1 VSPH 822/2013-B-19
KSPH 41 INS 16480/2012 1 VSPH 822/2013-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Svetlana Voskanyan, nar. 3. června 1963, bytem Jesenice, Říčanská 10, o odvolání Mgr. Kristýny Vondráčkové, insolvenční správkyně, sídlem Brno, Roubalova 25, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 16480/2012-B-11 ze dne 22. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 16480/2012-B-11 ze dne 22. dubna 2013 se m ě n í v bodě I. výroku tak, že se insolvenční správkyně Mgr. Kristýna Vondráčková z funkce insolvenčního správce neodvolává, a v bodě II. výroku tak, že se Mgr. Jan Zachariáš insolvenčním správcem neustanovuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odvolal z funkce insolvenčního správce Mgr. Kristýnu Vondráčkovou, v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Jana Zachariáše, v bodě III. výroku rozhodl o tom, že insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti, a v bodě IV. výroku uložil dosavadnímu insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů předložil soudu vyúčtování nákladů.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 9.10.2012 (A-15) byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužnice a insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Kristýna Vondráčková (dále jen odvolatelka ).

Podáním ze dne 19.3.2013 odvolatelka soudu sdělila, že se rozhodla vykonávat činnost insolvenčního správce prostřednictvím veřejné obchodní společnosti 1. Insolvenční, v.o.s., sídlem Obránců míru 331, Předměřice nad Labem, kde je ohlášeným společníkem, a navrhla, aby funkci insolvenčního správce v dané věci vykonávala 1. Insolvenční, v.o.s., jejíž je ohlášeným společníkem. Protože však 1. Insolvenční, v.o.s. není zapsána v seznamu insolvenčních správců, soud rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala do bodů I. a II. výroku. Namítala, že právo vykonávat činnost správce jí nezaniklo, pouze ji vykonává formou veřejné obchodní společnosti, odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 237/2011-B-24 ze dne 1.6.2011, uvedla výčet svých dosavadních aktivit v pozici insolvenční správkyně a měla za to, že postup soudu nebyl důvodný. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku zrušil nebo změnil tak, že se insolvenčním správcem ustanovuje 1. Insolvenční, v.o.s.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 9 odst. 1 písm. d) zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) se insolvenčnímu správci pozastavuje právo vykonávat činnost insolvenčního správce, jde-li o insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti, dnem, kdy veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Podle § 11 odst. 2 písm. a) může insolvenční správce vykonávat činnost insolvenčního správce pouze jako ohlášený společník.

Součástí koncepce insolvenčního zákona je i působení insolvenčního správce jakožto profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce (u veřejné obchodní společnosti způsobilost ohlášeného společníka) je zajištěna kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem spravedlnosti). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle § 6 nebo § 8 zákona aprobuje Ministerstvo spravedlnosti, které také vede seznam těchto insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo k 1.1.2010 oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu, za podmínek stanovených zákonem o insolvenčních správcích, získaly od Ministerstva spravedlnosti k výkonu této činnosti povolení (viz přechodná ustanovení v § 40 a 41 cit. zákona).

Soudní praxe se již zabývala v zákoně výslovně neřešenou otázkou dalšího působení těch insolvenčních správců v řízení, v nichž byli do funkce ustanoveni před 1. lednem 2010, avšak nesložili zkoušku insolvenčního správce (rozdílovou zkoušku). Došla přitom k závěru, že tato okolnost sama o sobě neznamená zánik způsobilosti insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení; je tomu tak již proto, že insolvenční zákon v ustanovení § 22 odst. 2 připouští jmenovat insolvenčním správcem osobu, která splňuje obecné i kvalifikační předpoklady a v seznamu zapsána není. V této souvislosti lze i připomenout závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení sp.zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze dne 16.4.2009; v něm vrchní soud dovodil, že pouhé vyškrtnutí ze seznamu insolvenčních správců, ať již jako důsledek písemné žádosti, resp. oznámení správce ve smyslu § 12 písm. e), či důsledek § 40 odst. 2 ZIS, není důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, neboť žádné zákonné ustanovení takovému insolvenčnímu správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil .

Zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zákona. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník.

Naproti tomu nelze z této úpravy bez dalšího dovozovat, jak to učinil soud prvního stupně, že pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) zákona je samo o sobě důvodem pro jeho odvolání. Aby tomu tak bylo, musely by přistoupit důležité důvody pro odvolání insolvenčního správce stanovené v § 31 odst. 1 IZ, popř. důvody pro jeho zproštění podle § 32 IZ. Žádný takový důvod v dané věci nepřichází v úvahu; soud prvního stupně své rozhodnutí založil pouze na závěru, že výkon činnosti správkyně jako ohlášeného společníka prostřednictvím veřejné obchodní společnosti je důvodem pro odvolání správkyně z výkonu funkce. Tento závěr, jak vyloženo, ovšem správný není.

Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení [§ 5 písm. a) IZ]. Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (§ 32 IZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců.

V daném případě odvolatelka v průběhu insolvenčního řízení učinila řadu úkonů poté, co byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9.10.2012 (A-15) jmenována do funkce insolvenčního správce. Tímto usnesením insolvenční soud též rozhodl o úpadku dlužnice a povolil její oddlužení. Odvolatelka v rámci výkonu činnosti insolvenčního správce předložila soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení, zpracovala seznam přihlášených pohledávek, účastnila se přezkumného jednání a schůze věřitelů. V probíhajícím řízení, ve kterém bylo dne 3.12.2012 (B-7) schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, by proto změna v osobě insolvenčního správce byla zcela zjevně v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení. Skutečnost, že bylo odvolatelce pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, když jí vzniklo právo tuto činnost vykonávat jako ohlášenému společníkovi veřejné obchodní společnosti, tedy sama o sobě nebrání, aby dané insolvenční řízení řádně dokončila.

Odvolací soud uzavírá, že pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce, neboť je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti, které vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není samo o sobě důvodem pro to, aby byl insolvenční správce odvolán z výkonu funkce. Odvolací soud je nadto toho názoru, že za toho stavu věci, kdy 1. Insolvenční, v.o.s., jejíž je odvolatelka ohlášeným společníkem, je zapsána v seznamu insolvenčních správců vedeném ministerstvem spravedlnosti (§ 16 zákona č. 312/2006 Sb.), jsou spíše dány důvody pro změnu v osobě insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 a 3 IZ) tak, aby tuto funkci v budoucnu vykonávala uvedená veřejná obchodní společnost. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v bodě I. výroku změnil, jak shora uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. června 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová