1 VSPH 81/2016-A-9
KSCB 41 INS 30407/2015 1 VSPH 81/2016-A-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: JOLU TRANSPORT, s. r. o., IČO 28125436, se sídlem Chroboly 43, 384 04 Chroboly, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 41 INS 30407/2015-A-4 ze dne 8. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 41 INS 30407/2015-A-4 ze dne 8. prosince 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z 8. 12. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužníka JOLU TRANSPORT, s. r. o. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že podáním doručeným soudu dne 7. 12. 2015 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Soud odkázal na § 103 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a učinil závěr, že dlužník nevylíčil rozhodné skutečnosti osvědčující jeho úpadek-v insolvenčním návrhu nejsou řádně označeni věřitelé, ani popsané skutečnosti, ze kterých by šlo na dlužníkův úpadek usuzovat. Dlužník ve svém návrhu pouze obecně uvedl, že má více věřitelů (aniž by je identifikoval), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti (aniž by uvedl splatnost jednotlivých závazků) a že tyto závazky není schopen plnit (opět bez uvedení z jakého důvodu, popř. jak dlouho). Tvrzené skutečnosti tedy nijak nekonkretizoval a tyto údaje nebylo možné dovodit ani z příloh insolvenčního návrhu, neboť seznam závazků obsahoval pouze označení seznam faktur po splatnosti , výši závazku a rok splatnosti. Pouze v jednom případě byl věřitel označen názvem a neúplnou adresou bez uvedení IČO. S ohledem na tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, soud proto v souladu s § 128 odst. 1 insolvenčního zákona návrh odmítl.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil. Uvedl, že společnost již několik let neprovozuje činnost a nemá proto k dispozici všechny písemnosti. Dlužník tedy nemůže doložit žádné konkrétní listiny a má za to, že přiložený seznam faktur je plně dostačující k prokázání úpadku společnosti. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, vymezuje ustanovení § 104 insolvenčního zákona. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit, stejně jako soud prvního stupně, závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů obsažených v takovém seznamu" se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek.

Odvolací soud konstatuje, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neidentifikoval své věřitele, pouze obecně tvrdil jejich pluralitu, což nelze považovat za dostatečné. Dlužník dále neuvedl splatnost svých závazků (tuto lze dovodit až ze seznamu závazků, kde je určena pouze rokem, avšak nejsou specifikováni konkrétní věřitelé). Dlužník tedy nedostál své povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, přičemž tyto skutečnosti nelze dovodit ani z příloh návrhu, neboť seznam závazků také neobsahuje řádné označení věřitelů dlužníka.

Pokud jde o námitku dlužníka, že potřebnou identifikaci věřitelů obsahují přílohy návrhu (mimo seznam závazků), soud v tomto směru poukazuje např. na závěry Nejvyššího soudu obsažené v již výše zmíněném usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 ze dne 26. 2. 2009, ze kterého mj. plyne, že nelze v insolvenčním řízení tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, předepsanou insolvenčním zákonem (v § 103 odst. 2), pokládala za splněnu jen na základě příloh insolvenčního návrhu (prostřednictvím v nich obsažených údajů). Nadto odvolací soud dodává, že ani tyto listiny neobsahují řádné označení věřitelů, když jde pouze o seznamy s názvy věřitelů, avšak bez uvedení IČO a adresy věřitelů.

Neuvedení zákonem požadovaných náležitostí brání pokračování v řízení. Soud prvního stupně z výše uvedených důvodů rozhodl po právu dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, když insolvenční návrh dlužníka odmítl bez dalšího. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 6. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík