluvních závazků , jež odůvodňují předpoklad, že jeho další činností mohou být pohledávky věřitelů uspokojeny ve vyšší hodnotě než při konkursu. Z toho dovozoval, že prohlášení konkursu je v rozporu se zájmem věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 148 odst. 2 IZ jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Podle § 316 odst. 2 IZ lze reorganizací řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku. Podle § 316 odst. 4 IZ je reorganizace přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno. Podle § 316 odst. 5 IZ jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije.

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že dlužník může podat návrh na povolení reorganizace společně s insolvenčním návrhem (§ 148 odst. 2 IZ) nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku (§ 316 odst. 5 IZ). V takovém případě je reorganizace v zásadě přípustná i pro dlužníky, kteří jinak nesplňují obecné podmínky přípustnosti reorganizace podle § 316 IZ, předloží-li dlužník současně tzv. předjednanou reorganizaci, tedy reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek. Pokud dlužník této možnosti nevyužije, může přesto ještě navrhnout povolení reorganizace, nejpozději však do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku (§ 318 odst. 1 IZ). V takovém případě však již musí dlužník splňovat obecné podmínky přípustnosti reorganizace, zejména podle § 316 IZ odst. 4 IZ, tedy že jeho celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000 Kč nebo že v pracovním poměru zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců. Pokud uvedená kritéria dlužník nesplňuje, je řešení jeho úpadku reorganizací nepřípustné a insolvenční soud návrh na povolení reorganizace rovnou zamítne, aniž by bylo lze ho projednat postupem podle § 148 až § 152 IZ (§ 325 IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24.2.2010 k návrhu věřitelky Unicredit Bank Czech Republic, a.s. (A-1), že obrana dlužníka byla založena na tvrzení, že není v úpadku (A-10), že dlužník nepřistoupil k řízení samostatným insolvenčním návrhem (§ 107 IZ), že úpadek dlužníka byl zjištěn dne 19.5.2010 (A-19) a že dlužník podal návrh na povolení reorganizace dne 11.6.2010 (B-3).

Z uvedených zjištění je zřejmé, že návrh na povolení reorganizace podal dlužník ještě včas, když tak učinil do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se měla konat dne 19.7.2010 po rozhodnutí o úpadku (§ 318 odst. 1 IZ), avšak k tomu, aby reorganizace byla přípustná, musel již splňovat obecné podmínky přípustnosti reorganizace podle § 316 IZ odst. 4 IZ, když tzv. předjednanou reorganizaci-bez podmínek uvedených v § 316 IZ-mohl podat nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku (§ 316 odst. 5 IZ), což však dlužník neučinil.

Z vyjádření dlužníka učiněného na schůzi věřitelů konané dne 19.7.2010 (B-7) ve shodě s obsahem insolvenčního spisu vyšlo najevo, že obrat dlužníka za poslední účetní období nedosáhl částky 100 milionů Kč a že dlužník nezaměstnává nejméně 100 zaměstnanců. Z toho též odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že reorganizace dlužníka je nepřípustná podle § 316 odst. 4 IZ.

Pokud jde o odvolací výhrady dlužníka spočívající v tom, že soud I. stupně nepřihlédl k jeho aktivům a k rozpracovaným zakázkám, z nichž dovozoval, že prohlášení konkursu je v rozporu se zájmem věřitelů, konstatuje odvolací soud, že pro posouzení přípustnosti reorganizace jsou bez významu; smysl by měly jen tam, kde by dlužník se svými věřiteli svoji reorganizaci řádně předjednal a u insolvenčního soudu včas uplatnil postupem podle § 148 odst. 2 IZ nebo § 316 odst. 5 IZ, což však neučinil.

Protože je reorganizace u dlužníka nepřípustná, soud I. stupně nepochybil, když dlužníkův návrh na její povolení zamítl a prohlásil konkurs na majetek dlužníka, neboť jiný způsob řešení dlužníkova úpadku možný není.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 23. září 2010

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová