1 VSPH 804/2014-A-13
KSPH 60 INS 7835/2014 1 VSPH 804/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery ve věci dlužníka Rostislava Buriána, bytem Příbram VIII 135, Příbram, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 7835/2014-A-7 ze dne 24. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 7835/2014-A-7 ze dne 24. března 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh Rostislava Buriána neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 7835/2014-A-7 ze dne 24.3.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Rostislav Burián (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl 21.3.2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dlužník v insolvenčním návrhu k popisu rozhodujících skutečností uvedl, že má deset peněžitých závazků vůči deseti věřitelům, které již není schopen řádně hradit po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Řádně neoznačil žádné věřitele. Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh je neurčitý, neboť postrádá konkrétní vylíčení skutečností, které osvědčují jeho úpadek. Dlužník zejména neuvedl konkrétní údaje o svých věřitelích a jejich pohledávkách. Konkrétní údaje o jednotlivých pohledávkách věřitelů a řádné označení věřitelů je třeba uvést v bodě 7 insolvenčního návrhu. Insolvenční návrh z tohoto důvodu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval, že všichni jeho věřitelé byli v insolvenčním návrhu řádně označeni, a to v bodech 7 a 17, 19 insolvenčního návrhu. Dále v seznamu závazků uvedl všechny své věřitele, uvedl splatnost jednotlivých závazků a označil spisové značky jednotlivých exekučních řízení vedených za účelem vymožení dlužných pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě 7 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. V bodech 17 až 19 řádně označil jednotlivé věřitele jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem, uvedl výši svých závazků a rovněž uvedl lhůty jejich splatnosti. Uvedl spisové značky exekučních rozhodnutí. K insolvenčnímu návrhu připojil řádné seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona. V seznamu závazků řádně označil své věřitele, uvedl výši jednotlivých závazků a uvedl u každého z nich lhůtu splatnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník ve svém návrhu, jímž zahájil insolvenční řízení, a v jeho povinných přílohách uvedl konkrétní skutečnosti o svých celkových majetkových poměrech (o svém majetku), o splatnosti svých dluhů (která vyplývá jak z bodů 17 až 20 insolvenčního zákona a dále ze seznamu závazků, kde je vyjádřena konkrétním datem splatnosti jednotlivých závazků), uvedl závazky, které jsou již vykonatelné, a označil nepochybně i své věřitele. Dlužník tak v insolvenčním návrhu a k němu připojených seznamech majetku a závazků vylíčil skutečnosti, jež jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčují. Okolnost, že tyto údaje nebyly beze zbytku uvedeny v kolonce č. 7 určené pro podání insolvenčního návrhu, ale též v připojených seznamech majetku a závazků (které jsou povinnou přílohou insolvenčního návrhu), nezpůsobuje dle názoru odvolacího soudu neprojednatelnost (projevující se absencí rozhodných skutečností osvědčujících úpadek dlužníka) jeho insolvenčního návrhu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 6. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková