1 VSPH 824/2013-A-13
KSPH 35 INS 10635/2013 1 VSPH 824/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Františka Kuery a soudc JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenním ízení dlužníka: Miroslav Mikulka, nar. 10. ervna 1959, IýO 13283821, sídlem Nové Strašecí, Komenského 201, zast. JUDr. Ji ím BČleckým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká 267/1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 35 INS 10635/2013-A-7 ze dne 26. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 35 INS 10635/2013-A-7 ze dne 26. dubna 2013 se m Č n í jen tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K ve lh tČ 15 dn ode dne právní moci tohoto usnesení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K ve lh tČ 3 dn ode dne právní moci usnesení.

V od vodnČní usnesení soud zejména vyložil § 108 insolvenního zákona . 182/2006 Sb. (dále též IZ) a úel zálohy s tím, že dlužník má závazky v celkové výši 10.200.000,-K, nemá movitý ani nemovitý majetek. Soud odkázal na vyhlášku . 313/2006 Sb., na skutenost, že v p ípadČ ešení úpadku konkursem iní minimální výše odmČny insolvenního správce 45.000,-K a uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal a namítal, že má p íjem ve výši 10.500,-K hrubého mČsínČ, pobírá cestovní náhrady ve výši 1.500,-K, ale v jeho možnostech není zálohu uhradit. Namítal, že má vyživovací povinnost v i nezletilé dce i, má výdaje na léky ve výši asi 500,-K. V možnostech dlužníka by bylo uhradit zálohu ve výši 7.000,-K. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zmČnil a zálohu snížil na 7.000,-K.

Vrchní soud v Praze, aniž na izoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející, a dospČl p itom k následujícím zjištČním a závČr m:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit.

Úelem institutu zálohy je p edevším p eklenout nedostatek finanních prost edk , umožnit insolvennímu správci výkon jeho funkce a rovnČž poskytnout záruku úhrady odmČny a hotových výdaj a odmČny insolvenního správce pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenního ízení soud nepožaduje po insolvenním navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 vČta druhá IZ).

Podle § 144 odst. 1 IZ insolvenní soud zamítne insolvenní návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní spoleností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenních správc a který v insolvenním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá, c) likvidátor dlužníka p edloží insolvennímu soudu zprávu o tom, že provČ il možnost uplatnit v insolvenním ízení neplatnost nebo neúinnost právních úkon dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šet ení insolvenního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postaovat k úhradČ náklad insolvenního ízení, a e) vČ itelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdČlení údaj o majetku dlužníka a údaj o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištČny.

Usnesení o zamítnutí insolvenního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejst íku, nejde-li o právnickou osobu z ízenou zákonem (odst. 2 IZ).

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splnČny podmínky pro zamítnutí insolvenního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, nebo pro tento p ípad insolvenní soud zálohu neukládá. V p ípadech, kdy tomu tak je, insolvenní soud k zaplacení zálohy vyzývat nebude (k tomu viz nap . rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008 ze dne 21.11.2008). Naopak, nebude-li možný postup dle § 144 IZ, výzva k zaplacení zálohy je p i splnČní podmínek obsažených v § 108 IZ namístČ. Jinými slovy, insolvenní soud nemusí požadovat složení zálohy na náklady insolvenního ízení za situace, kdy dosavadní výsledky ízení nasvČdují tomu, že mohou být splnČny podmínky § 144 IZ, a souasnČ nelze p edpokládat, že dlužník disponuje finanními prost edky pot ebnými na úhradu zálohy, a podáním insolvenního návrhu plní povinnost vyplývající pro nČj z § 98 odst. 2 IZ a z § 72 odst. 2 obchodního zákoníku.

Insolvenní zákon sleduje ešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadnČ pomČrného uspokojení dlužníkových vČ itel . Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenní ízení m že mít smysl jedinČ za p edpokladu, že existuje majetek, z nČhož by mohly být-v závislosti na zp sobu ešení úpadku dlužníka-alespo ástenČ uspokojeny pohledávky vČ itel . Nejde-li o p ípad podle § 144 IZ, pak, bude-li zjištČno, že dlužník nemá majetek užitelný pro úely insolvenního ízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokraování v ízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstranČna na samém zaátku insolvenního ízení a aby insolvenní ízení nebylo zneužíváno pro úely, k nimž sloužit nesmí, je dlužníku uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení. Bude-li schopen likvidátor dlužníka takový majetek identifikovat a z nČho zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení, pak lze požadovat, aby insolvenní ízení probČhlo alespo v režimu nepatrného konkursu. Nebude-li schopen likvidátor dlužníka zálohu zaplatit, pak tento test z etelnČ podporuje závČr, že další pokraování insolvenního ízení by bylo zjevným zneužitím postup podle insolvenního zákona k dokonení likvidace dlužníka. Za takové situace soud ízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenního ízení dokoní likvidaci (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2009 sp.zn. KSPA 56 INS 1418/2009, 1 VSPH 355/2009-A).

Jedinou výjimkou-by nesystémovou-z této koncepce je již citované ustanovení § 144 IZ, které p ipouští, aby právní prost edí insolvenního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, t ebaže v takovém ízení k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem dojít zjevnČ nem že.

Úelem insolvenního zákona a insolvenního ízení není vytvá ení podmínek pro zánik nefunkních obchodních spoleností, ale ešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka nČkterým ze zákonem stanovených zp sob tak, aby došlo k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadnČ pomČrnému uspokojení dlužníkových vČ itel . Z hlediska takto vymezeného úelu insolvenního ízení není zásadnČ dán d vod pro p enesení povinnosti hradit zálohu z insolvenního navrhovatele na stát. Jestliže dlužník nesplnil svou povinnost plynoucí z § 98 IZ (p ed 1. lednem 2008 z § 3 ZKV) podat insolvenní návrh bez zbyteného odkladu poté, co se dozvČdČl nebo p i náležité pelivosti mČl dozvČdČt o svém úpadku, nemá na rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu zásadního vlivu okolnost, že dlužník v dobČ zahájení insolvenního ízení již pot ebnými prost edky nedisponuje a nemá žádný majetek, z jehož prodeje by zálohu mohl uhradit (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2009, sp.zn. KSUL 45 INS 3601/2009, 1 VSPH 364/2009-A).

V p ípadČ, že je insolvenní návrh podán dlužníkem, p istupuje soud k vymáhání zálohy po pelivém posouzení jeho veškerých majetkových pomČr . Takový postup zásadnČ není namístČ tam, kde vymáháním zálohy by stát jen zmnožil ady vČ itel a p ispČl k celkovému zhoršení již tak tíživé majetkové situace dlužníka (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.3.2009, sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2009, 1 VSPH 90/2009-A).

Z dlužníkova insolvenního návrhu spojeného s návrhem na prohlášení konkursu a jeho p íloh vyplývá, že dlužník má závazky v i 27 vČ itel m ve výši 10.200.000,-K, vlastní jen bČžné vybavení domácnosti, jízdní kolo a starší notebook, pobírá mČsínČ mzdu ve výši 10.500,-K od zamČstnavatele Josefa Miky.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky § 144 odst. 1 IZ nebyly splnČny, když p edevším dlužník není obchodní spoleností (i družstvem) zrušenou rozhodnutím soudu a nebyl mu ustanoven likvidátor ze seznamu insolvenních správc .

Soud I. stupnČ správnČ vycházel z toho, že v p ípadČ ešení úpadku konkursem náklady insolvenního ízení p edstavují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, jež dosahuje dle vyhlášky . 313/2007 Sb. nejménČ 45.000,-K. Jelikož dosavadní výsledky ízení nenasvČdují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpenČžením by mohly být získány finanní prost edky postaující k úhradČ náklad insolvenního ízení, dospČl odvolací soud k závČru, že soud I. stupnČ správnČ posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenního ízení, vetnČ její výše.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 IZ povinen podat insolvenní návrh bez zbyteného odkladu poté, co se dozvČdČl nebo p i náležité pelivosti mČl dozvČdČt o svém úpadku ve formČ platební neschopnosti, do 20. ervence 2009 tak byl povinen uinit i v p ípadČ p edlužení (obdobnou povinnost zakotvoval i zákon o konkursu a vyrovnání v § 3). Z obsahu p íloh lze dovodit, že splatnost nČkterých závazk dlužníka nastala minimálnČ již v roce 2009, z ehož lze usuzovat, že povinnost podat insolvenní návrh nesplnil dlužník bezodkladnČ poté, co se stal jeho úpadek zjevným, a kdy ovšem ještČ disponoval finanními prost edky, jež by k zajištČní úhrady náklad insolvenního ízení postaovaly. Pokud dlužník prost edky použil k jinému úelu a v d sledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto ízení zaplatit, je nutno p iíst tuto okolnost jedinČ k jeho tíži.

Záloha na náklady insolvenního ízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v obanském soudním ádu ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tento institut ani p imČ enČ použít. To platí jak pro postup soudu p i ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro p ípad požadavku na osvobození od placení zálohy.

Z výše uvedených d vod postupoval odvolací soud podle § § 220 odst. 1 o.s. . ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. . a napadené usnesení zmČnil jen tak, že prodloužil lh tu ke splnČní uložené povinnosti.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 24. ervna 2013

JUDr. František K u e r a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva